Vybrat hotovost a nastavit krizový plán

Jak tedy naučit obyvatele zvládnout prvních 72 hodin krize, kdy veřejné složky nemusí být schopné všechno korigovat? Stát se o to pokusil například příručkou 72 hodin. Největší informační kampaň zaměřenou na zvýšení odolnosti a připravenosti obyvatel v Česku si podle údajů ministerstva vnitra přečetly téměř čtyři miliony Čechů. Osvěta je ale nikdy nekončící proces.

„Příručka je skvělý startovací materiál. Součástí připravenosti by ale mělo být mnohem víc včetně způsobu obrany a rozeznávání součástí hybridních útoků. Skvělé by bylo vybudovat a posílit informační a vzdělávací hub, ve kterém by byly dostupné katalogizované informace o tom, co dělat v případech různých krizí,“ uvádí Otto Eibl, vedoucí katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Doporučuje také tvorbu systému simulací a testování. „To nemá znamenat, že si všichni teď do spíže dáme sto konzerv lančmítu a barel vody, ale že připravíme systém cvičení a vzdělávání, které připravenost bez paniky postupně přirozeně zvýší,“ říká Eibl.

Hry, influenceři a kosmické balíčky

Podle něj by také pomohlo, kdyby se prodávaly survival balíčky, různých velikostí a s různým obsahem. „Jako existují lékárničky, měly by být k dispozici balíčky na rozdílný počet hodin, které budou skladné, plné důležitých potřeb a kvalitních surovin. Ne všichni mají doma prostor držet plné krizové zásoby v podobě konzerv,“ vysvětluje Eibl, jak by mohly pomoci balíčky s kosmickou či expediční stravou.

Expert z Masarykovy univerzity ale také zdůrazňuje, že občané nemají být v pozici obětí, které čekají na záchranu, ale aktivními partnery pro stát a jeho složky, kteří vědí, co mají dělat, byť by to bylo jen nepřekážet a nepanikařit.

Oslovení odborníci se shodují, že ideální je připravovat občany na mimořádné události už od dětství a zahrnout výchovu k připravenosti do vzdělávacího systému.

„Klidně pomocí moderních přístupů, jako je gamifikace (využití herních principů – pozn. red.), nebo zapojením influencerů,“ říká Eibl. Navrhuje také umisťování potřebných informací do kanálů, se kterými se občané běžně setkávají, například formou odkazů na vyúčtování od mobilních operátorů nebo dodavatelů energií. „Byť to bude znít možná trochu přitaženě za vlasy, nebyly by na škodu ani praktické nácviky civilní obrany. Jako jsou akce Den země nebo Ukliďme Česko, můžeme mít i Den odolnosti. Zapomínat bychom neměli ani na takové věci, jako umění číst v mapách nebo fungování bez chytrých telefonů,“ radí.

Největší slabinou nejsou zásoby

Výchozím bodem projektu 72 hodin byla analýza z června 2025, která ukázala, že 73 procent českých domácností se na krizové situace nijak nepřipravovalo.

Na některé typy krizí jsme připraveni lépe, protože s nimi máme zkušenost. Typicky se jedná o povodně, požáry, lokální evakuace nebo některé meteorologické mimořádné události. „Hůře jsme připraveni na dlouhodobější kombinované scénáře, v nichž se sčítá výpadek energií, informační chaos, nedostupnost služeb, přerušení dodavatelských řetězců a tlak na psychiku obyvatel,“ říká Tomáš Polanský z Centra bezpečnostních a vojensko‑strategických studií Univerzity obrany.

Největší slabiny českých domácností ve scénáři vojenského konfliktu podle něj nespočívají primárně v absenci materiálních zásob, ale spíše v nedostatečné připravenosti na fungování v narušeném prostředí. „Domácnosti často redukují přípravu na otázku zásob, tedy vody a potravin. Méně pozornosti už věnují informační disciplíně – tedy schopnosti rozlišovat důvěryhodné zdroje, nepodléhat dezinformacím a řídit se oficiální komunikací státu. V podmínkách moderního konfliktu, kde hraje významnou roli informační a psychologická dimenze, je přitom tato schopnost zásadní,“ říká Polanský.

Za další slabinu považuje absenci jednoduchého rodinného krizového plánu. V praxi to znamená, že domácnosti často nemají předem definováno, jak budou členové rodiny komunikovat při výpadku sítí, kde se setkají nebo kdo zajistí péči o zranitelné osoby. To se týká zejména seniorů, dětí a osob se zdravotním omezením, jejichž potřeby bývají v přípravě podceňovány.

Nestačí jen dostatečné zásoby potravin. Rodina by měla mít domluvený i komunikační model v offline režimu. Zároveň být připravená být nápomocná veřejným složkám.

Foto: Shutterstock

Významným rizikem je rovněž závislost na digitálních službách. Omezení platebních systémů, mobilních sítí nebo internetu může mít bezprostřední dopad na schopnost domácnosti fungovat, přesto je tato varianta v přípravě často opomíjena.

„Celkově lze konstatovat, že domácnosti mají omezenou představu o fungování v režimu delšího narušení běžného života, tedy například po dobu jednoho týdne bez plného komfortu služeb,“ říká Polanský.

Oslovení odborníci se shodují, že příprava civilního obyvatelstva na krize musí být systematická a dlouhodobá. „Z právního hlediska je v míru příprava občanů k obraně státu dobrovolná, za stavu ohrožení státu a za válečného stavu je povinná. Už tento rozdíl ukazuje, že v míru musí stát stavět především na vzdělávání, informovanosti, nácviku základního chování a na připravenosti domácností, obcí a institucí,“ vysvětluje Polanský.

Rozdíly mezi představou a skutečností

Výzkumy v oblasti vnímání rizik ukazují, že lidé mají tendenci spojovat pojem „krize“ především s událostmi, které jsou bezprostředně pozorovatelné a mediálně exponované, zatímco méně viditelné, systémové nebo postupně se rozvíjející hrozby podceňují. „U vojenského konfliktu je rozdíl mezi představou a realitou ještě větší. Veřejnost si často představí přímý kinetický střet na vlastním území. Reálně by se Česko pravděpodobně nejprve setkalo s tlaky na infrastrukturu, logistiku, kyberprostor, informační prostředí a s požadavkem na zajištění chodu státu a podpory spojeneckých aktivit,“ říká Polanský.

V prvních 72 hodinách je v případě válečného konfliktu klíčové nepropadnout představě, že občan musí „řešit válku“. Od něj se očekává především to, že stabilizuje vlastní domácnost, bude chránit svůj život a zdraví, zachová informační kázeň a nebude komplikovat činnost složek státu.

V této fázi je zásadní voda, léky, základní potraviny, světlo, teplo, nabíjení, hotovost, funkční identifikační a kontaktní dokumenty a ověřené informační zdroje. Domácnosti by měly být schopné fungovat při narušení služeb 72 hodin.

Kapacita pomoci ostatním

Další věcí, která se při přípravě na krize přehlíží, je podle mluvčí generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (HZS) Kláry Ochmanové komunita. Připravená domácnost má kapacitu pomoci ostatním. „Opakovaně se nám ukazuje, jak klíčovou roli při mimořádné události mohou sehrát sousedé, rodina a lokální spolupráce. To ale není všechno – díky soběstačným domácnostem pak mají záchranné složky při rozsáhlých mimořádných událostech dostatečné kapacity na to, aby mohly síly a prostředky soustředit tam, kde jde o lidské životy a kde je jejich pomoc potřeba nejvíc,“ zdůrazňuje.

Na druhou stranu je ale třeba dát pozor na „chytré rady z internetu“. Zajištění soběstačnosti domácnosti by si lidé neměli podle Ochmanové plést s prepperstvím. „Základní soběstačnost domácnosti je totiž ve skutečnosti většinou možné zajistit pomocí poměrně levných, jednoduchých a běžně dostupných opatření. Jedinou skutečnou investicí, kterou doporučujeme, je rádio na baterie nebo na kliku, které se dá pořídit do tisíce korun,“ říká Ochmanová.

Internet je ale plný dalších doporučení, která vzbuzují opačný dojem a mohou u občanů vyvolat i zbytečnou paniku. „Mnohdy jde o přímý cíl prodejců, kteří se zkrátka snaží lidi nasměrovat ke koupi jejich produktů, různých balíčků pro přežití a tak dále. K občanům se pak přes tento komerční šum nedostane to podstatné a vzniká mylný dojem, že zajistit soběstačnost domácnosti nízkopříjmová domácnost nemůže zvládnout. A přitom to jde pomocí běžných prostředků denní potřeby a bez nutnosti zvláštních investic,“ vysvětluje mluvčí generálního ředitelství HZS ČR.

Zvládnutí krize jako součást vzdělávání

Na mimořádné události je nezbytné občany připravovat už od dětství, a proto je jednou z klíčových priorit implementovat bezpečnostní témata do školního vzdělávání. Na tom dlouhodobě spolupracuje Ministerstvo vnitra – generální ředitelství HZS ČR – s ministerstvem obrany a dopravy. Cílem je, aby témata ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí měla zastoupení ve všech stupních vzdělávání.

Problematika je už dnes součástí rámcových vzdělávacích programů pro předškolní i základní vzdělávání, které prošly aktualizací na začátku roku 2025. „Děti se s bezpečnostními tématy setkávají například v oblastech Člověk a jeho svět nebo Člověk, zdraví a bezpečí, a to hlavně formou praktické a interaktivní výuky. Součástí je také problematika přípravy občana na obranu státu nebo dopravní výchova,“ říká Klára Ochmanová.

HZS ČR připravuje veřejnost na mimořádné události i například prostřednictvím workshopů, vzdělávacích programů, cvičení, besed nebo informačních kampaní na sociálních sítích a v médiích.

„Donedávna měla ještě drtivá většina lidí tohle téma spíše na okraji zájmu, protože jsme v posledních desetiletích žili v bezpečnějším světě než dnes. Aby občané potřebná opatření podnikli, musejí v první řadě přijmout fakt, že se bezpečnostní prostředí v posledních letech hodně změnilo. Je to vlastně jako s kteroukoli jinou prevencí – ten, kdo si plně uvědomuje rizika, se vždy chová zodpovědněji,“ říká Klára Ochmanová.

Obrana a bezpečnost

Stáhněte si přílohu v PDF

Kromě základních doporučení Klára Ochmanová radí položit si otázku, jaké má moje domácnost možnosti. Člověk, který bydlí v rodinném domku se zahradou a u lesa, bude k přípravě, třeba z hlediska dostupnosti užitkové vody nebo alternativního využití nefunkční toalety a kanalizace, přistupovat jinak než člověk žijící v osmém patře paneláku.

„Zkrátka je třeba si promyslet, co nám doma přestane fungovat při výpadku energií a základních služeb a pak uvažovat nad alternativami. U rodinných domů může být jedním z řešení například i malá přenosná elektrocentrála, která pomůže překlenout výpadek elektřiny,“ radí Ochmanová.

Doporučuje vzít v úvahu také specifické potřeby domácnosti. A to s ohledem na děti, seniory, zvířata, ale také užívané léky. Žádoucí je zároveň nebýt lhostejnými ke svému okolí. „Pokud třeba máme postaršího souseda s omezenou hybností, bude pro něj problém si při přerušení dodávek pitné vody dojít k přistavené cisterně,“ uzavírá Ochmanová.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Obrana a bezpečnost.