Neodvádění pojistného za zaměstnance je trestné

Úspěšné kličkování mezi zákony zatím firmám prochází

Neodvádění pojistného za zaměstnance je trestné

Skutková podstata trestného činu je jasná, ale před soud se zatím moc viníků nedostává.
Kdo jako plátce ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost za poplatníka odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění nebo příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem. Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán, získá-li tímto činem prospěch velkého rozsahu. Takto jasně hovoří trestní zákon, přičemž větším rozsahem se rozumí nejméně 40 tisíc korun a velkým rozsahem nejméně jeden milión korun. Proč tedy již dávno soudy neposlaly do vězení představitele těch největších dlužníků, jejichž dluhy na sociálním a zdravotním pojištění dosahují až několika set miliónů korun? Je to snad tím, že správy sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny a finanční úřady neplní svoji oznamovací povinnost?

Dluhy vznikají delší čas

K objasnění tohoto problému je potřeba nejprve připomenout, že o trestný čin neodvedení pojistného se může jednat pouze v případě nezaplacení pojistného za zaměstnance a nikoliv za zaměstnavatele. Zaměstnavatel je povinen pojistné za zaměstnance srazit z jejich příjmů, které jim zúčtoval. Sazba pojistného na sociální zabezpečení u zaměstnance činí 8 % z vyměřovacího základu zaměstnance ("hrubé mzdy"). Sazba pojistného u zaměstnavatele činí 26 % z vyměřovacího základu zaměstnavatele (úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců). Trestní zákon hovoří pouze o pojistném za zaměstnance, tedy pouze o oněch 8 %, které zaměstnancům zaměstnavatel srazí z hrubé mzdy. V sociálním zabezpečení rozlišujeme zaměstnavatele podle počtu zaměstnanců. Jestliže má zaměstnavatel maximálně 25 zaměstnanců, potom se jedná o tzv. malou organizaci. V případě, že zaměstnavatel zaměstnává více než 25 zaměstnanců, anebo sice méně, avšak evidenci mezd pro něj vede jiná právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává více než 25 zaměstnanců, potom hovoříme o "organizaci". Vzhledem k tomu, že malá organizace zaměstnává malý počet zaměstnanců, je její odvod pojistného za zaměstnance relativně malý a v případě, že pojistné vůbec neodvádí, trvá mnoho měsíců, než dlužné pojistné za zaměstnance dosáhne v úhrnu za tyto měsíce celkové částky alespoň 40 tisíc korun, tj. částky definované trestním zákonem jako škodou většího rozsahu. V praxi se většinou stává, že této částky není nikdy dosaženo, neboť správy sociálního zabezpečení zahajují vymáhání pohledávek za neplatiči pojistného nejdéle po třech měsících, kdy plátce pojistného pojistné neodvádí. V exekučním řízení je pak dlužná částka alespoň zčásti uhrazena, to znamená, že ve většině případů je uhrazeno alespoň oněch 8 % za zaměstnance a díky tomu k trestnému činu nedojde. Co se týče odvodu pojistného na zdravotní pojištění, je toto pojistné ještě nižší než pojistné na sociální zabezpečení (sazba zdravotního pojištění za zaměstnance činí 4,5 %), a proto je zde pravděpodobnost podání trestního oznámení ze strany zdravotní pojišťovny ještě menší než ze strany správy sociálního zabezpečení. U malých organizací se tedy stane jen zcela výjimečně, že neodvedené pojistné za zaměstnance činí v součtu za určité období 40 tisíc korun, což je hranice pro posouzení tohoto činu za trestný.

Na trestní oznámení to není

U velkých organizací je problém složitější nežli u malých organizací. Organizace totiž na rozdíl od malých organizací vyplácejí svým zaměstnancům nemocenské dávky (výplatu nemocenských dávek zaměstnanců malých organizací provádějí okresní správy sociálního zabezpečení). U organizací tedy provádí nemocenské pojištění zaměstnanců přímo jejich zaměstnavatel, který má mimo jiné za povinnost úhrn vyplacených nemocenských dávek odečíst od pojistného, které je povinen odvádět, tedy od oněch 8 + 26 %. Tím, že pojistné je zúčtováno spolu s vyplacenými nemocenskými dávkami, snižuje se částka neodvedeného pojistného za zaměstnance, tj. částka, která je rozhodná pro posouzení trestnosti tohoto činu. V případě, že je úhrn vyplacených nemocenských dávek vyšší nebo alespoň roven pojistnému za zaměstnance, potom i když v takovém měsíci organizace neodvede žádné pojistné, nemůže se jednat o trestný čin, neboť pojistné za zaměstnance bylo celé zúčtováno spolu s vyplacenými nemocenskými dávkami. S ohledem na výrazné zvýšení nemocenských dávek od října minulého roku a další zvýšení od ledna tohoto roku není jev, kdy je úhrn nemocenských dávek vyšší než předpis pojistného za zaměstnance, v měsících s vysokou pracovní neschopností, nijak ojedinělý. Skutečnost, že organizace zúčtují vyplacené nemocenské dávky spolu s pojistným v konkurenci s včasným zahájením vymáhacího řízení, má za následek, že stejně jako u malých organizací se jen výjimečně stane, že dojde k neodvedení pojistného za zaměstnance v takovém rozsahu, který by byl příčinou podání trestního oznámení. Ostatně plátci pojistného ustanovení o trestní odpovědnosti za neodvádění pojistného velmi dobře vědí a v mnohých případech pečlivě sledují, jaká část pojistného musí být odvedena, aby se nejednalo o trestný čin, to znamená, že pravidelně odvádějí pouze tu část pojistného, kterou strhli svým zaměstnancům z mezd.
V našem okrese bylo v posledních třech letech podáno celkem 40 oznámení o podezření ze spáchání trestného činu neodvedení daně a pojistného za zaměstnance. Z těchto podnětů se však až k soudu dostal zatím jen jeden případ.

Laciné obhajoby

V případech, které se dostanou až před soud, se obžalovaní nezřídka obhajují tím, že sice sráželi zaměstnancům pojistné z jejich mezd, ale takto získané finanční prostředky použili na zabezpečení chodu firmy. Jejich obhajoba je založena na tom, že šlo pouze o účetně provedené srážky, když fakticky po vynaložení nezbytných nákladů na provoz firmy jim žádné finanční prostředky nezbyly, a pokud by tyto finanční prostředky nevynaložili, nezískali by ani prostředky na mzdy. Praxe ovšem ukazuje, že takto uplatněná obhajoba je bezvýznamná. Pokud je mi známo, tak i v těchto případech (mám na mysli takovýto způsob vedení obhajoby), pokud jde o škodu velkého rozsahu, je pachatel odsouzen nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku až osmi let.
Většina případů se však k soudu nedostane a je zastavena samotným vyšetřovatelem, který vydá usnesení o zastavení trestního stíhání z důvodu, že obviněný daň a pojistné za zaměstnance dodatečně zaplatil. V případě dodatečného zaplacení daně a pojistného se totiž na pachatele vztahuje zvláštní ustanovení trestního zákona o účinné lítosti, které stanoví, že trestnost neodvedení daně a pojistného za zaměstnance zaniká, jestliže pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. U podaných trestních oznámení se v praxi mnohdy stává, že plátci pojistného pojistné za zaměstnance doplatí po prvním předvolání k vyšetřovateli, čímž dojde k uplatnění výše zmíněného ustanovení o účinné lítosti. Mnozí zaměstnavatelé, kteří se ocitnou ve finanční tísni, však nedopustí, aby věc zašla až tak daleko, a velice pečlivě si hlídají onu část pojistného, kterou je potřeba odvést, aby případné trestní stíhání nepřipadalo v úvahu.
Pavel Nikodým,
ředitel OSSZ Praha-východ