Smluvní výhrada vlastnictví

právní poradna

Smluvní výhrada vlastnictví

Jsem podnikatel a chci uzavřít smlouvu o koupi s fyzickou osobou, tedy nepodnikatelským subjektem. Zajímalo by mne, zda je možno použít občanský nebo obchodní zákoník, co je výhodnější pro mne jako podnikatele i v případě, že budu nucen vymáhat pohledávku.

Milan T., Český Krumlov
Nejčastěji používanou smlouvou je kupní smlouva, a to jak ve vztahu mezi podnikateli, tak i ve vztahu, kde jeden subjekt je podnikatel a druhý nepodnikatel. Tam, kde jsou upravovány vztahy vznikající v souvislosti s podnikáním, je vhodnější postupovat podle obchodního zákoníku s tím, že kde určitá otázka není obchodním zákoníkem upravena a nelze ji podle jeho ustanovení řešit, použije se ustanovení občanského zákoníku.
V případě uzavření kupní smlouvy mezi podnikatelem a nepodnikatelem je nejčastěji postupováno dle občanského zákoníku. Jde o dvoustranný právní úkon, kterým dochází k úplatnému převodu vlastnických práv k předmětu koupě z prodávajícího na kupujícího. Prodávající má povinnost předat předmět koupě do vlastnictví kupujícího a kupující má povinnost předmět koupě převzít a zaplatit dohodnutou nebo stanovenou cenu. Kupní smlouva v písemné formě je předepsána pouze, je-li předmětem koupě nemovitost nebo jestli se na písemném uzavření smlouvy dohodli její účastníci.
Kupující má povinnost zaplatit v době dohodnuté účastníky, přičemž platba závisí na době odevzdání a převzetí předmětu koupě - současně (prodej v obchodě), později (koupě na úvěr) anebo předem. V tomto případě je dobré sjednat si ve smlouvě tzv. výhradu vlastnictví, která znamená, že vlastnictví k prodávané věci (pouze movité) přejde na kupujícího až po zaplacení celé kupní ceny. Do zaplacení celé kupní ceny zůstává prodávající vlastníkem předmětu koupě, i když ho třeba kupujícímu již předal. Výhrada vlastnického práva musí mít vždy písemnou formu, a to i v případě, že kupní smlouva tuto písemnou formu postrádá. Pro úplnost uvádím, že u kupní smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku nabývá kupující vlastnické právo v době, kdy mu je zboží předáno, nebo v době, kdy získá oprávnění nakládat s přepravovanou zásilkou, anebo v době, která je písemně dohodnuta ve smlouvě. Jestliže se obě strany písemně dohodnou, že kupující nabude vlastnické právo později, jedná se taktéž o výhradu vlastnického práva. Pokud z jejich písemného projevu nevyplyne něco jiného, má se za to, že k nabytí vlastnického práva kupujícího dojde teprve úplným zaplacením kupní ceny. Písemná forma je v tomto případě obligatorní, doložka o výhradě vlastnického práva může být i na písemném potvrzení dohodnutého obchodu a kupující na ní nemusí být zvlášť upozorněn, zvláště v případě, pokud by byla např. i na účtě zaslaném prodávajícím kupujícímu. V kupní smlouvě podle občanského zákoníku může být upraveno předkupní právo, právo zpětné koupě, ale obě smluví strany se mohou dohodnout i na dalších výhradách a podmínkách, které by směřovaly k zániku právního vztahu z kupní smlouvy. Zajímavá je tato posledně zmiňovaná podmínka, kterou si kupující vyhrazuje právo odstoupit do určité doby od smlouvy pro případ, že nějaký třetí subjekt nabídne lepší podmínky než kupující. Tyto právní úkony musí mít písemnou formu. K dotazu, který právní předpis je vhodnější - záleží na uskutečňovaném obchodu, u nemovitosti musíte postupovat podle občanského zákoníku, u movitých věcí, jde-li o vztah mezi podnikatelem a nepodnikatelem, doporučuji obchodní zákoník, nejedná-li se o vztahy vyplývající z předmětu podnikatelské činnosti.

JUDr. Marie Moravcová