České firmy v letectví a kosmonautice neskrývají ambice

Na nedávném veletrhu Future Forces Forum v pražských Letňanech byla k vidění několik metrů vysoká kovová maketa budoucího bezpilotního letadla. Kombinuje funkci letadla a rakety a mělo by dokázat vyletět do výšky až 110 kilometrů, rychlostí až 3500 kilometrů v hodině (asi 3,5 machu) a díky klasickým proudovým motorům a vyvíjenému raketovému motoru vynášet na suborbitu náklad. Navíc opakovaně a bez použití kosmodromu, tedy výrazně levněji.

Ponechme teď stranou, zda se start‑upu NEBESA Aerospace, za nímž stojí skupina lidí vyšlých z pražské technické univerzity ČVUT, podaří plány naplnit. Zda zvládnou do roku 2030 dokončit provozní zkoušky raketového motoru vyvíjeného s pomocí 3D tisku (proudové motory budou nakupovat u jiných firem) a později postavit demonstrátor. Nebo zda dokážou sehnat v různých fázích investory, kteří projektu uvěří.

Pro český letecký a kosmický průmysl je však důležité, aby se takové projekty objevovaly. Protože je pravda, že „Nobody Expected Bohemians to Enter the Space Age“, jak zní akronym start‑upu NEBESA a současně české slovo pro oblohu.

Česko umí vyrobit rakety

Hlavně v oboru „space“, kde hraje pro české firmy klíčovou roli Evropská vesmírná agentura (ESA) a její granty, je podobná ambice důležitá. Jinak české firmy logicky spějí k tomu, aby byly dodavateli dílů, inženýringu a služeb. Což není nic špatného, ale pro budoucnost je lepší, pokud se vytvoří i ekosystém kolem finálního produktu. Ambici dělat kosmický „hardware“ má v Česku třeba brněnská společnost Spacemanic, jež pro zákazníky staví a provozuje malé družice CubeSat.

To samé co o kosmu platí v Česku o raketách. Ostatně předchozí ministr zahraničí Jan Lipavský loni na Prague Defence Summitu zmínil myšlenku, že by Česko mělo mít ambici vlastní rakety vyrábět. „Máme všechny komponenty, kdybychom zkombinovali různé české firmy. Umíme udělat pohon, máme dobrou chemii, jsme velmoc ohledně obráběcích CNC strojů. Jen potřebujeme tuhle skládačku dát dohromady a vytvořit něco úžasného,“ řekl tehdy Lipavský.

A pokud je HN známo, několik takových projektů v Česku v nějaké fázi vývoje či úvah existuje. Včetně hypersonických střel, jež letí nejméně rychlostí mach 5, tedy pětinásobkem rychlosti zvuku.

První česká lehká střela s plochou dráhou letu Narwhal 140, za níž stojí skupina LPP, už má za sebou zkušební premiéru. Čtyřmetrový Narwhal poháněný podzvukovým motorem zatím dosahuje rychlosti 750 kilometrů v hodině. Ambicí LPP je mít i větší modely, které unesou více výbušniny.

V Kunovicích vyvíjejí 40místné letadlo

Vraťme se ale více „na zem“, k tradičním podnikům jako Aero Vodochody nebo Aircraft Industries. Pořád platí marketingové heslo o Česku jako jedné z mála zemí na světě, které dokážou vyrobit letadlo. Česko má v Letňanech zkušebny potřebné pro vývoj nových letadel (státní podnik VZLÚ Aerospace) a zkušebny turbovrtulových motorů v Hradci Králové, které jsou pod technickou univerzitou ČVUT.

Je ale potřeba vidět, že opravdu nové letadlo nemáme. Turbovrtulový Let‑410 NG, což je nástupce Turboletu ze 70. let, poprvé letěl v roce 2015. Teprve v posledních třech letech se firmě začalo dařit stroj pro 19 cestujících více prodávat – při velké konkurenci kanadského De Havilland Canada a letadla DHC‑6 Twin Otter.

Ambice kunovické firmy souvisí se změnou majitele v roce 2022, kdy Aircraft Industries od ruských majitelů získala zbrojní skupina Omnipol rodiny Richarda Hávy. Předtím Aircraft Industries vyráběl jen pro ruský trh, který po napadení Ukrajiny kvůli sankcím zmizel.

Háva byl hlavně díky ziskům z jiných firem Omnipolu schopen (a ochoten) pokrýt provozní ztráty spojené s udržením provozu fabriky v Kunovicích. Letos veřejně prohlásil, že chce vývoj úplně nového letadla pro 40 cestujících pod názvem L‑555. Vývoj podle něj firmu přijde nejméně na osm miliard korun. Už v minulosti existoval v Kunovicích projekt na průnik do vyšší třídy pod názvem L‑610. Skončil ale u prototypů. Jak to bude s nynější verzí L‑555, se teprve uvidí. Má ale ambici být nejen regionálním letadlem, ale mít rovněž vojenskou verzi se zaměřením na průzkum a námořní patrolování.

Potenciál Aircraft Industries určitě posílí nový společný podnik Let Systems s menší firmou Air Team oznámený v říjnu na Future Forces Forum. Air Team už dříve pro Kunovice dělal úpravy dvou L‑410 v průzkumné a námořní verzi pro Polsko. Omnipol má i výhodu v tom, že mu patří pardubický výrobce pasivních sledovacích prostředků ERA, jenž je světovou špičkou.

Omnipol o nástupci L‑410 poprvé mluvil letos v říjnu při návštěvě ministra průmyslu Karla Havlíčka v Indii. Právě indický trh je potenciálně významný. Připomeňme, že Indie je s 1,5 miliardy obyvatel nejlidnatější zemí na světě a letecká doprava ve všech kategoriích zde bude růst. Například společnost ATR (součást Airbusu), která vyrábí o třídu větší turbovrtulový stroj pro 70 osob, v září uzavřela v Indii obří zakázku na 40 strojů za zhruba miliardu dolarů.

Vojenská verze Skyfoxu

Druhý velký letecký podnik Aero Vodochody už podle ředitele Viktora Sotony ambici na nový pilotovaný stroj nemá. Chce se v budoucnu spíše s partnery podílet na výrobě větších dronů v kategorii pět až sedm tun. Podzvukové cvičné letadlo L‑39 NG (nyní Skyfox), které se sériově vyrábí od roku 2022, je ale pořád klíčovým produktem továrny. Vývoj Skyfoxu stál rovněž několik miliard a zaplatili ho bývalý majitel Aera, finanční skupina Penta, a už zmíněný Omnipol. Ten je menšinovým akcionářem Aera Vodochody, většinu v něm mají od roku 2021 investoři z Maďarska, včetně podílu maďarského státu.

Pro Aero byl vývoj nového letadla obrovskou změnou, protože po dvě dekády vlastní letadla nedělalo. Poslední cvičný L‑39 Albatros se dokončil v roce 1997 a pro českou armádu vytvořený bitevník L‑159 Alca v roce 2003. Pak se Aero soustředilo na dodávky aerostructures jiným velkých výrobcům, což je i dnes jedna z důležitých částí tržeb.

Změnou oproti původním plánům na cvičný letoun je military verze „třicetdevítky“ Drone Hunter, představené na airshow v Dubaji v roce 2024. Je vyzbrojená čtyřmi raketovými bloky po sedmi raketách, celkem 28 raket ráže 70 milimetrů. S rychlostí 900 kilometrů za hodinu by L‑39 Skyfox v tomto provedení měl být schopen sestřelit i proudový ruský dron Geran‑5, jenž představuje pro ukrajinskou protivzdušnou obranu velký problém. Sotona v rozhovoru pro HN uvedl, že integraci laserem naváděných raket dokončí Aero do konce roku a už v říjnu se měly provádět finální zkoušky na střelnici v Maďarsku.

Drony jako základ

Nové věci se dají v Česku čekat od dronařů jako zmíněná LPP, česko‑ukrajinská firma U&C, Primoco nebo nejnověji společnost KBP International. Tato firma má zkušenosti s výrobou kompozitních leteckých konstrukcí a přitáhla na sebe v Letňanech pozornost představením bezpilotní platformy Gryf, jež vydrží dlouho ve vzduchu a nese jiné prostředky na ničení útočících dronů. Vedle toho KBP vyvinula vlastní útočný dron Sabre, připomínající íránské Šáhidy. Spojila se rovněž s jihoafrickým výrobcem středně velkého dronu Milkor 380.

Různých firem, které mají vlastní dronové nebo antidronové projekty, je ještě více. Zároveň ale kvůli bezpečnostnímu riziku tyto firmy zvažují, jak moc chtějí být otevřené. Rozvoji dronového ekosystému pomáhá i to, že v Česku existuje výrobce proudových motorů do dronů a raket PBS z Velké Bíteše. Ten má také továrnu ve Spojených státech, již rozšíří o další závod, a řeší také výrobu v Polsku. Firmu vyrábějící proudové motory AviaNera založila rovněž zbrojní skupina CSG.

Letectví

Stáhněte si přílohu v PDF

Po očku sledovat

Na závěr stojí za to zmínit i projekty, které se v Česku vyvíjejí a dá se od nich „něco“ čekat. V prvé řadě je to elektrické letadlo švýcarského start‑upu E55, na němž se podílí kunovický výrobce sportovní letadel BRM Aero. Tohle letadlo, do něhož Švýcaři dodali patentovaný motor a modulární bateriový systém, už existuje. Zda bude jedním z prvních elektrických letadel, která získají certifikaci od evropského regulátora, se teprve uvidí.

Svoje by mohl „vyprávět“ český projekt na menší „čtyřistadesítku“ firmy Evektor. Letadlo EV‑55 Outback vzniklo s podporou státu, který jeho vývoj podpořil třemi miliardami korun. Stroj v roce 2011 i poprvé letěl, k certifikaci ale už nedošlo. A zda někdy dojde, je nejisté. Kunovická firma Evektor se v posledních letech potýkala s problémy a letos v říjnu ji koupil zkušený podnikatel v tuzemském letectví Jiří Gerle, majitel skupiny Jihostroj.

Česko má svého zástupce také ve vývoji letounů s kolmým vzletem a přistáním (VTOL). Jde o projekt Zuri, za nímž stojí internetový podnikatel Michal Illich. Právě letos firma rozhodla o změně strategie – od vývoje osobního aerotaxi k nákladnímu hybridnímu bezpilotnímu letounu, který unese přes 100 kilogramů na vzdálenost 570 kilometrů. Hlavním důvodem je jednodušší certifikace stroje, jehož letové zkoušky by měly začít v roce 2027.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Letectví.