Čeští zbrojaři prodávají víc než jen zbraně. Učí státy vyrábět si je

Lubomír Kovařík, místopředseda dozorčí rady holdingu Colt CZ Group, se v obranném průmyslu pohybuje dvacet let. Jak říká, právě nyní je čas, kdy čeští zbrojaři mohou zúročit svou největší sílu. A sice že dokážou nejen prodat zbraně či munici, ale také je modernizovat, vyvíjet i servisovat, případně dodat stroje, aby výroba mohla běžet i v jiné zemi.

„Pro státy, které chtějí zajistit svou strategickou nezávislost, jsme v tu chvíli důležitým partnerem, který dodává komplexní řešení, včetně veškeré nutné podpory. To je jedna z největších konkurenčních výhod, které dnes máme,“ říká Kovařík. Český obranný průmysl podle něj naopak brzdí dlouhé tendrování vojenských zakázek. Přidat na tempu by měla i Evropa, například v ochraně proti balistickým raketám.

Co jsou nejsilnější stránky současného obranného průmyslu a co jej naopak brzdí?

Český obranný průmysl je silný od 30. let minulého století. V 90. letech sice došlo k jeho útlumu, ale v současnosti je v nejlepší kondici za celou svou historii. Je velmi široce rozkročený, takže je schopný nabídnout celou škálu produktů, od letadel počínaje přes munici, ruční zbraně, těžkou techniku až po elektronický boj. Obrovská výhoda českého obranného průmyslu je také schopnost komplexně řídit životní cyklus. Jinými slovy, dokážeme vyvíjet, vyrábět i servisovat produkty a pracovat se zákazníkem od začátku do konce.

To je jeden z důvodů, proč má české zbrojařství ve světě velmi dobré jméno. Česko je relativně malá země na to, aby tak velký obranný průmysl uživila, proto 90 procent výroby exportuje. Slabinou naopak je, že v řadě případů se o zakázkách v zahraničí rozhoduje formou různých mezivládních pomocí a spoluprací a také nabídek financování, a tam samozřejmě Česko vzhledem k rozloze není nejsilnější. Větší státy jsou schopné vývoz svého obranného průmyslu finančně podporovat více. Tohle nás trochu brzdí.

Co myslíte tím, že dokážete řídit celý životní cyklus?

Že jsme v Česku schopni vyvíjet konkrétní výrobek na základě požadavků partnerů, uživatelů a zákazníků. To znamená, že máme vlastní výzkum a vývoj, což je nesmírně důležité. Abyste byli konkurenceschopní, potřebujete výrobky vyvíjet, inovovat, vnímat zpětnou vazbu od zákazníků a na základě ní pak produkty modernizovat. Osobně jsem přesvědčený o tom, že české zbrojařské firmy patří v tomto mezi světovou špičku. Druhá silná stránka je pak v tom, že jak je český obranný průmysl široce rozkročený, dokáže pokrývat většinu strategických potřeb Česka v rámci zajištění obranyschopnosti a strategické nezávislosti – právě proto, že je schopen zajistit komplexní řízení životního cyklu svých produktů.

Vývoj v obranném průmyslu je velmi rychlý. Jak to dopadá na českou výrobu?

Obecně vývoj v tomto segmentu jde natolik dopředu, že se i český obranný průmysl musel naučit rychle reagovat na změny a nové požadavky zákazníků. Schopnost adaptace na změny je dnes klíčová.

Co brání dalšímu rozvoji českého obranného průmyslu?

Podle mého názoru jsou to dvě oblasti. Rychlost akvizičního procesu, kdy domácí zbrojařská výroba naráží na to, že systém nákupu vojenského vybavení je velmi pomalý. Než se zakázka vytendruje, trvá to často i dva roky a produkt, který se dodá za takovou dobu, už nemusí odpovídat tomu, co je v té době požadováno.

Dále se jedná o možnost společného vývoje s armádou. Ve světě je běžné, že se výrobci podílí s uživateli na společném vývoji produktů, kdy uživatel je již u zadání základních technických specifikací a výrobci tak mohou neprodleně reagovat na požadavky uživatelů.

Jak by podle vás mohla fungovat optimální spolupráce státu a firem?

Inspirací může být kanadský Munitions Supply Program, do kterého je zapojena i naše společnost Colt Canada. Program zahrnuje strategické oblasti obranné výroby, od ručních palných zbraní a munice různých ráží přes raketové technologie a vojenskou pyrotechniku až po související výzkum, vývoj a technickou podporu.

Princip je jednoduchý: stát definuje své strategické potřeby a s klíčovými domácími výrobci uzavírá dlouhodobá partnerství. Firmy se zavazují udržovat výrobní kapacity, investovat do technologií a garantovat státu přednostní dodávky. Stát jim na oplátku poskytuje dlouhodobou předvídatelnost zakázek, která umožňuje plánovat investice a rozvíjet výrobu. Výsledkem je nejen vyšší bezpečnost a soběstačnost státu, ale také konkurenceschopnější průmysl, kvalifikovaná pracovní místa a exportní příležitosti. Právě takový model strategického partnerství bychom měli rozvíjet i v Česku.

Na radaru

Matka všech otázek: Jak sundat drony, které tu nechceme? Proč je letectví sexy a také jedna fotka stíhačky Spitfire

20. 10. 2026 ▪ 8 min. čtení

Jaké konkrétní projekty má skupina Colt CZ Group nyní rozjeté na Ukrajině?

V současnosti máme dva běžící projekty ve spolupráci s místním obranným průmyslem. Jedním je transfer na montáž pušky BREN 2 České zbrojovky. Druhým je projekt Sellier & Bellot, v němž tato společnost dodá technologie na výrobu malorážové munice na Ukrajině. Jedná se o krásný příklad toho, jak je důležité mít vlastní výzkum i vývoj. Kromě toho, že Sellier & Bellot patří mezi největší evropské výrobce malorážové munice, zároveň umí vyvíjet i vyrábět stroje, které tuto munici produkují. Předmětem dohody s ukrajinskou stranou je právě dodávka těchto strojů.

Takže si pak munici mohou vyrábět na Ukrajině sami?

Ano, pak budou mít tu schopnost.

A to vám z byznysového pohledu nevadí? Tím přece přijdete o možnost dodávat hotové zboží.

Určitě nevadí. Poptávka po munici je dnes obrovská a to, že jsme schopni našim partnerům dodat řešení a případně jej i následně modernizovat a pečovat o něj, je ukázka toho, že komplexnost našich dodávek jsme schopni zajistit. Stejnou službu transferu technologií nabízí i Česká zbrojovka, sesterská firma společnosti Sellier & Bellot. Součástí transferu technologie bývá i licenční poplatek a následně poskytujeme servisní a výzkumně‑vývojovou podporu.

To, že jste schopni dodat technologie, vás jako firmu může dostat na trhy, do kterých byste jen díky dodávkám produktů nepronikli. Zjednodušeně řečeno, jsou státy, které chtějí modernizovat palné zbraně, preferují například zbraně od České zbrojovky, protože znají jejich kvalitu, spolehlivost a ergonomii, ale zároveň říkají: my chceme zajistit strategickou nezávislost našeho státu. V tu chvíli jsme pro ně partnerem, který dodává komplexní řešení, včetně systémové podpory, instalace strojů, následného výzkumu a vývoje i řízení životního cyklu dané zbraně. Myslím si, že to je jedna z největších konkurenčních výhod, které dnes máme.

Říkal jste, že od zákazníků získáváte zpětnou vazbu z reálného nasazení a že ji pak promítáte do dalšího vývoje a výroby. O jakou zpětnou vazbu například jde?

Zpětná vazba a práce s ní je nesmírně důležitá. Když jsme dostali podněty od příslušníků Armády ČR k první generaci pušek BREN, následně jsme je promítli do jejich druhé a další generace. V poslední verzi pušky BREN 3 jsou všechna doporučení zhmotněna, včetně těch z Ukrajiny. Co se týče dodávek na Ukrajinu, jeden z podnětů, které jsme obdrželi, je: pojďme se bavit o tom, jakým způsobem bychom mohli naše ruční zbraně používat jako prostředky proti dronům. To ve finále vedlo k tomu, že jsme zapracovali na vývoji jak pušky, tak i munice do ručních palných zbraní tak, aby byly schopny eliminovat i drony, které napadají ukrajinské vojáky a působí jim značné ztráty. Naše řešení, které se bude brzy používat v praxi, vzniklo právě díky zpětné vazbě a naší práci s ní.

Myslíte si, že protidronová obrana bude hlavním bodem, kolem kterého se budou zbrojařský vývoj a výroba točit v příštích několika letech?

Dynamika konfliktu na Ukrajině ukazuje několik rovin – zaprvé je nezbytně nutné pracovat na tom, aby státy byly strategicky zajištěné a celkově odolnější. A to není jen o dodávkách, ale i o infrastruktuře a tak dále. Druhá rovina naznačuje, že bezpilotní prostředky se také inovují, zrychlují, prodlužují svůj dolet a ochrana proti nim je něco, na čem se musí velmi intenzivně pracovat. A tím myslím i ochranu kritické infrastruktury a prvků důležitých pro obranu státu. Současný konflikt demonstruje, že v této oblasti Evropa zaspala a že musí pracovat nejen na ochraně proti balistickým raketám nebo raketám s plochou dráhou letu, ale i na ochraně proti bezpilotním prostředkům dlouhého doletu. Tady ale Evropa nemá adekvátní ochranu a musí ji vybudovat.

Kdyby se válka dostala do Evropy, má Evropa dost zbraní a obešla by se bez externích dodávek?

Vývoj posledních let dokládá, že Evropa v řadě věcí není na špici, zaspala, postupně se probouzí, ale ještě se úplně neprobudila. I proto dnes EU vyčleňuje nemálo finančních prostředků na to, aby různými programy, jako je například EDF (Evropský obranný fond – pozn. red.), zvýšila svou obranyschopnost.

Evropa má velký potenciál, je schopna vyvinout a vyrábět spoustu produktů, stíhacími letadly počínaje a municí, zbraněmi a protivzdušnými prostředky konče. Zatím ale není zcela soběstačná v ochraně proti balistickým raketám. Musí proto spoléhat na americká nebo izraelská řešení, což ale není ideální a podle mého názoru je potřeba, aby i v této oblasti byla naprosto soběstačná. Jen tak můžeme zajistit odolnost Evropy jako takové.

Text vznikl ve spolupráci s Colt CZ Group.