Jediní politici a státní úředníci, kteří s Benešovými dekrety pracují jako s živými dokumenty, jsou spojenci české vládní koalice. Někteří představitelé německé AfD opakovaně vyzývají německou vládu, aby Českou republiku nutila k odstoupení od dekretů. Tato strana se přitom úzce kamarádí s českou SPD.
Ještě čilejší jsou na Slovensku, kdy aktivně zneužívají dekrety k zabavování některých pozemků, které patří potomkům Maďarů a Němců. Úřady tvrdí, že zabavení pozemků bylo schválené už po válce, ale jejich konfiskace tehdy nebyla dokončena. Je to mimořádně pochybné jednání. Po osmdesáti letech!
Slovensko však zašlo ještě dál. Novela trestního zákona umožňuje uvěznit člověka, který by dekrety veřejně kritizoval. To už je autoritářská kriminalizace politické a právní diskuse o předpisech, z nichž některé bezpochyby byly sporné. Dekrety tedy na Slovensku rozhodně nejsou vyhaslé, zejména ne ve vztahu k maďarské menšině. Není divu, že Slovensko za to kritizoval maďarský premiér – minulý i současný.
U nás jsou dekrety právně vyhaslé. Perfektně však slouží jako prostředek mobilizace části voličů extremistických stran. Paradoxně nejen komunistů, ale i českých fašistů. Viděli jsme to nedávno nejen v Brně.
Souvisí to mimo jiné s tím, že absolvent vysoké školy života si dekrety spojuje jen s odsunem Němců. A německá karta patří k těm, na které se před českými volbami vždy sází. Přičemž komunální a senátní volby jsou již na podzim, kampaň zvolna začíná.
Dekretů ve skutečnosti bylo 143. Ještě za války jich bylo vydáno 44, zbytek po osvobození státu. Týkaly se i takových detailů jako obnova středoevropského času, zřízení poboček některých vysokých škol, platů vysokoškolských profesorů a asistentů nebo platu prezidenta.
Bez dekretů by obnova státu byla velmi komplikovaná, protože neexistoval parlament, který by mohl vydávat nové zákony. Benešova exilová vláda však tuto situaci využila k tomu, že nové zákonodárce postavila do situace, kdy znovuzrozené Československo bylo zcela jiné než předválečné.
Máma dostala strach, ale já si tu chci zatančit. Pět sudetských Němců líčí, proč jedou do Brna, protestům navzdory
O odsunu Němců se rozhodlo dlouho před koncem války. Prezident Edvard Beneš a jeho tým došli k názoru, že obnova mnohonárodnostního státu nebude možná. Vybrali si proto novou podobu – slovanský stát Čechů a Slováků s velmi malými menšinami jiných národů.
To je možné pochopit v kontextu válečné doby. Politici však šli mnohem dál – dekrety přinesly umírněnou socialistickou revoluci provedenou bez revolucionářů, „jen“ pod vlivem Kremlu a československých komunistů.
Byla radikálně omezena politická soutěž a také možnost vydávat noviny a časopisy. Znovu působit mohlo jen několik předválečných stran. Voliči nepovolených pravicových a konzervativních partají přešli jinam nebo nevolili. Národní fronta Čechů a Slováků byla dobrou přípravou na převzetí moci v roce 1948.
Nepřítelem státu se prostřednictvím dekretů hromadně stali průmyslníci, vlastníci bank a pojišťoven, dolů, cukrovarů, pivovarů. Nikdo se neptal, co dělali a kde byli za války, prostě jim znárodnili podnikání. Znárodněn byl také filmový průmysl a postupně i divadla, což zároveň byla dobrá příprava pro pozdější politické ovlivňování veřejnosti.
Dekrety přinesly znárodnění i centrální plánování a ukončily svobodný politický pluralismus ještě před volbami v roce 1946. Komunistům se díky tomu snáze přebírala kontrola nad ekonomikou a státním aparátem.
Výrazně jim pomohly také závodní a podnikové rady zřízené dekretem č. 104/1945 Sb. Ty už v roce 1945 získaly kontrolní a spolurozhodovací pravomoc, ovlivňovaly přijímání a propouštění zaměstnanců a podobně. Ideální podhoubí pro budoucí vypořádání se s „nepřáteli socialismu“.
Při ovládnutí ekonomiky a k politické perzekuci komunistům pomohlo i to, že dekret č. 88/1945 Sb. zavedl všeobecnou pracovní povinnost. Využili to po roku 1948 při masovém přesouvání pracovních sil a pronásledování tzv. příživníků.
Komunisté dokázali využít i dekret č. 16/1945 Sb., který dal vzniknout mimořádným lidovým soudům. Jejich působení skončilo roku 1947, ale po puči bylo znovu zahájeno až do prosince 1948. Skončili před nimi někteří odpůrci nového režimu. Bylo při tom obnoveno několik procesů, kde lidové soudy původně rozhodly o nevině obviněných.
Obnovené Československo bylo skutečně jiné než před Mnichovem 1938. Také menší – ještě před koncem války exilová vláda bezmocně přihlížela, jak si Sovětský svaz zabral Podkarpatskou Rus.
Edvard Beneš podcenil Stalina v Kremlu, zrádce Zdeňka Fierlingera jako svého velvyslance v Moskvě a československé komunisty ve vlastní vládě. Proto nová totalita nastoupila tak rychle. Přesto nemá cenu ho odsuzovat jako „viníka všeho zlého“.
Sovětský svaz byl rozhodnut využít postupu Rudé armády až do Berlína k tomu, aby získal východní Evropu do svého područí. Žádný český politik by mu v tom nezabránil. Jen by to možná nebylo tak snadné…
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
