Daň z nemovitostí se nemění

Daň z nemovitostí se nemění

Stále se najdou poplatníci, kteří nerozlišují daň z nemovitostí od daně z převodu nemovitostí. Daň z převodu nemovitostí patří společně s daní dědickou a daní darovací mezi jednorázové daně. Daň z nemovitostí proti tomu vychází z vlastnického vztahu k nemovitosti a platí se každoročně.
Na rozdíl od ostatních daní, u kterých se daňové přiznání podává až po uplynutí zdaňovacího období, u daně z nemovitostí se daňové přiznání podává již jeho počátkem. Zákonným termínem pro splnění této povinnosti je 31. leden, který letos připadá na pondělí. Daňové přiznání k dani z nemovitostí se totiž podává pouze v některých případech a za určitých okolností.
Přiznání musí podat především všichni noví vlastníci nemovitostí, kteří během uplynulého zdaňovacího období poprvé nějakou nemovitost nabyli a zároveň byli jejími vlastníky k 1. lednu 2000. Vyplnit daňové přiznání musí také vlastníci, kteří již někdy dříve daňové přiznání podávali, ale v loňském roce u nich došlo ke změnám, které ovlivňují vyměření daně. Takovou změnou je především změna v osobě poplatníka. U pozemků dochází nejčastěji ke změnám v důsledku přikoupení či prodeje pozemku nebo jeho části, ale změnou je také přeměna pozemku v jiný druh pozemku. Uvedené změny podléhají evidenci v katastru nemovitostí. Katastr ale nezaznamenává jako samostatný druh stavební pozemek, který podle zákona o dani z nemovitostí vzniká vydáním rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby nebo vydáním stavebního povolení, pokud je sloučeno územní a stavební řízení. Stavební pozemky jsou zdaňovány vyšší sazbou daně, proto i jejich existence je důvodem k podání daňového přiznání.
U staveb bývá obvyklou změnou vznik nové stavby (její kolaudace), ale také dokončení přístavby či nástavby již užívané stavby. Často se zapomíná i na změny v charakteru užívání stavby, které mohou ovlivnit výši daně, především nové využití stavby nebo její části k podnikání a také jejich pronajmutí k podnikatelským účelům. Dalším důvodem k podání daňového přiznání může být vznik nároku na osvobození od daně nebo naopak zánik dříve uplatňovaného osvobození. Pro posuzování všech okolností pro stanovení daně je vždy rozhodující stav k 1. lednu příslušného zdaňovacího období.
Pokud již bylo daňové přiznání podáno v uplynulých letech a vloni nedošlo k žádným změnám v předmětu daně či osobě poplatníka, daňové přiznání se nepodává. V tomto případě se vyměřuje daň ve výši předcházejícího roku. Přiznání se nepodává, ani když dojde ke změně průměrné ceny půdy nebo ke změně koeficientu v obci. Tyto změny správce daně sám promítne do výpočtu daňové povinnosti a poplatníka o vyměřené výši daně vyrozumí. Daňové přiznání se nepodává ani na nemovitosti ve vlastnictví státu, pokud nejsou využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány jiné než rozpočtové organizaci, ani na nemovitosti ve vlastnictví obce. Tyto nemovitosti jsou od daně osvobozeny. Nepřiznávají se ani nemovitosti spravované Pozemkovým fondem nebo nemovitosti převedené na Fond národního majetku, pokud nejsou dále pronajaty. Osvobozeny jsou také pozemky, na nichž jsou hřbitovy, dále pozemky určené pro veřejnou dopravu a stavby, sloužící k zajištění hromadné osobní přepravy. Ani v těchto případech se daňové přiznání nemusí podávat.
Stále platí, že daňové přiznání se podává na stavbu jako celek - přiznávat pouze části stavby zákon zatím neumožňuje. Proto ani v roce 2000 nejsou jednotlivé byty a nebytové prostory samostatným předmětem daně. Vlastní-li nemovitost více vlastníků či spoluvlastníků, musí pro účely daňového řízení jednoho ze svých řad zvolit jako společného zástupce. Ten pak jménem ostatních vystupuje v daňovém řízení a podává také daňové přiznání. V souladu se zákonem považuje správce daně za jejich společného zástupce toho z nich, který podal daňové přiznání. Přiznání se podává na finanční úřad, v jehož územní působnosti se nemovitost nachází - bydliště či sídlo poplatníka není přitom rozhodující.

Eduard Škoda,
Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu