Půjčky: Pozdě, ale přece

Půjčky: Pozdě, ale přece

Petr Havel

Je to známá věc: Přerozděluje-li stát peníze vybrané od daňových poplatníků, dostane se k příjemcům všech druhů podpor méně peněz - z každé koruny takto směrované pomoci pohltí byrokracie dvacet až třicet haléřů. Pokud tedy existuje možnost státu pomoci podnikatelům tím, že od nich peníze nevybere, místo aby jim nějaké přerozdělil, je to efektivnější cesta. Právě takovou představuje nedávné odpuštění části takzvaných návratných finančních výpomocí - bezúročných půjček.
Celkem generální souhlas s bezúročnými půjčkami ovšem provázela poněkud zbytečná "mlha". Nikdo jakoby do poslední chvíle nevěděl, jestli a jak to vůbec vyjde. A to vzdor tomu, že o uplatnění tohoto mechanismu požádal v létě vládu v souvislosti s kompenzací ztrát způsobených suchem Parlament. Diskutovalo se třeba, proč šel se zmíněným návrhem ministr Fencl až do vlády, když do současné doby stačila na úpravu původně stanovených pravidel splácení půjček dohoda ministerstev zemědělství a financí. Podle MZe jsou nyní příjmy ze splátek součástí státního rozpočtu, což dříve nebylo - nicméně původní usnesení vlády, které ponechává řešení problému na zmíněných ministerstvech, také nikdo nezrušil. Ani termín schválení nebyl nejšťastnější - dal by se charakterizovat sloganem: Pozdě, ale přece. Zemědělci totiž museli zaplatit své závazky do 30. listopadu, ale teprve 21. listopadu byly na územních odborech ministerstva k dispozici formuláře.
Podnikatelé tak měli do poslední chvíle nervy, jestli jim stát část jejich závazků odpustí - a protože to stoprocentní dlouho nebylo, nemohli omezené množství finančních prostředků vyčleněných na splátky použít jinak. Tím nepochybně omezili svou konkurenceschopnost při zakládání sklizně pro příští rok. Další věc je samotná míra odpuštění - podle původních předpokladů bylo možné odpustit 80 procent půjček, ministr zemědělství ale navrhl odpustek o deset procent nižší. A konečně - a to je nejdůležitější - součástí stávajících pravidel splátek bezúročných půjček je dvouprocentní úročení (čili skutečně bezúročné nejsou) z celého objemu původní půjčky. Jako by nicotná dvě procenta se tak fakticky dostávají na průměrný úrok 18 procent. Pravda, stát sice podnikatelům, kteří půjčky kompletně splatí, nakonec úrokový přeplatek vrátí, jenže splácející jsou po celou dobu existence půjček vůči bankám nesmyslně úvěrově zatíženi. Je tím minimalizována jejich možnost vzít si na nějaký aktuální podnikatelský záměr úvěr další. Přitom je třeba říci, že odpouštění nebo odklady splátek se týkají jen těch podnikatelů, kteří doposud plnili splátkové kalendáře, čili těch úspěšných. Což jsou právě ti, kterým by stát měl prioritně pomáhat, protože prokázali oprávněnost své existence na trhu.
Odpuštění části splátek je nepochybně správný krok - pro několik tisíc zemědělců se jedná určitě o významnou pomoc. Ještě významnější a systémová by však byla změna mechanismu úročení. Bude-li MZe u bezúročných půjček v budoucnosti uvažovat, jak dál, měl by být právě tohle první námět k úpravě pravidel. Škoda, že se tak nestalo při úpravě stávající.

Autor je publicista
havel@pef.czu.cz