Obrat ke konsolidaci ve veřejných financích nenastal

I z mezinárodního hlediska je prezentace a transparentnost mimorozpočtových aktivit nezbytná

Obrat ke konsolidaci ve veřejných financích nenastal

Vývoj složek salda státního rozpočtu v letech 1994 - 2000 (mld. Kč)
Rok Saldo SR Strukturální Cyklická
složka složka
1994 10,4 9,2 1,2
1995 7,2 -10,2 17,4
1996 -1,6 -33,2 31,6
1997 -15,7 -34,5 18,8
1998 -29,3 -26,7 -2,6
1999 -29,6 -14,2 -15,4
2000* -35,2 -24,4 -10,8
* předpověď Pramen: MF, výpočet KB
Státní rozpočet nedává v současné době kompletní obraz vývoje veřejných financí. Zůstává hlavní položkou informující o vývoji běžných vládních příjmů a výdajů, ale k transparentnosti fiskální sféry to nestačí.
Ekonomické oživení je definitivně potvrzeno, nic však zatím nesvědčí pro to, že deficity z období hospodářského poklesu budou vykompenzovány přebytky v letech růstu. Deficit státního rozpočtu opět dosáhne asi 30 mld. Kč, a to bez započtení ztráty Konsolidační banky za rok 1999. V pozadí vývoje zřejmě stojí rostoucí význam strukturální složky deficitu proti složce cyklické, která slouží k vyrovnání výkyvů ekonomického cyklu. Strukturální deficit s oživujícím se ekonomickým růstem neklesá vzhledem k problémům ve struktuře státního rozpočtu.

Cyklický versus strukturální deficit

Strukturální schodek se objevil v roce 1995 a v r. 1996 výrazně vzrostl. Fiskální škrty v roce 1997 vývoj schodku stabilizovaly a od té doby strukturální složka deficitu klesala. Cyklická složka se pohybuje v souladu s vývojem HDP, přičemž je zřetelné časové zpoždění 1 rok. Pokud jde o odhad pro rok 2000, pomalý pokles cyklické části deficitu svědčí o zpoždění prorůstového faktoru na příjmy státního rozpočtu. Zároveň je zřejmý další růst strukturální složky deficitu. Potvrzuje se hypotéza, že deficit státního rozpočtu nezpůsobila pouze ekonomická recese a že problém deficitnosti státních financí se s obnovením hospodářského růstu automaticky nevyřeší.

Zdroje schodku

Hlavním zdrojem deficitnosti je důchodový účet. Úvahy o možných úsporách ve struktuře výdajů se proto koncentrují na možnosti reformy penzijního systému. Reforma důchodového systému na fondový by byla v prvotním stadiu nákladná. Pokud by do fondového systému přispívali jen občané, minimálně jedna generace by byla vystavena extrémní zátěži: Přispívala by na své budoucí penze i na penze současných důchodců. Možnou variantou by také byla úhrada iniciálních nákladů přechodu na fondový penzijní systém z veřejných zdrojů. Tato varianta byla realizována v Polsku, kde byla pro tyto účely použita část výnosu z druhé etapy privatizace.
Také návrh MPSV na založení sociální pojišťovny počítá s iniciálním převedením 40 mld. Kč z výtěžku privatizace na uhrazení současné výše dluhu důchodového účtu. Ani tato varianta však nezaručuje do budoucna vyrovnání důchodového účtu. Demografická prognóza je poměrně spolehlivá, makroekonomický vývoj (na který se váží budoucí příjmy penzijního systému) však zcela spolehlivě predikovat nelze, zvláště když je naše ekonomika vysoce citlivá na vnější vlivy. Vznik pojišťovny by ale každopádně přispěl ke zvýšení transparentnosti finančních toků mezi státním rozpočtem a sociálním systémem.
Na straně příjmů státního rozpočtu je mezi ekonomy poměrně vzácný konsenzus: Daňovou kvótu není žádoucí zvyšovat. Další snižování daňové kvóty by ale bylo problematické, takže pravděpodobná je určitá stabilizace na současné úrovni, tj. asi 22 % (bez pojistného). Tato hodnota řadí ČR v evropském měřítku mezi země s nejnižší daňovou kvótou.

Problémy jsou řešitelné

Státní rozpočet je hlavní položkou veřejných financí, ovšem vyvádění části veřejných prostředků ze státního rozpočtu vytvořilo od r. 1995 rozsáhlý skrytý dluh. Vlády se vyhnuly transparenci transferů do finančního a výrobního sektoru. Neprůhlednost mimorozpočtového hospodaření a výše skrytého dluhu jsou dnes jednou z hlavních makroekonomických slabin české ekonomiky. Výše tohoto dluhu není přesně známa. Ministerstvo financí odhaduje celkovou výši státního dluhu ke konci r. 2000 na více než 300 mld. Kč (asi 15 % HDP). Odhady mezinárodních institucí (EBRD, Světová banka) jsou ovšem o 15 až 20 procentních bodů (vzhledem k HDP pro jednotlivé roky) vyšší.
Letošní vývoj zatím nenaznačuje obrat ke konsolidaci veřejných financí ani ve směru stabilizace schodkových tendencí, ani ve směru zvýšení transparentnosti dostupných údajů. I přes poměrně rychlé ekonomické oživení spěje státní rozpočet k obdobnému deficitu jako v r. 1999. Nepříznivé hodnocení ovšem zmírňuje již zmiňované zpoždění efektu oživení na příjmy státního rozpočtu. Pro rok 2001 je navrhován státní rozpočet s příjmy 613 mld. Kč a výdaji 593 mld. Kč. Deficit by tak měl dosáhnout asi 20 mld. Kč, což odpovídá závazku v rámci toleranční smlouvy. Makroekonomická prognóza sloužící jako podklad pro tento návrh rozpočtu je celkem realistická (růst HDP o 3 %, nezaměstnanost 10,8 %, inflace 4,5 %), takže z této strany by neměly být příjmy státního rozpočtu přeceněny, tak jako tomu bylo v letech 1996 - 1998.
Výše schodku pro rok 2001 by byla přijatelná, pokud by ji nedoprovázel růst dluhů skrytých v mimorozpočtovém hospodaření. V souvislosti s konsolidací bankovního sektoru a revitalizací průmyslu očekává veřejné finance i nadále řada vysokých výdajů. Tyto procesy jsou zčásti financovány z prostředků získaných privatizací: Bylo by obtížné náklady uhrazovat z běžných příjmů. Prioritní výzvou pro současnou vládu ovšem zůstává vytvoření systému hodnocení veřejných rozpočtů na standardní konsolidované bázi. V diskusi o rozpočtu pro rok 2001 by požadavek transparentnosti celé fiskální politiky a prezentace všech mimorozpočtových aktivit měl být rozhodně respektován.
Eva Zamrazilová,
Komerční banka