Česká sociální doktrína startuje

Česká sociální doktrína startuje

Už třetím rokem se rozvíjejí práce na přípravě sociální doktríny pro český stát. Původně malá skupinka odborníků, která začala diskutovat možnost a potřebu zpracovat takový dokument, jehož příprava má dnes už podporu nejen Senátu, ale i širší komunity teoretiků a praktiků sociální politiky, opírající se o činnost občanského sdružení Socioklub. Symbolickou trojnožku spolupráce mezi představiteli legislativy a občanského sektoru doplňuje i účast představitelů exekutivy na přípravných pracích. Dokument, který vzniká, bude možno nabídnout ještě letos k veřejné diskusi.
Česká sociální doktrína navazuje na tradici sociálního myšlení a politické praxe jak u nás, tak v Evropě a ve světě. Orientuje přístupy a činy státu a dalších sociálních aktérů, včetně očekávání a činů samotných občanů. Doktrína charakterizuje cíle a vymezuje přístup k řešení sociálních otázek v ČR v širších souvislostech a v dlouhodobé perspektivě. Usnadní občanům pochopení konkrétních politických opatření, umožní jim kontrolovat soulad slov s činy politiků v sociální oblasti. Byla zpracována i proto, aby se stala základem co nejšíře založené společenské dohody o všech významných sociálních otázkách a způsobech jejich řešení.
Její součástí je i úsilí o udržování přijatelných proporcí v postavení různých sociálních vrstev v zájmu humanizace života. Česká sociální doktrína je i jedním z významných vstupů do širší celospolečenské diskuse o vizi a žádoucích cílech pro český stát. Přestavuje soubor základních hodnot a principů, z nichž bude vycházet praktická činnost státních orgánů, spolupracujících institucí i občanů v realizaci sociální politiky.
Je koncipována tak aby stimulovala a usnadňovala hledání těch nejlepších alternativ při řešení konkrétních sociálních problémů. Není formulována jednou provždy. Počítáme s jejími změnami. Každé změně však musí předcházet veřejná diskuse.
Orientační funkce sociální doktríny hraje prvořadou roli při identifikaci hlavních sociálních problémů, stanovení žádoucích cílů sociální politiky a zejména způsobů jejich realizace. Tam, kde se podaří dosáhnout shody, zahrne také charakteristiku potřebných proměn institucí a nástrojů sociální politiky.
Budování a udržování národního konsensu v oblasti sociální politiky představuje explicitní formování sociálního kontraktu mezi rozhodujícími sociálními a politickými aktéry. Tato smlouva, ztělesněná v textu české sociální doktríny, sehraje ve vztahu k občanům roli záruky za to, že se stát nevzdá svých závazků tam, kde sociální doktrína předpokládá jeho angažmá v dlouhodobé perspektivě. Stabilizační funkce doktríny vychází z jejího zaměření na koncepční řešení sociálně politických problémů, opírající se o identifikaci hlavních sociálních, ekonomických, demografických i globálních trendů. To sníží riziko náhlých změn vyvolaných buď rychlým střídáním vlád, nebo konjunkturálně motivovanými rozhodnutími.
Sociálně aktivizační funkce sociální doktríny znamená vytváření prostoru pro aktivizaci přístupu samotných občanů při formování podmínek vlastního života i života svých blízkých na základě hodnověrného výhledu toho, co mohou a co nemohou očekávat od státu v budoucnosti. Občané tak dostanou více prostoru pro aktivnější přístup k vlastnímu životu, pro vlastní volbu.
Snahou rozhodujících sociálních a politických aktérů je orientovat se na zmírňování sociální nespravedlnosti a odstraňování jejích nejbolestivějších následků. Sociální doktrína vytyčí jasné záměry v tom, do jaké míry a jakým směrem bude žádoucí se vyrovnávat se změnami v sociálním rozvrstvení české společnosti a jak se vypořádávat s tendencemi a projevy sociálních nespravedlností. Bude samozřejmě v plném souladu s nároky, které na ČR klade proces jejího přijímání do EU.
Martin Potůček,
sociolog, FSV UK