Rumunsko a dějiny

Rumunsko a dějiny

Řekne-li se Rumunsko, co se nám vlastně vybaví z jeho dávnější i moderní historie? Ceaušescu? Dákové z oněch velkofilmů šedesátých let? Romanticky hrůzostrašná legenda o hraběti Draculovi?
(mat)
Kolektivní Dějiny Rumunska, které do své populární řady Dějiny států převzalo Nakladatelství Lidové noviny, původně byly napsány pro anglosaského čtenáře, jenž o rumunské historii patrně ví ještě podstatně méně než čtenář český. Je to však dílo moderní, které může směle nahradit všechny u nás vydané příručky o historii země, jež byla před lety jedním z nejoblíbenějších cílů českých turistů. Kapitoly z raných úseků dějin si pochopitelně všímají historie celého regionu, vždyť Rumunsko v dnešních hranicích je záležitostí veskrze moderní.
Rumuni patří (spolu s Řeky a Albánci) k nejstarším obyvatelům jihovýchodní Evropy. Rumunský národ vznikl jako výsledek romanizace geto-dáckého etnika. Byl to dlouhý evoluční proces, který začal prvními kontakty Thráků se Římany a skončil romanizací původního obyvatelstva, které ostatní migrující národy kulturně převyšovalo. Výklad Dějin Rumunska, které jsou rozděleny do pěti základních chronologických oddílů, však začíná již ve starověku, ve starší době kamenné, kdy se v rumunském prostoru objevuje první člověk. Na Dáky a jejich romanizaci dojde až na konci kapitoly. Následuje Středověk - od vzniku prvních státních útvarů až po sjednocení všech tří rumunských zemí za Michala Chrabrého. Oddíl Raný novověk vede čtenáře od počátku 17. století až ke konci éry řeckých fanaritů. Novověká kapitola počíná událostmi roku 1812 a končí vytvořením Velkého Rumunska v roce 1918. Poslední oddíl - Dvacáté století - pojednává o událostech, které následovaly po sjednocení Rumunů v jednom státě.
Český překlad knihy je dílem vědeckého pracovníka Historického ústavu Akademie věd ČR Miroslava Tejchmana, který knihu také (pochopitelně se souhlasem autorů) doplnil a upravil. Zároveň k ní dopsal Nástin česko-rumunských vztahů. Připomíná tu mj. slova předního českého romanisty Josefa Macůrka, který zhruba před třiceti lety napsal: "Ve vývoji národa českého, slovenského a rumunského nebyly jen paralely či analogie. Víme, že tu byly, i když nešlo o přímé sousedství, úzké vzájemné vztahy, a to v ohledu politickém, kulturním, hospodářském, etnickém vztahy daleko užší, než tomu bývá u národů spolu nesousedících." Ten vzájemný styk a prolínání je zcela doloženo z počátku 15. století. V polovině tohoto věku se pak v Moldavsku začali usazovat husité, později na rumunském území působili čeští žoldnéři. Spolupráce zvláštního druhu nastala v 19. století - vedlo k ní heslo národní a sociální svobody. Intenzívní československo-rumunské kontakty podnítila mezi válkami Malá dohoda. Dlužno připomenout, že v Rumunsku dodnes žije početná skupina krajanů, která se krátce po roce 1989 těšila zájmu našich sdělovacích prostředků.
V doslovu Miroslav Tejchman líčí nejen své zásahy do původního textu, které měly za cíl, aby kniha "zapadla" do zavedené edice, ale také nám přibližuje někdy složitou výslovnost rumunských jmen.
Dějiny Rumunska mají pochopitelně všechny patřičné náležitosti, které spojují všechny svazky edice: Nechybí tu ani chronologický přehled, ani přehledy panovníků a vládců. Zájemcům pro bližší seznámení s tématem je určena bibliografie. Text doplňují reprodukce dobových obrázků, fotografií, mapky a schémata.
Kurt W. Treptow: Dějiny Rumunska. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999. Edice Dějiny států. Z anglického originálu přeložil Miroslav Tejchman. Váz., 544 stran, cena 325 Kč.