Pro česká média by se asi máloco zdálo obskurnější zprávou než úterní projev britského premiéra o ekologické politice jeho kabinetu. Žádat, aby se stal tématem zahraničního zpravodajství, by skutečně bylo mírně řečeno přehnané. Pečlivě by si jej ale měl přečíst muž, který Tonyho Blaira s oblibou prohlašuje za svůj vzor - Miloš Zeman.
Na Blairově řeči lze nalézt ledacos pozoruhodného. Například význam: obsah několik měsíců očekávaného zásadního projevu byl dopředu tématem spekulací a komentářů britských médií. Nebo razanci: ministerský předseda hovoří radikálněji než třeba české zelené organizace. Skutečně podstatný je ale pro naši politickou scénu, a vládu především, důraz, který Blair položil na ekologická opatření jako prostředek podpory byznysu.
Ekologická politika Zemanova kabinetu se totiž stále ještě skládá z legislativy ve sněmovně, čističky tu, filtru tam či rezervace onde, a jejím pilířem zůstává Ministerstvo životního prostředí. Aby nedošlo k omylu, kvalitní novou legislativu, čističky, filtry, rezervace i dobře pracující Ministerstvo životního prostředí potřebujeme. Ve všem máme značné mezery. Ještě více ale chybí pozitivní opatření: rozvoj energetické efektivnosti, zelených odvětví nebo čistých technologií. A především ekologická politika nemá jen zajišťovat zdravý vzduch, potraviny bez toxických látek, pestrou přírodu a recyklaci odpadů. Musí se stát regulérním prostředkem modernizace ekonomiky.
Efektivní využití energie a surovin patří mezi klíče ke konkurenceschopnosti průmyslu. Česká ekonomika ale na jednotku HDP spotřebuje v přepočtu na paritu kupní síly 2,3krát více energie než země Evropské unie. Ekologická daňová reforma, tedy postupný přesun předmětu zdanění z pracovních míst na znečištění a dobývání přírodních zdrojů, patří mezi nejvíce perspektivní prostředky podpory zaměstnanosti. Zároveň podpoří efektivní firmy a inovace. Moderní sektory, jako jsou obnovitelné zdroje energie, organické zemědělství, recyklace nebo čisté průmyslové technologie, také představují mimořádnou příležitost pro regionální rozvoj. Takzvaná ekologická odvětví zaznamenávají v zemích Evropské unie ročně obdivuhodný osmiprocentní ekonomický růst.
"Zelená" orientace pochopitelně není spásou ekonomiky. Sama o sobě nás neuživí. Zároveň ale platí, že se bez ní modernizace hospodářství neobejde.
Právě tohle britský premiér ve svém projevu zdůraznil. Ekologická daňová reforma už několik let patří mezi pilíře politiky Gordona Browna, ministra financí jeho kabinetu. Ministr obchodu a průmyslu Stephen Byers zase volá po "zelené" průmyslové revoluci a jeho úřad platí za jeden z ekologicky nejprogresívnějších v celé vládě. Především je ale takový přístup na západ od Aše celkem běžný.
Těžko uvěřitelně však zní v zemi Miroslava Grégra. Obstarožní vize ministra hutí, dolů, reaktorů a dotací ale nejsou jediné, co mu stojí v cestě. Bude fér poznamenat, že rovněž zbytek kabinetu i opoziční strany se drží konvenční představy ochrany životního prostředí jako korektivu. Realizovat ji má samotné Ministerstvo životního prostředí a standardní prostředek představují poziční boje s ostatními resorty.
Právě zde je úkol pro předsedu vlády. Musí začít ekologickou politiku svého kabinetu koordinovat, od toho je premiérem. Musí pochopit, že představuje mimořádnou ekonomickou příležitost. Musí si uvědomit roli hospodářských resortů. Musí to vysvětlit ministrům. A musí zajistit, že se koncepce promítne do konkrétních kroků.
Sfoukne tak několik much jednou ranou. Prospěje životnímu prostředí, průmyslu, zemědělství, regionálnímu rozvoji i zaměstnanosti. Mimochodem, ke vzkazu pro Miloše Zemana patří ještě vzkaz pro opozici: Konzervativci Blaira vzápětí kritizovali. Že je pořád ještě málo zelený.
Autor působí v Hnutí DUHA jako koordinátor výzkumu
vojtech.kotecky@ecn.cz
