Vládne v Kremlu ruský realismus?

PERIODIKUM: EL PAÍS

Vládne v Kremlu ruský realismus?

Putinovo poselství o stavu Ruska a nová zahraničně politická doktrína naznačují, kudy se Kreml hodlá ubírat.
Zdá se, že Moskva poprvé bere formálně na vědomí svou kritickou vnitřní situaci a s ní i snížení své role ve světových záležitostech. Takové je poselství, které je třeba vyčíst z nové zahraničně politické doktríny, kterou vytyčil prezident Vladimir Putin v projevu k parlamentu o stavu země a v následném rozhovoru se zahraničními novináři.
Vzhledem ke zmatenosti, která vládla v ruské zahraniční politice od pádu berlínské zdi, je třeba brát vynořující se obrysy s veškerou obezřetností. Ale v jejich základních liniích je poprvé vidět nadějný náznak realismu, toho, že Rusko se situuje ve světě víc s ohledem na to, čím je, než na to, čím by si chtělo představovat, že je.
Při vyhlašování nového zahraničně politického kréda, které je první revizí toho, jež schválil Boris Jelcin v roce 1993, ministr Igor Ivanov ujišťoval, že Moskva je připravena udělat čáru mezi léty následujícími po zhroucení Sovětského svazu s jejich celosvětovými ambicemi a novým postojem soustřeďujícím se na opětné pozvednutí hospodářství, které je v agonii. Ministr mluvil o tom, "udělat naši politiku racionálnější, užitečnější v politickém i hospodářském smyslu". Samozřejmě že Rusko dál vidí sebe sama jako velmoc, s níž je nutno počítat - ať už jde o jeho plné začlenění do G8, nebo o roli, kterou chce hrát ve sbližování mezi korejskými státy. Ale jde tady víc o jeho velikost, zeměpisnou polohu a zásoby zbraní, jimiž disponuje - pomiňme jejich operativnost - než o jeho skutečnou projekci do světa nebo o jeho schopnost rozhodujícím způsobem ovlivňovat věci. Putin dokonce smířlivě prohlašuje, že vidí určité záblesky racionality v Clintonově plánu na protiraketový štít, i když se samozřejmě staví proti němu.
Ruský prezident byl v poselství o stavu země ke svým krajanům drsný. Upozornil, že pokud Rusko neurychlí své politické a strukturální reformy, může rychle sklouznout do postavení rozvojového státu. Je otázka, zda je Vladimir Putin přesvědčen o svém receptu, jak toho dosáhnout, ale nový pán Kremlu mluví o naléhavé nutnosti přijmout liberalizační opatření, o významu svobodného tisku a svobodných odborů a otevřeně kritizuje svévoli byrokracie, bující zločinnost a závratné obohacování se. A jako varování začal dotírat, ovšem vzhledem k okolnostem málo věrohodně, na některé z nedotknutelných magnátů, kteří v Rusku až dosud dělali, co chtěli.
Další kroky vzbuzují oprávněnou skepsi. Ten Putin s neomezenými pravomocemi, který hlásá tento druh konverze k západnímu evangeliu a který slibuje, že "Rusko se pohne směrem k vytvoření demokratických institucí", je tentýž, který dál ničí Čečensko, svádí frontální boj o to, aby udělal z Moskvy absolutní mocenské centrum federace, posedle sužuje jedinou mediální skupinu, která se staví proti němu, a jedná se Slobodanem Miloševičem jako s váženým člověkem. Povzbudivá nová doktrína tudíž čeká na svou konkretizaci. Čas ukáže stupeň Putinovy věrnosti cílům a hodnotám, které právě proklamoval.