komentář

Spor o ČT prohráli všichni

Libor Ševčík

Ukvapená volba poškodí důvěru v Českou televizi, napsaly HN již v den jmenování nového generálního ředitele. Stalo se ovšem nejenom to. Po jedenácti letech snah o standardní parlamentní demokracii jsme se dostali do situace, kdy jsou zpochybňovány samy její základy. Jedni se přitom právem dovolávají dodržování platných, byť nedokonalých, ale demokraticky přijatých zákonů a druzí, včetně těch, kteří pro ně hlasovali, obhajují jejich porušování lehce zneužitelnými vyššími principy mravními. Z obrazovky na nic netušícího diváka o svátcích vánočních napřed zírá za moderátory seskupený výhružný dav, jako vystřižený z rumunské televize po pádu Ceauceska, aby ho o pár dnů později strašila dáma s dikcí a visáží neblaze proslulé Rudé Twiggy, která normalizovala ČT v roce 1969. I o tuto radost divák přišel, když mu novopečený vrchní cenzor naservíroval černobílý text, vypovídající pouze o jeho bezmocnosti a neznalosti zákonů, na které se odvolává.
Ať už spor o ČT, který začal revoltou televizních zpravodajců, majících neblahé zkušenosti s ředitelem Hodačem a jeho pojetím svobody slova a veřejnoprávnosti televizní žurnalistiky, dopadne jakkoliv, jedno je již dnes jisté - prohráli jsme všichni. První prohrávající je Jiří Hodač, evidentně trpící ztrátou soudnosti. Novopečeného generálního ředitele ale neodstřelují zaměstnanci ČT. Odpráskla ho rada v okamžiku jmenování. Druhým prohrávajícím je rada, která se tváří jako odpovědnost sama. Třetím na řadě jsou naši ctění politici. Na malér zadělali již v okamžiku, kdy zvolili radu složenou převážně z nul, o kterých se právem domnívali, že budou především nulami stranicky poslušnými. Lákadlo manipulovat s nejmocnějším prostředkem ovlivňujícím veřejné mínění je jistě nesmírně silné. Podléhají mu politici všude na světě a je přirozené, že se tomu novináři snaží bránit. Proto také celý spor vypučel v redakci televizního zpravodajství, kterému zasahování a ovlivňování hrozí nejvíc.
Prohrály opozičně smluvní strany, pro které je touha o ovládnutí veřejnoprávní televize asi silnější, než ctění principů její nezávislosti a svobody slova. Překročily při svých politických manipulacích svorně hranice, za které se při určitém stupni politické kultury prostě nevstupuje. Prohráli i ti političtí reprezentanti, kteří vycítili jedinečnou šanci, jak se na celém trapase přiživit. Zde jsou zvlášť hbití a bezskrupulózní unionisté.
Aniž cokoliv zavinili, prohráli však především televizní koncesionáři. Stali se proti své vůli rukojmími sporu, pro který se nám právem už posmívá kulturní svět. Nejenomže nemohou koukat, na co mají ze zákona právo, ale zaplatí, jak je v kraji zvykem i vzniklé ztráty. Poláci používali pro situace na rozhraní komiky, trapasu a tragédie výraz Český film. Možná ho budou používat i jinde v modifikované verzi Česká televize.
libor.sevcik@economia.cz