Bude o Vánocích nadílka, nebo nářez?

Bude o Vánocích nadílka, nebo nářez?

Ani jsem nevěděl, že ta dvě slova mohou stát na "téže straně barikády", tedy, že vzezřením sice mohou být zcela odlišná, ale významově si blízká. Jel jsem v tramvaji a nade mnou se postavili dva asi čtrnácti- nebo šestnáctiletí mládenci (nedá se to přesně poznat). Měli rozpovídáno o Vánocích a byli dobře naloženi.
Takže mě dost zmátlo, když ten s červeným kulichem chvilku s úsměvem a téměř zasněnýma očima pokyvoval hlavou a pak řekl: "Letošní Vánoce by mohly bejt pěknej nářez." Ten druhý, prostovlasý taky pokýval hlavou a řekl: "Doufám, že moje taky." A pak ten s kulichem začal vypočítávat, co všechno očekává pod stromečkem: Byl si jistý, že tam bude kompletní vybavení pro jízdu na snowboardu (který dostal v srpnu k narozeninám), nové "lajnovky" (se zpožděním mi došlo, že se jedná o brusle s kolečky v jedné řadě), a pár nových počítačových her. Doufal v mobil ("Táta sice prohlašuje, že ho dostanu, až bude mít jistotu, že si karty zaplatím sám, ale máma ho snad zlomí.") a ve "stříbrňáka" (dalo mi práci z dalšího hovoru odvodit, že měl na mysli skládací koloběžku s malými kolečky - s jednou takovou mi jeho vrstevník na stanici metra Dejvická přejel nohy). Očekával také "piánovku", která jim v kapele chybí (to jsem si představit nedovedl, hlavně velikost a cenu). A další maličkosti. Ale to jen na dokreslení, co se všechno vejde pod nářez.
Abyste si ale nemysleli, že si pod tím slovem dovedu představit skutečně jen to, co jsem dostával od svého otce za nespočet neplech, které jsem kdysi dávno vyráběl jak na běžícím pásu, či to, co jsem "dostával" od svých vyšetřovatelů v kriminále, vím rovněž, že totéž slovo se používá pro výraznou porážku ve sportu či v politice (ta se nedávno například odehrála v Benešově). Taky vím, že se tak označuje obzvlášť podařená rocková skladba, při níž obecenstvo šílí. Abych to "jó" popletl, uznávám, že můj otec tenkrát po nějakém mém činu taky občas řekl: "Tak si pojď pro nadílku." Mí vyšetřovatelé párkrát poznamenali: "Holt vám budem muset něco nadělit," o Pittsburgh Penguins noviny psaly, že jim soupeř nadělil osm gólů, a o paní Rögnerové, že to paní Benešové nadělila - ale přesto mě vánoční nářez dost tahal za uši.
Potom jsem si ale uvědomil, že ve svém zvláštním vztahu k významu slov mají současní -náctiletí možná větší smysl pro jejich význam než my, jejich rodiče a prarodiče. Nač používat přídavných slov, když se vlastně dá podstatné jméno taky stupňovat. Ne tedy veliká, nádherná, ohromná nadílka, ale nářez. Ne skvělá a duši prostupující rocková skladba, ale nářez. Žádné ohromující, překvapující či neuvěřitelné oznámení, ale nářez.
Má to samozřejmě svá úskalí. Zaprvé nebezpečí, že by se někdy v budoucnu dorozumívání mohlo změnit na pantomimu, kdyby každý význam měl svůj znak, který by spolu s dalším nějakým znakem uměl svůj význam i stupňovat. Ti, co jsou ke znakové řeči odsouzeni, by to jistě uvítali, připadá mi však mnohem moudřejší a humánnější, když se všemi možnými technickými prostředky snažíme, aby ani oni nebyli odsouzeni ke znakům, aby si i oni uměli nejen představit, ale i vychutnat krásu tisíců slov, co jsou nám předloženy k používání.
Mnohdy se už teď přibližujeme k něčemu, co už je nedaleko od způsobu vyjadřování, jemuž se zkráceně říká "masobobština" a jímž se (i v našich překladech) vyjadřovali sluhové koloniálních úředníků ("já pro memsáhib udělat všechno, co má hlava vymyslet a má ruka umět") a převzali to od nich jejich současní potomci. Zadruhé se to "vrazí" i do našeho způsobu uvažování, takže každý - televizí Nova počínaje a politiky konče - kdo nás "nářezově" osloví, bude náš člověk. Prosím, berte můj dnešní "nářez" spíš jako varovnou ukázku, co se děje, nebo by se mohlo dál dít s našimi línými hlavami, jimž stačí jakkoliv se "vyžvejknout", ale vzhled onoho slovního výdobytku je už nezajímá.
Nakonec ještě otázka, když už jsou ty Vánoce za nejbližším rohem. Co myslíte: Je nedávno schválený státní rozpočet nadílka, nebo nářez? A co to nové "přehodnocení" energetických cen? Nářez, nebo nadílka? A co ono "tóčo" s guvernérem národní banky? A volby?
Nářez? Nadílka? Obojí? A taky ještě jak pro koho, že? Ale to nás zase vrací k původnímu významu těch slov. Nebo ne? Už vlastně nevím. Jedno však vím bezpečně: U nás doma se bude jen a jen nadělovat.

Jiří Stránský
Autor je spisovatel