Světový sociální řád je možný lék

Pro omezení záporných dopadů globalizace jsou instituce typu MMF a SB nezbytné

Světový sociální řád je možný lék

Bezmála jako o zkáze lidstva se většinou mluví při dnes probíhajících debatách o globalizaci, a Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka (SB) tu hrají roli padouchů. Skoro se zdá, jako kdyby globalizaci samy jaksi zavinily.
Byl jsem upřímně překvapen, když jsem v testu na jedné vysoké škole zjistil, že naprostá většina posluchačů politologie(!) nemá tušení, co tyto instituce vlastně jsou. Mysleli si, že SB je bankou největších nadnárodních společností.
Uveďme tedy pro jistotu, že SB i MMF nepatří obřím nadnárodním firmám, ale OSN. A že mezi globalizací a oběma institucemi žádný přímý vztah není. Existovaly dávno před tím, než se o globalizaci začalo mluvit. Hlavním úkolem Světové banky přitom je - boj proti bídě ve světě. Je jistě možné přít se o tom, jestli svůj úkol plní dobře. Ale je poněkud směšné protestovat proti SB - ve jménu boje proti chudobě.
MMF má v jistém smyslu omezenější úkol: zajišťovat mezinárodní spolupráci v měnových otázkách, pomáhat udržovat stabilitu kursů. Vznikl během druhé světové války, poté, co ekonomové nahlédli, že návrat ke zlatému standardu ve dvacátých letech znamenal tak obrovskou zátěž národních ekonomik, které nestačily držet krok v efektivitě, že to vposledku rozbilo světový obchod a notně přispělo ke vzniku války.
A globalizace? To je důsledek smluvní svobody a pokroku v informačních technologiích. Její postup urychlil konec studené války a pád železné opony. Ekonomická kooperace se náhle mohla rozšířit i do zemí, kde to dřív z politických důvodů nebylo možné. Transformace postkomunistických zemí se tak stala součástí globalizace.
V globálním světě začaly obě instituce hrát velmi důležitou roli. Upozorňuji, že každá jinou. Rady Mezinárodního měnového fondu se týkaly především stability měny: omezit vládní výdaje, nezadlužovat se, posilovat soukromý sektor atd. MMF si tyto rady nevymyslel ze zlé vůle. Dospěl k nim na základě selhání pomoci rozvojovým zemím, v nichž se peníze dané do rukou vlád utápěly v korupci mocenských klik. Bohužel, MMF trpí nemocí generálních štábů: umí zvládnout tu minulou válku. Svůj postoj k postkomunistické transformaci, obsažený v tzv. washingtonském konsenzu (stručně řečeno, v klausovském spolehnutí na trh), nezměnil ani potom, co se už v Latinské Americe ukázalo, že finanční přísnost nestačí. Už tam bylo zřejmé, že bez institucí zajišťujících nízké transakční náklady efektivní ekonomika nevznikne.
Světová banka naopak připravila pro transformující se země celou řadu scénářů a doporučení týkající se reformy veřejného sektoru. Třeba reforma zdravotnictví prováděná v letech 1990 - 92 se inspirovala velmi rozumným projektem SB. Václav Klaus ten projekt hodil pod stůl: problémy zdravotnictví vyřeší konkurence, hlásal primitivní volební slogan ODS v roce 1992. Výsledky na sebe nenechaly čekat: exploze výdajů na léky a na přístroje, málo peněz na zdravotníky, rozpad prevence atd.; před čím studie SB varovala, to vše se zákonitě dostavilo. Přitom veřejnost o projektu SB dodnes prakticky nic neví.
Současné protesty proti SB a MMF jako představitelům globalizace jsou rozumné asi jako rozbíjení strojů dělníky. Bez omezení politických a ekonomických svobod, bez uzavření ekonomik a bez rozpadu světového obchodu se globalizace zastavit nedá. Pokus zastavit ji by však vyvolal světovou krizi, která by se s krizí roku 1929 nedala srovnávat.
Globalizace však zatím zdaleka nemá jen pozitivní dopady. Proto mohou šít boty pro Adidas v Indii děti, a mnoho jich zemře dřív, než dospějí. Jinými slovy, globalizace má na rozvojové země podobné sociální dopady, jaké měla před víc než sto lety ve své tehdejší podobě u nás. Dnes už bychom měli být moudřejší: fašismus a komunismus byly v jistém smyslu reakcí na tuto podobu. Byla to však řešení hrůzná a falešná. Schůdným řešením byl - sociální stát. Ten však dnes globalizace nahlodává. Proto nutně potřebujeme globální instituce, které začnou vytvářet světový sociální řád. Bude-li například dětská práce v Indii zakázána jako u nás, k těm hrůznostem docházet nebude.
Světová banka a Mezinárodní měnový fond jsou prvními vlaštovkami globálních institucí, které jsou pro omezení záporných dopadů globalizace nezbytné. Místo protestů proti jejich existenci bychom měli chtít, aby hlavně MMF začal jednat otevřeně, jinak se může dopouštět hrubých chyb a vnucovat zemím recepty, které jejich situaci zhorší, jako v asijské krizi. MMF a SB zejména musí začít důsledně požadovat plnění globálních pravidel hry od všech států světa - v ekologii, sociální oblasti a průhlednosti tržního prostředí včetně boje proti korupci, největšího nepřítele volného trhu.

Václav Žák, šéfredaktor dvouměsíčníku Listy
listy@economia.cz