Citlivější, svědomitější, se silnou intuicí

Ženy, jejich psychika či pracovní charakteristika jako spolupracovnic a manažerek

Citlivější, svědomitější, se silnou intuicí

Průzkumy ukazují, že muži a ženy uvažují a jednají různě, ale dobře se doplňují.
Při porovnávání fyzických, psychických či pracovních charakteristik různých jedinců se dá vycházet z různých zdrojů, např. z naměřených hodnot nebo z výsledků komparací na bázi předem stanovených norem - to třeba při měření reakčních časů, anebo při posuzování intelektové úrovně psaného či mluveného projevu. Kvantifikace a standardizace jsou zde nesporně velikou pomůckou. Mají však i velký nedostatek: Samy o sobě totiž ponechávají buď úplně, anebo do značné míry stranou kvalitativní stránku věci, postižení specifiky osobností porovnávaných jedinců. Obraz této specifiky se pak buď vůbec nevytvoří, anebo je pouze zploštěný či neúplný. Je tomu tak i při porovnávání jedinců téhož pohlaví, a o to více pak při porovnávání jedinců pohlaví odlišného.
Jestliže je dnes např. známo a doloženo, že žena disponuje několikrát citlivějšími čichovými orgány než muž a že to tedy ženě umožňuje zachytit vůně a pachy v okolí dříve a i při jejich slabé intenzitě, pak to není fakt, který vypovídá něco pouze o kvantitativním rozdílu ve vnímání, nýbrž hlavně o velkém a podstatném rozdílu mezi schopnostmi senzorických orgánů obou pohlaví. Měření parametrů by tedy mělo být doplněno i kvalitativními metodami, v rámci komplexního přístupu k posuzovaným osobám.

Poznávací funkce a intelekt

Ženy mají obecně horší zrakovou, ale mnohem lepší sluchovou orientaci než muži. Myšlení žen, jak ukázaly výsledky mnoha testů, bývá více "povrchní" než u mužů, ale na druhé straně bývá mnohem nekonvenčnější. Muži myslí více logicky a globálně a méně berou ohledy na emoční aspekty problémů, o které jde, než ženy, které navíc myslí spíše mechanicky, konkrétně a v podrobnostech. I zájmy žen bývají praktičtější a konkrétnější než zájmy mužů.
Zde musíme předeslat, že jde o zobecnění na bázi statistického zpracování výsledků pozorování, rozhovorů a testů. Znamená to, že ve většině případů je tomu tak, nicméně pro úplnost je nutno dodat, že samozřejmě existují i ženy s vynikajícím logickým a globálním myšlením; je jich ale vcelku podstatně nižší procento než je tomu u mužů.

Vnímání a emoce

U žen jsou doloženy dosti silné už podvědomé reakce na vizuální podněty, hlavně pak na barvy a na vzhled lidí a předmětů. Vyšší než u mužů je i citlivost na zvuky a na hudbu. Kapitolou samotnou pro sebe je intuice, v níž převahu nad muži nemůže upřít ani sebevětší antifeminista.
Cit u žen výrazně ovlivňuje poznávací a motivační procesy. Snadněji se nadchnou pro něco než muži, ale také rychleji podléhají citovému vypětí, únavě, stresu, rozčilení.
Citlivost vede mj. k tomu, že žena intenzívněji než muž prožívá svoje sociální role, ať už v zaměstnání, doma, anebo ve volném čase. Větší dar řeči u ženy je spjat s její bytostnou potřebou komunikovat - mluvit, posuzovat věci z nejrůznějších stran, povídat si, vypovídat se.
S tím souvisí i další velké "plus" žen ze sociálně-psychologického hlediska, a to její vysoká schopnost empatie, tj. vcítění se do psychických problémů jiných osob, s čímž souvisí i rozvinutí již zmíněné obecné intuitivní schopnosti až do tzv. sociální intuice.
Toto vše umožňuje ženě, aby se orientovala v sociálním prostředí v práci, doma, v příbuzenstvu i jinde lépe, resp. rychleji než muž, a aby také jednala taktičtěji a taktněji než muž.

Styl práce a řízení

Pokusme se utřídit poznatky o tom, co je silnou a co relativně slabou stránkou žen ve srovnání s muži při práci a řízení v podnicích a různých institucích.
Muži uvažují vcelku racionálně, nicméně jsou přesto náchylnější k riskantním rozhodnutím a řešením, mnohdy jednají až agresívně, soupeří s druhými, v čemž je patrný moment soupeření a touhy po vítězství, přicházejí s novými nápady, poměrně pomalu se přizpůsobují. Muži uvažují ve věcné rovině a krize či kritiky nevnímají tolik osobně. Přisuzuje se jim větší soudnost a kritičnost, resp. schopnost zachovat si chladnou hlavu.
Ženy jsou schopny se i na běžné problémy podívat jinak, bez konvencí, dokonce s určitým kouzlem a šarmem, projevuje se u nich porozumění pro druhé, schopnost udržovat s nimi vztah, sociální cítění, místo razance dávají přednost přizpůsobování se změnám, přednost dávají stabilitě, spolupráci, vyrovnanosti, vypočitatelnosti situace. Ženské přednosti vyniknou spíše v klidnějších fázích práce, procesu řízení a vůbec života. Jsou v práci sice méně vynalézavé než muži, ale zato soustavnější a svědomitější.
Muži bývají většinou aktivnější a úspěšnější při kreativním, resp. globálním řešení situací. Ženy se naproti tomu, jsou-li vhodně motivovány, osvědčují jako spolehlivé, účinné, výkonné a kooperativní partnerky.
I když v průmyslových zemích je dnes hodně žen ve vysokých funkcích v managementu a v administrativě, stále je pro ženy příznačná zdráhavost, pokud jde o přijímání vyšších funkcí. Zastávat odpovědnější funkci totiž s sebou nese i nutnost řešit závažnější problémy a konflikty, včetně konfliktů mezilidských, což je oblast působení, která velmi mnoha ženám prostě nesedí.
Předností žen bývá naopak jejich ochota přizpůsobovat se novým požadavkům, např. při přechodu na nová místa a nutném přeškolování. Zde ženy vykazují větší adaptabilitu než muži.
Žena je v podstatě méně agresívní než muž, nicméně v situacích, kdy prožívá zklamání, nepříjemné překvapení, anebo kdy cítí nebezpečí, přechází do agrese rychleji než muž a také stupeň její agrese bývá vyšší. Ne vždy tu samozřejmě musí jít o agresi destruktivní.

Neformální postavení

Psycholog Jacques Charpentier napsal: "Umění podřízenosti mezi lidmi bývá mnohdy lepší cestou k získání převahy než hned zpočátku tendence řídit a ovládat. Výsledkem přitom bývá fakt, že někdy není snadné v mezilidských vztazích zjistit, kdo má převahu a kdo se podřizuje." Toto konstatování padne jako ulité na způsob, jakým si ženy získávají ne-li vedoucí, tedy určitě velice vlivnou, byť neformální pozici v určité sociální skupině, ať jde o pracovní tým, rodinu, anebo skupinu výletníků. Formálně jí sice nepřísluší právo rozhodovat, radit a fungovat jako tvůrce mínění, ale o to pevnější bývá její faktický status a reálná pozice v daném prostředí. Lidové přísloví v této souvislosti hovoří o muži jako hlavě rodiny a o ženě jako o krku, který tou hlavou kroutí; zdaleka nejde jenom o rodiny.

Kulturní vzorec, který přetrvává

Ve všech průmyslových zemích jsou ženy ve velkém počtu zapojeny do práce ve zdravotnictví, ve školství a v mnoha oborech administrativy - tam je jich dokonce převážná většina, takže muži jsou v početní defenzívě. Vezmeme-li si procentuální zastoupení žen v podnikovém managementu, vidíme, že je poměrně hodně vysoké v Severní Americe a v západní Evropě, totéž lze říci i o zastoupení studentek v celkovém počtu vysokoškolských studentů. Pokud jde o politiku a veřejné instituce, je dokonce hodně vysoké ve skandinávských zemích a ve Finsku.
Vcelku však zastoupení žen neodpovídá tomu, že tvoří i ve zmíněné skupině zemí polovinu populace. Navíc je nutno konstatovat, že čím výše se stoupá po žebříčku zastávaných funkcí, tím méně žen se na jednotlivých jeho příčkách vyskytuje. Přitom samozřejmě nejde o to, aby se k tomuto problému přistupovalo mechanicky a aby žen-manažerek a šéfek bylo v každém podniku a úřadu přesně tolik co mužů na stejných postech.

Žena musí vyvinout více úsilí

Pokud už ženy zaujímají špičková anebo hodně vysoká postavení v podnikovém managementu, ve veřejných organizacích nebo státní správě, konstatuje německá psycholožka M. Sieverdingová (ostatně jako už mnoho psychologů a psycholožek před ní), pak se v nich projevují stejně dobře, resp. úspěšně, jako muži na stejných místech a dokonce značné procento, ne-li rovnou většina, jich danou funkci vykonává důkladněji, systematičtěji a kvalitněji než muži. Toto konstatování nechce naznačovat, že by muži byli méně schopní než ženy. Je totiž nutno je doplnit poukazem na skutečnost, že z žen pronikají do vedoucích funkcí jenom ty nejschopnější a nejvytrvalejší, zatímco muži k dosažení stejného postupu přece jenom nemusejí vynaložit tolik úsilí a času. A to přes veškerý civilizační pokrok a emancipaci.

Protějšek při jednání

K výše uvedeným řádkům, které se týkají žen jakožto manažerek, spolupracovnic, nadřízených nebo podřízených pracovnic mužů, je třeba dodat něco o situaci, kdy je žena protějškem při jednání, resp. kdy jsou ženy cílovou skupinou, s níž se jedná, anebo na kterou se působí. Úzce to samozřejmě souvisí s podnikatelskou a negociační taktikou. Nejde např. jenom o to, co se ženě říká, ale i o to, jak se jí to říká. Při jednání se ženou jako partnerem je nutno věnovat formálním otázkám a emočnímu doprovodu jednání více pozornosti než při jednání s mužskými protějšky. Větší roli tu hraje podtext a nonverbální konotace předmětů, o nichž se jedná. Nejlépe na ženu jako partnera při jednání zapůsobí ten, kdo spolu se solidním návrhem či informací poskytne i příznivý emoční apel, anebo jej aspoň naznačí.
Paradoxem je, že uplatňovat citové apely se, opět vzato statisticky, daří při jednání spíše ženám než mužům. Psychologové zabývající se vyhodnocováním technik a taktik obchodních jednání v USA došli k závěru, že nejrychleji jsou úspěšně ukončovány ty rozhovory, jež spolu za dotyčné firmy vedly na obou stranách jednacího stolu ženy, a to i přes příslovečnou ženskou výřečnost.

Vysoká cena za úspěch

Kariéry tedy dosahuje většina žen s vynaložením většího úsilí než muži, navíc i nadále musí za kariéru či úspěch v pracovní činnosti "platit". I když se dnes už v některých vyspělých zemích začíná uplatňovat vedle mateřských dovolených i "otcovská dovolená", kdy se manžel na čas obětuje a stará se o přírůstek do rodiny, aby se jeho choť mohla věnovat práci ve funkci úspěšné manažerky, pojem "muž v domácnosti" se zatím nevžil a dlouho se asi ještě neujme.
Žena, která chce naplno pracovat jako manažerka nebo podnikatelka, musí tomuto poslání věnovat čas a energii nutně na úkor rodiny, dětí, manželství, soukromí. Už i u nás je hodně žen, které sice dosáhly velkého úspěchu jako podnikatelky a manažerky, ale zaplatily za to rozpadem a ztrátou rodiny.

K tomuto sice docházelo a dochází i u mužů-podnikatelů a manažerů, a to dokonce častěji než u žen, ale ti se s tím většinou vyrovnávají snáze než ženy a nejsou přitom vystaveni tak silným odsudkům veřejného mínění jako ženy. V obou případech tu sice dochází k podcenění a zanedbání citových faktorů, nicméně traumata z toho pramenící se u žen vzhledem k jejich celkovému založení projevují hůře a jsou zakořeněna hlouběji než u mužů.

Vzájemné doplňování

V rámci daného textu není jistě možné dotknout se všech stránek "ženské otázky" - ponecháváme tu stranou např. "sexuální harašení" na pracovištích, letité problémy způsobované nadměrnou feminizací ve školství atd. Snad jsme se však dotkli aspoň hlavních problémových okruhů.
Jestliže se pokusíme vylíčené odlišnosti žen sumarizovat a učinit obecný závěr, dospíváme k názoru, že je nutno usilovat o vytváření optimální struktury rolí a činností v práci a managementu, v níž by jedinci obou pohlaví měli co nejrovnější příležitosti se uplatnit a v níž by docházelo k lepší synergii jejich činností, než jaké jsme svědky v současné době a v dnešní společnosti.
Tuto obecnou zásadu by bylo možné a záhodné rozpracovat do konkrétnějších doporučení a rad. Jedna z nich by určitě byla ta, že vedení nějakého malého i většího kolektivu anebo celého podniku či organizace by si mělo při posuzování určitého problému nejenom vyslechnout, ale dokonce vyžádat názor ženské části osazenstva, a snažit se o to, aby se ženy na všech pracovních úrovních měly možnost podílet na provádění příslušných rozhodnutí, k nimž se v dané věci dospěje.
Nejde tu pouze o to, že je to demokratické a progresivní a že se takto zavřou ústa superfeministkám. Jde hlavně o to, že role obou pohlaví jsou v životě a ve společnosti vůči sobě navzájem doplňková, komplementární. Jde o to, aby se harmonicky spojoval psychický, intelektový, citový a pracovní potenciál mužů a žen ke všeobecnému prospěchu, rozum s city, myšlení abstraktnější s konkrétnějším atd. Muž tradičně figuruje ve společnosti jako ochránce, opora a hledač cest, ale - a to tvrdí nejenom feministky - "žena muže kultivuje, zlidšťuje, dělá z něho skutečného člověka".

Petr Přibyl