Normy jsou moderní i alibistické

Vězeňská služba se na nový zákon příliš nepřipravila, a proto je nyní nucena vyjednávat

Normy jsou moderní i alibistické

Nepokoje ve věznicích mají racionální jádro, nová právní úprava totiž nevyřešila kapacitní přetíženost.
(vlm)
"Vzpouru ve věznicích nepovažuji za událost roku," řekl našemu listu včera renomovaný advokát JUDr. Tomáš Sokol. Podle jeho slov si vzbouřenci koledují o paragraf 172 trestního zákona. Ten trestá organizátory vězeňské vzpoury až sazbou osmi let. Zároveň Tomáš Sokol připouští, že by se mělo dřív, než se přistoupí k řešení podle pořadu práva, vyjednávat. "Síla se použije až naposledy," tvrdí. Podle Sokola se tak v zahraničí obvykle postupuje.
Od 1. ledna 2000 je účinný zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ale jak vyplývá z požadavků z Vinařic, situace se ve věznici neodvíjela tak, jak litera zákona nařizuje. Nový zákon je velmi moderní a evropský. Reformní je na něm například to, že zajišťuje výhodnější postavení mladistvých ve věznicích nebo oddělení recidivistů od vězňů, kteří byli odsouzeni poprvé. Zákon také zaručuje všem vězňům rovná práva, která se týkají sociálních a hygienických podmínek. Nerovnost těchto práv byla jednou z příčin hladovky ve vinařickém i v dalších vězeních.
Rozhodujícím činitelem, který určuje podmínky života vězňů, je podle zákona Vězeňská služba, protože právě ji norma zmocňuje k vydávání pokynů a příkazů vězňům. A požadavky vězňů z Vinařic skutečně ukazují, že Vězeňská služba včas nevytvořila nové podmínky pro život vězňů po účinnosti zákona. Norma dále zakládá oddělené umístění vězňů s uloženým ochranným léčením. Pokud ve Vinařicích nebyli odděleně umístěni vězňové s podezřením na TBC, je to opět proti dikci normy.
Těžko ale obstojí požadavky na kvalitu stravy, protože zákon stanoví velmi vágně, že "odsouzeným se poskytuje pravidelná strava za podmínek a v hodnotách, které odpovídají požadavku udržení zdraví a přihlížejí k jeho zdravotnímu stavu, věku a obtížnosti vykonané práce. V rozsahu, v jakém to umožňuje provoz věznice atd." Prováděcí vyhláška zatím hovoří o pouhých 35 korunách denně pro vězně, který nepracuje, a podzákonná norma se může měnit rychleji než zákon.
Poslední právní úprava nehovoří ani o prostoru, který by měl mít vězeň k dispozici. Pouze o tom, že "každý odsouzený by měl mít zabezpečené lůžko a prostor pro uložení osobních věcí". Tak je šalamounsky vyřešeno kapacitní přetížení věznic, k jehož odstranění scházejí státu finance.