Ochrana přírody není válka

Ochrana přírody není válka

Jiří Michal, Jiří Fencl

S ochranou životního prostředí jsme to u nás přehnali, tvrdí podnikatelé. Své tvrzení opírají o to, že ekologické zákony, tedy i zákon o posuzování vlivu na životní prostředí, zastavily výstavbu dálniční sítě. Představitelé Ministerstva životního prostředí oponují, že problémy nevznikly kvůli restriktivním zákonům, ale kvůli špatnému výkonu úředníků. To je příčinou mnoha soudních odvolání a zdržení výstavby. Ekologické zákony jsou v pořádku, je potřeba je pouze uvést do souladu s požadavky Evropské unie a spíše k horní, přísnější hranici.
Druhá strana okamžitě kontruje: Soulad je určitě potřeba, ale proč chceme být přísnější, než musíme? Plnění přísnějších požadavků znamená vyšší nároky na investice a ČR přece není bohatou zemí, aby si to zatím mohla dovolit. Ochranu je potřeba uvést do souladu s ekonomickou přijatelností. Obránci ekologických zákonů však nemíní ustoupit od přísných norem a "ohánějí" se podporou z unie, že nemáme ustupovat z přísných norem.
Za tohoto stavu pak není divu, že se nad novou úpravou zákona o posuzování vlivu na životní prostředí strhává už několik měsíců bitva. Průběh událostí od přijetí v roce 1992 dosud platné normy zasel na obou stranách plno nedůvěry. Investoři a stavebníci nevěří státním úředníkům včetně zástupců resortu životního prostředí. Ti je zase nazývají betonovou lobby, která by nejraději stavěla bez dohledu občanů a ochránců přírody.
To všechno jsou do určité míry pozůstatky z minula. Komunistické vládní garnituře ochrana životního prostředí nic neříkala. Velké firmy stavěly, jak si umanuly. Ekologičtí aktivisté pro ně byla otravující havěť. Ti vládnoucí garnituru navíc štvali tím, že ani komunisté nemohli aktivisty obvinit z něčeho protistátního. Obecně bohulibá činnost se dala těžce napadnout.
Po roce 1989 dostala ochrana životního prostředí konečně zelenou. Velmi rychle se podařilo prosadit několik zákonných norem na jeho ochranu. Vývoj posledních deseti let však vyvolal otázku: Nepřehnali jsme to tentokráte na druhou stranu? Nemají ekologické iniciativy až příliš mnoho prostoru?
Schvalování novely zákona o posuzování vlivu na životní prostředí můžeme hodnotit jako jakési přibližování dvou nedůvěřivých stran k sobě. Také investoři hlásají nutnost přijetí zákona a souhlasí s ochranou přírody. Zástupci resortu životního prostředí zase souhlasí, že v některých případech byla dosud platná norma zneužita. Nyní jde pouze o nastavení přísnosti zákona, aby nebránil ekonomickému rozvoji země a striktními požadavky neúměrně neprodražoval stavby. Zároveň zákon musí životní prostředí nadále chránit, protože to je jeho smyslem.
V tomto ohledu je novela určitě pokrokem. Stanovuje termíny, precizuje jednotlivé kroky schvalovacího procesu a lépe definuje hrací pole pro obě strany. Jenom čas ukáže, jestli zákon jednu stranu nepoškozuje a druhou nezvýhodňuje. To bude již velmi záležet na jednání úředníků, na jejichž hlavy padá dnes většina stížností.

jiri.michal@economia.cz
jiri.fencl@economia.cz