téma: voda

NADPIS: Cena vody pro obyvatelstvo a podniky se vyrovná v roce 2002

Voda ještě podraží, a to notně

V posledním desetiletí se cena vodného a stočného včetně čištění odpadních vod v ČR zvýšila více než čtyřicetkrát. V domácnostech činí náklady na vodu již více než tři procenta z průměrného příjmu rodiny.

Praha, 27. 10. 2000
V budoucnu můžeme očekávat další nepříjemný růst ceny za vodu, což souvisí mimo jiné i s potřebou obrovských investic do vodárenských i kanalizačních systémů. V průběhu transformace české ekonomiky ani státní regulace ceny nezabránila neustálému tlaku na zvyšování ceny, která zdaleka neodpovídala skutečným nákladům a byla z velké části dotována. Navíc se rychle zvyšovaly ceny vstupů vodařských společností, ať už jde o ceny materiálů, energie, mzdových nákladů a podobně.
Postup tvorby vodného a stočného u jednotlivých provozovatelů je zhruba stejný, musí se odvíjet od skutečných provozních nákladů a musí respektovat nutnou obnovu a rozšiřování sítí a služeb. V minulých letech byla cena vody pro obyvatelstvo velmi nízká a příjmy podniků VaK nestačily k tomu, aby stavomontážní a opravárenské práce alespoň zastavily chátrání sítí a provozů. Zatímco cena pro obyvatelstvo byla 80 haléřů až jednu korunu, skutečná výrobní cena se pohybovala od 40 haléřů do šesti korun a výjimkou nebyly náklady vyšší. Ztráta se částečně kryla křížovou dotací z ceny pro výrobní sektor s lepšími platebními schopnostmi, což z politických důvodů dlouho přetrvávalo i v novém ekonomickém systému a někde přetrvává dodnes.

Nespokojení spotřebitelé odmítají platit

Podíváme-li se na vztah mezi cenou a spotřebou vody pro obyvatelstvo, vidíme zřetelnou odezvu spotřeby na růst cen. Současná spotřeba těsně nad sto litrů na osobu a den dosahuje prakticky hygienického minima. Úspora vody se vždy projevila až v následujícím roce s určitým zpožděním za cenou vody. Respektuje také inflační vlivy. Měsíční platby za vodu se dnes pohybují přes 90 korun na hlavu. U čtyřčlenné rodiny s příjmem kolem 12 tisíc korun to je již přes tři procenta. Ze srovnávaných společností je nejdražší voda u společnosti Nymburk a Jižní Čechy, nejlevnější v Krnově a Vsetíně.
Podle studií prováděných na západ od našich hranic se únosná cena vody pro obyvatelstvo pohybuje většinou do jednoho procenta příjmů. Dokonce údajně při vyšší ceně již obyvatelstvo přestává platit a ztrácí důvěru ve správný postup vodárenské společnosti.
Tvorba cen za vodu musí ovšem obsahovat nákladové položky, ty je možno sice určitým způsobem ovlivnit v provozu, ale nejvíce ve fázi investic a přípravy stavby. Je známo, že všechna provozní opatření jsou málo účinná při špatně připravené stavbě nebo technologii.
Typickými příklady jsou například špatně provedená dodávka kanalizačních sběračů nebo špatný návrh technologie čištění. Konkrétním příkladem byl návrh kanalizační sítě a čistírny odpadních vod pro město Krásná Lípa, kde původně rozpočtové náklady velmi vysoce převyšovaly částku sto miliónů korun. Protože však nebylo v možnostech města tuto investici zajistit, zpracovala se varianta snížení investičních nákladů za použití netradiční technologie, kdy se minimalizovaly průsaky a ředění balastní vodou, čímž se snížil objem čerpaných a čištěných vod, a tím i energetická náročnost provozu. To znamenalo úspory kolem 30 procent. Lze tak výrazně ovlivnit investiční náklady, z nichž se dále odvíjí i výpočet poplatků pro obyvatelstvo.
V případě, že město získá investiční dotaci od Státního fondu životního prostředí, může dojít k dalšímu až dvojnásobnému snížení stočného. Je však nutno si uvědomit, že v případě těchto dotací ze státního rozpočtu jde o přerozdělení peněz daňových poplatníků, které se musí vrátit jinou cestou než stočným. V současné době ČR jedná o zápůjčce 100 miliónů eur od Evropské investiční banky. Právě od této banky Pražská vodohospodářská společnost spravující vodohospodářskou infrastrukturu Prahy převzala půjčku ve výši zhruba dvou miliard korun na investice do rekonstrukce sítí i čistírny odpadních vod.

Bude v Praze blaze?

Konkrétně v Praze vodné a stočné podraží od ledna 2001 o sedm a půl procenta. Lidé tak zaplatí celkem již 35,10 Kč, z toho téměř dvacet korun vodné a zbytek stočné. Pro městskou radu je tato cena kompromisem mezi tím, co je pro obyvatelstvo sociálně únosné a co je třeba pro nutné investice do pražského vodovodního systému. Ten v některých pražských čtvrtích dosahuje téměř stoletého stáří a ztráty vody se pohybují kolem 43 procent vyrobeného množství.
Odhaduje se, že do léta neudržované sítě je třeba proinvestovat asi 18 miliard korun. Nárůst ceny vody je jen o něco málo vyšší než inflace a jsou do něj započítány i splátky úroků půjčky od EIB. Pražská vodohospodářská společnost v příštím roce městu zaplatí za pronájem infrastruktury 1,3 miliardy korun. Přitom tato částka se musí investovat do oprav a do rozvoje sítě. Právě probíhající rekonstrukce Karlína bude stát na 120 miliónů korun.
Zvýšení ceny vody s sebou ovšem ponese i zvýšené náklady firem, přičemž ty, které jsou řízené městem, budou požadovat na další rok po městské pokladně odpovídající navýšení svého rozpočtu. To se bude týkat například Technické správy komunikací, která již podobnou situaci s městem řešila v případě zdražení pohonných hmot. Každý Pražan orientačně spotřebuje průměrně kolem 150 až 180 litrů vody denně.

Cenou vody vstupujeme do Evropy

I když spotřeba vody neustále klesá, její cena se během následujících pěti let přiblíží cenám v zemích Evropské unie. V současné době se cenově nacházíme někde v dolní třetině žebříčku. Už v roce 2002 se mají ceny vody pro domácnost a pro podniky vyrovnat. Od začátku devadesátých let se znatelně snížil i odběr průmyslových podniků, které se buď rušily, nebo zkrachovaly. Mezi ně patřil například i největší podnik u nás, ČEZ, který citelně omezil odběr vody a nyní čerpá vodu pro své elektrárny hlavně z Labe a Vltavy, kde posílil svou výrobu.

Zavede se dvousložková cena

Přerovským vodárnám se podařilo sjednotit cenu vodného a stočného pro domácnosti i pro podniky již letos, olomoucká VHS předpokládá, že jednotné ceny vody budou na Olomoucku platit od roku 2001. V Plzni tříčlenná rodina s průměrnou spotřebou vody zaplatí za celý příští rok za odběr asi 3200 Kč. Do roku 2017 by se však dále měla zvyšovat cena vody jen o míru inflace. Podle Ministerstva zemědělství bude všeobecně nárůst vody u jednotlivých VaK v rozmezí šesti až deseti procent, přičemž se má pokrýt zejména nárůst inflace.
Vodné a stočné v ČR upravuje zákon 526/90 Sb., podle kterého ceny vody mohou být stanoveny rozdílně pro domácnosti a ostatní odběratele. Ceny jsou navrhovány provozovatelem infrastruktury a schvalovány vlastníkem infrastruktury, čili městem nebo obcí. Cenová škála je od sedmi až po 70 korun na kubík v závislosti na lokalitě a kvalitě vodních zdrojů a na současném stavu infrastruktury. Od roku 1993 již není státem stanoven cenový strop pro tvorbu tarifů vodného a stočného, ceny však nejsou liberalizované a stále spadají do kategorie věcně usměrňovaných cen, tzn. jejich růst musí být doložen růstem nutných nákladů. Tyto ekonomicky oprávněné náklady jsou vyjmenovány v Cenovém věstníku Ministerstva financí, kdy se k nim nesmí například započítávat dotace, pojištění zaměstnanců, jejich odměny, pokuty atd. Ministerstvo financí je zároveň oprávněno provádět příslušné kontroly.
V budoucnosti dojde pravděpodobně k zavedení dvousložkové formy ceny, jak je tomu již v některých státech EU. To znamená, že část ceny bude odrážet fixní náklady na vodovod a kanalizaci a druhá, pohyblivá část bude odpovídat reálnému objemu spotřeby vody za dané období. V České republice se zatím vede polemika o výhodnosti zavedení tohoto systému. Dotování státu skončilo již v roce 1993 a voda je zbožím, jako kterékoliv jiné. Cenu vodného a stočného nyní představují provozní náklady a přiměřený zisk, který zahrnuje prostředky na investice a odměnu provozovateli. Tento zisk se zatím většinou pohybuje kolem sedmi až osmi procent.
Každý provozovatel musí platit za surovou vodu, jejíž cena každý rok stoupá. V roce 2001 stoupne o více než sedm procent. Například Pražské vodovody a kanalizace (PVK) platí jednotlivým povodím, například Povodí Vltava, za odběr vody z Vltavy a z nádrže Švihov pro úpravnu Želivka, nebo společnosti Povodí Labe za odběr vody z Jizery v Káraném. Jen za surovou vodu zaplatí PVK příští rok přes 223 miliónů korun. Chemikálie a materiál na úpravu vody budou stát 157 miliónů. Energie a palivo 164 miliónů. Velkou položkou jsou investice a opravy vodárenských zařízení a sítí, na které padne asi 840 miliónů, dále odpisy, služby, telekomunikační poplatky a samozřejmě mzdy. Celkem 2050 pracovníků PVK má na starosti vodovodní síť, která v Praze dosahuje délky téměř čtyř tisíc km, dále 66 vodojemů a 41 čerpacích stanic.
Pro výpočet stočného je největší položkou částka na investice a opravy na kanalizačních a čistírenských zařízeních, které představují přes jednu miliardu korun. Započítávají se i vysoké poplatky za vypouštění odpadních vod ve výši cca 78 miliónů, které vybírá Inspekce životního prostředí, materiál a chemikálie za 85 miliónů, energie a palivo přijde na 46 miliónů atd.

Cizinci v tuzemsku vedou

Zahraniční firmy, které už u nás řadu VaK provozují, se snaží v cenové politice optimalizovat svou činnost, aby se snížily náklady a cena vody se udržela na přijatelné úrovni. Toho například Suez Lyonnaise des Eaux dosahuje optimalizací technologie. Například v čistírně odpadních vod v Ostrově (VaK Karlovy Vary) ušetřila na její rekonstrukci díky nové technologii, kterou vyvinuli její vědci ve spolupráci s pražskou VŠCHT nákladem asi 40 miliónů korun. Podobné úspory je dosaženo při výstavbě nové čistírny odpadních vod v Michálkovicích v Ostravě. Vysokých úspor lze dosáhnout i při společných nákupech společností ovládaných jedním vlastníkem od dodavatelů. To se týká zejména chemikálií a finančních služeb. Například Vivendi udává dosažené slevy kolem 30 procent, ve Francii až 40 procent. Uplatněním technických možností snižují ztráty vody. Například Lyonnaise snížila ztráty v Ostravě z cca 40 procent na 23 procent, podobně v Brně a Karlových Varech.

Konkurence nutí k orientaci na zákazníka

Soukromý provozovatel infrastruktury, který je motivován ziskem, ale současně cenově omezován městy či obcí, musí snižovat provozní náklady a efektivněji hospodařit, a tak si vytvořit prostor pro zisk (nemůže se tedy spoléhat, že zisku dosáhne neúměrným navyšováním ceny vodného a stočného). Kromě toho je vystaven i konkurenčnímu tlaku, protože provozování sítí se zpravidla uzavírá na dobu určitou. Kdyby totiž nedělal svoji práci dobře a neuspokojoval zákazníky, byl by po skončení období vyměněn za jiného provozovatele. To znamená, že musí nejen zaručit příznivý vývoj cen vodného a stočného, ale také se orientovat na zákaznické služby (např. vznik tzv. call center), tak aby zákazníci nemuseli stát fronty u přepážek, zajistit pružnější servis při vyřizování žádostí, dotazů či okamžité vyřizování reklamací.
Dále se uplatňují metody outsourcingu a benchmarkingu, kdy se posuzuje, zda je výhodnější vykonávat určité služby vlastními prostředky, nebo je zadávat externě. Outsourcingu využívá například americký partner Vivendi - společnost US Filter. Ve Spojených státech je v oblasti vodohospodářství a služeb pro obyvatele zcela rozdílná situace. Vodohospodářství je pod silným vlivem soukromých investorů. Zvykem je, že soukromý podnikatel koupí celý pozemek a kompletně jej infrastrukturně vybaví včetně vodovodu a kanalizace, jež následně i provozuje. Při centralizovaných nákupech se v USA na rozdíl od Evropy intenzívně využívá internetových služeb. Veškerý nákup materiálu a služeb probíhá on-line. US Filter vyhlásí na internetových stránkách poptávku, a pak už pouze čeká, kdo nabídne nejnižší cenu. Nejenže tímto způsobem získává bezkonkurenční ceny, ale redukuje i náklady na pracovní síly. V USA však až 95 procent sítí patří městům, která je většinou i sama provozují, a jen část, například úpravny vod, zadávají na základě smlouvy specializovaným firmám.

Stranu připravil Jan Činčura