Hrozí světu nová finanční krize?

Hrozí světu nová finanční krize?

Jiří Jonáš

Ve dvou důležitých nově vznikajících tržních ekonomikách, v Argentině a Turecku, došlo k dramatickému zvýšení finanční nestability. To nastolilo otázku, zda nehrozí opět finanční krize. Opakování krize z let 1997 - 98 není pravděpodobné, nicméně nelze přehlédnout, že situace ve světové ekonomice se poněkud zhoršila.
U Argentiny začali zahraniční investoři pochybovat o schopnosti země splácet zahraniční závazky. Argentina má příští rok refinancovat více než 20 miliard dolarů zahraničního dluhu, jehož splatnost vyprší. Bohužel, situace na mezinárodním kapitálovém trhu se z řady důvodů zhoršila a přístup nově vznikajících tržních ekonomik k zahraničnímu financování se ztížil. Pokud si chce vypůjčit argentinská vláda, musí platit o 8 až 9 procentních bodů vyšší úrok než vláda americká. MMF proto přislíbil Argentině finanční pomoc, která má rozptýlit pochybnosti investorů, snížit náklady půjček, a tak přispět ke stabilizaci obtížné situace.
Turecko je po Argentině druhým největším příjemcem zahraničního financování prostřednictvím mezinárodního kapitálového trhu. Nedávno tam bylo zahájeno vyšetřování údajných nekalých podnikatelských praktik některých bank, a s tím, jak vycházel najevo rozsah problému, zahraniční banky, které poskytují řadě tureckých bank krátkodobou likviditu, tyto úvěrové linky uzavřely. Nedostatek likvidity způsobil prudký nárůst úrokových sazeb, odliv zahraničního kapitálu a pokles devizových rezerv. Centrální banka se snažila poskytnout dočasně likviditu postiženým bankám, což ovšem znamenalo zvýšení peněžní zásoby nad limit dohodnutý s MMF v rámci programu dezinflace. I zde MMF poskytne další pomoc s cílem zamezit systémové krizi bankovního sektoru a udržení programu dezinflace.
Tyto dramatické události přicházejí necelé dva roky po brazilské krizi, poslední ze série finančních krizí, jež postihly světovou ekonomiku v letech 1997 až 1999. MMF a ostatní instituce, spolu s jednotlivými zeměmi, podnikly od té doby řadu kroků, aby zamezily jejich opakování. Znamená krizový vývoj v Argentině a Turecku, že podobná snaha nebyla úspěšná a že hrozí vypuknutí nové globální finanční krize? Toto riziko nelze samozřejmě zcela zamítnout, ale podle mého názoru není velké. Nicméně, nelze přehlédnout, že nejen v důsledku vývoje ve zmíněných zemích, ale také v důsledku řady dalších událostí se ve světové ekonomice zvýšilo riziko zpomalení růstu.
Nejvíce zřejmé je riziko plynoucí ze zvýšených cen ropy, které představuje pro čisté dovozce ropy negativní nabídkový šok, vedoucí současně ke zpomalení růstu a ke zvýšení inflace. Druhé riziko spočívá v náhlém zpomalení růstu americké ekonomiky. Data z poslední doby naznačují, že se stává stále více realistická alternativa "tvrdého přistání". Růst v řadě zemí by tím byl negativně ovlivněn, byť v ČR méně. Se zpomalením růstu americké ekonomiky je však spojeno třetí riziko, které má potenciálně nejzávažnější dopad, totiž výrazný pokles hodnoty dolaru.
Dolar byl v posledních letech velmi silný, především v důsledku mimořádně vysokého růstu v USA a s tím spojeného přílivu kapitálu, který byl lákán vidinou vysokého zhodnocení. Ve druhé polovině roku 2000 se ale situace začala měnit. Růst americké ekonomiky zpomalil, a co je důležité, zpomalil se také růst zisků amerických společností. Akciové trhy již tuto změnu klimatu pocítily. Index NASDAQ poklesl z více než 5000 na jaře 1999 hluboko pod 3000, zhruba o polovinu. Dolar zatím výrazněji neoslabil, ale pokud by k tomu došlo, mohlo by to mít potenciálně závažné důsledky pro americkou měnovou politiku, pro stabilitu finančních trhů a pro světový hospodářský růst.
Americká ekonomika několik let těžila z příznivé kombinace nízké inflace a vysokého růstu. Pokles nezaměstnanosti na historicky nízkou úroveň a vysoký stupeň využití zdrojů však vedl během posledního roku k růstu inflačních tlaků. Prudký pokles dolaru by znamenal další inflační šok při zpomalujícím se růstu a tvůrci měnové politiky by se ocitli v obtížné situaci. Zvýšit úrokové sazby, udržet inflaci pod kontrolou a riskovat recesi? Nebo ponechat sazby nezměněné a riskovat další růst inflace a případnou nutnost ještě většího zvýšení sazeb později? Prudký pokles dolaru by znamenal i zpřísnění měnových podmínek v Evropě v důsledku zhodnocení eura, které by znásobilo efekt minulého zvýšení sazeb. Dokázala by evropská ekonomika podobnému náhlému zpřísnění měnových podmínek odolat?
Pokud by došlo k náhlému zpomalení růstu ekonomiky USA a výraznému poklesu dolaru (v rozsahu 20 procent či více), ovlivnilo by to negativně konkurenceschopnost zemí vyvážejících do USA. Rozjitřená atmosféra na mezinárodních kapitálových trzích v důsledku problémů Turecka a Argentiny by znásobila negativní dopad tohoto vývoje na nově vznikající tržní ekonomiky. Omezený přístup k financování by negativně zasáhl investice a růst. Pokračující stagnace v druhé největší ekonomice, Japonsku, také nepomáhá. Riziko opakování světové finanční krize sice nehrozí, ale výrazné zpomalení růstu, spolu se zvýšenou nestabilitou a nejistotou na finančních trzích, je reálné.

Autor je poradce výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu