Jaderná energie je méně škodlivá než kamna na uhlí

Expert na jadernou energii profesor František Janouch odpovídá na otázky HN

Jaderná energie je méně škodlivá než kamna na uhlí

Praha, 23. 10. 2000

Jako jaderný fyzik, který byl pět let zástupcem EU a odpovídal za programy spojené s jadernou bezpečností na Ukrajině, jste asi navštívil mnohé elektrárny. Můžete je na základě osobního poznání porovnat s Temelínem?

Znám například všechny ukrajinské. Byl jsem znovu a znovu šokován stavební a konstrukční kulturou, zastaralými kontrolně řídícími systémy atd. V Černobylské JE a elektrárně v Sosnovém Boru jsou tisícimegawatové reaktory typu RBMK bez kontejmentu. V poslední zmíněné JE jsem stál na reaktoru a koukal se oknem s jednoduchým sklem na Finský záliv, kde se někde za obzorem rýsovaly Helsinky... Není to samozřejmě jen otázka stavby, ale také technologií. Z hlediska této optiky je Temelín přímo božský.

Viděl jste ovšem i jiné evropské elektrárny. Není ve srovnání s nimi přece jen Temelín dílem ďábla?

Prolezl jsem také finskou elektrárnu, tři ze čtyř švédských, byl jsem v Japonsku, na Tchajwanu. Musím říci, že Temelín je postaven nesmírně čistě, kulturně, promyšleně. Nebojím se říci, že dnes je to jedna z nejdokonalejších a nejbezpečnějších jaderných elektráren. Přece jenom švédské či poslední německé byly stavěny před mnoha lety a za tu dobu se odehrál nesmírný pokrok zejména ve filozofii a kontrolně-technickém provedení. Musím přiznat, že na tom mají zásluhu i Zelení a jejich kritika. Stavitelé nešetřili na nejmodernějším vybavení a zabezpečení temelínského reaktoru. Patří proto dnes k nejbezpečnějším ve světě.

Obava většiny lidí nepramení ze znalosti jaderné energie, ale z její neznalosti. Jste jaderný fyzik a víte, že prvním impulsem k použití jaderné energie byla výroba bomby. Vědci, kteří ji iniciovali, jako Einstein, Szilard, Oppenheimer, nakonec chtěli tento proces zastavit a varovali před jeho důsledky. Myslíte si, že je měli poslechnout?

Nemyslím si to. Chápu také, jak to měl americký prezident těžké, když se rozhodoval mezi statisíci obětí Japonců nebo třeba dalšími dvěma lety války a vlastními oběťmi. Přesto si myslím, že mohl být zvolen humánnější způsob, jak demonstrovat ničivou sílu této bomby. Právě s touto jadernou zbraní se vlastně poprvé zavedl pojem globalizace. Její možnost ničit je globální. Jaderní stratégové zavedli termín "over-kill rate", mnohonásobné přezabití nepřítele. Viděl jsem sovětské mezikontinentální rakety SS-18. Každá z nich mohla dopravit až 13 bomb na nezávislé cíle a každá bomba mohla přesahovat desetkrát i více sílu hirošimské bomby. Jejich hlavní konstruktér Vasiljev mě v Dnipropetrovsku pozval na večeři. Zeptal jsem se ho, kolik těchto raket vyrobili. Hrdě mi odpověděl, že kolem 320. Zeptal jsem se: A měli jste na to? Nejprve nepochopil, ale vysvětlil jsem: na jejich výrobu jste si museli půjčit z budoucnosti. Zanedbali jste běžný život země: nemocnice, školy, silnice, železnice, životní prostředí. V tom je dnes příčina otřesné ekonomické situace v Rusku a na Ukrajině. Jaderná energie se bohužel demonstrovala světu ďábelským vstupem v Hirošimě a Nagasaki, a potom jaderným vojenským soutěžením, to bylo šílené.

Myslíte si však, že by se dospělo k jaderným elektrárnám i bez jaderné bomby?

Dospělo by se a pravděpodobně by se potom obešly bez tohoto ďábelského stigmatu. Proto myšlenka využít ten nejkoncentrovanější zdroj energie, která je jinak nevyužitelná a může se používat bez všech ekologických důsledků, je vynikající. Lidstvo zatím nevynalezlo jiný tak účinný, nevyčerpatelný a čistý zdroj energie, jako je tento.

Vraťme se k případu černobylské katastrofy. V Kyjevě jste mi před časem ukazoval studii Mezinárodní agentury pro atomovou energii, v níž byly shrnuty důsledky havárie na životní prostředí po deseti letech. I pro vás to byly překvapivé závěry.

Udivily mnoho odborníků, protože byly relativně malé. Přímo na ozáření zemřelo kolem třiceti osob. Ve švédských novinách Dagens Nyheter byl nedávno uveřejněn údaj, že dosud na důsledky černobylské havárie zemřelo kolem 3000 osob. I když mám pochybnosti o tom, zda tito lidé zemřeli průkazně v důsledku havárie, podívejme se na toto číslo. Ukrajina má 50 milionů obyvatel. Od Černobylu uplynulo skoro 15 let. Přijmeme-li toto číslo, znamená to kolem 200 obětí ročně. Pro srovnání: ročně se na Ukrajině otráví houbami kolem 200 Ukrajinců; četl jsem v tisku, že na otravu alkoholem zemřelo před dvěma lety 10.000 lidí za rok. Mnoho tisíc lidí umírá každoročně v důsledku dopravních nehod, úrazů a výrobních nehod. Vystupuji pouze proti hysterickým a nepodloženým zprávám.

Rakouské protesty se dnes soustřeďují právě na možný negativní vliv Temelína na životní prostředí...

Radioaktivní vliv je skutečně na hranicích měřitelnosti. A klimatické vlivy, třeba na zvýšení teploty vod, vlažnosti vzduchu - v tom uhelné elektrárny, které u nás máme, zatěžují Rakušany podstatně více: globálním oteplováním --skleníkovým efektem. A také spadem popílku se zářením. To jsou jen některé základní údaje. Představte si, že jeden palivový článek v reaktoru - a je jich tam skoro 150 - nahradí zhruba vlak uhlí, jehož spálení nám přináší uvedené negativní důsledky. Protesty jsou trochu také důsledkem neschopnosti naší vlády a našich úřadů rozvíjet sousedské vztahy a vést politicko-odborný dialog. Budu ale také tvrdý k Rakušanům. Nikdy neměli smysl pro techniku, technologii. I za Rakousko-Uherska byl velký a moderní průmysl vždy v Čechách. Rakousko symbolizují zelené louky, Alpy, vídeňská opera, turisté. Rakouské rozhodnutí zakonzervovat svou jedinou jadernou elektrárnu bylo velmi problematické a z hlediska globální odpovědnosti za budoucnost lidstva nezodpovědné. Nakonec Rakušané kupují elektřinu ze zahraničí, často jaderného původu. Psal jsem o tom už před šesti lety. Blokády opravdu nic nevyřeší a naopak rozdělí lidi, kteří by se spíše měli sejít, aby si vzájemně porozuměli.

Zůstává otevřený nejvážnější problém: jaderný odpad.

Mne jako fyzika znepokojuje nejvíce z toho důvodu, že v něm zůstává skoro 97 procent nevyužité energie. Když probíhá štěpná reakce, zužitkují se tak 3 - 4 procenta celkové energie, kterou obsahuje uran. Z uhlí zůstávají nevyužity zhruba dvě třetiny, tady je to více než 90 procent. I když jaderný odpad je relativně malý - řádově desítka tun ročně - zůstává v něm mnoho energie! Teď se intenzivně pracuje na nových technologiích ADTT (Accelerator Driven Transmutation Technologies), které by dokázaly tento odpad využít. Pomocí urychlovače a proměny (transmutace) dlouho žijících silně aktivních elementů v málo aktivní a s krátkou dobou záření. Když to řeknu schematicky: současná JETE nám za 30 let vyprodukuje odpad, z něhož - když k elektrárně připojíme takový urychlovač - budeme po dalších 30 let získávat stejný výkon. Odpad se zredukuje stokrát, tisíckrát a u zbytku bude podstatně kratší životnost. Pracuje se na tom v Los Alamos, kde se vyrobila bomba, zabývá se tím EU a na tomto programu se podílí i naše republika. To je vynikající i proto, že až bude tato technologie v provozu, budeme mít své odborníky a spoluautorství v těchto technologiích. To by snad také mělo odstranit jednu z mentálních zábran proti jaderné energii.

Milan Syruček
František Janouch se narodil 22. září 1931 v Lysé n.Labem. Vystudoval leningradskou, moskevskou a pražskou univerzitu, obor teoretické fyziky.Deset let vedl oddělení teoretické nukleární fyziky v Ústavu jaderné fyziky ČSAV, byl profesorem UK. Protože byl po roce 1969 zbaven všech funkcí a možnosti psát, v roce 1974 přijal pozvání Švédské královské akademie věd a opustil republiku. V zahraničí přednášel na řadě univerzit, je autorem mnoha vědeckých děl a stovek článků. Založil Nadaci Charty 77. Od roku 1996 zastupoval Švédsko a později EU v ukrajinském vědecko-technologickém centru. Je ženatý a má dvě děti.