K historii kabaretu Montmartre řekl Josef Kroutvor:

K historii kabaretu Montmartre řekl Josef Kroutvor:
Bohéma ho žoviálně nazývala Montík, za války byl nazýván Montwaltner, protože Francie byla tehdy nepřátelskou mocností. Jeho majitel se totiž jmenoval Josef Waltner a byl to člověk podnikavý, hostinský, tanečník a konferenciér v jedné osobě. Co se týče hostů - a nechce se tomu ani věřit, přicházel podle tradice do kabaretu Hašek, Langer, Longenovi, Bass, Kafka, Werfel, Brod, Urzidil, Meyrink a další členové české i německé literatury. Pestré společnosti v duchu "polemického města" také odpovídal program v češtině, němčině a jidiš. Lokálu kraloval Egon Ervín Kisch, který zde bavil hosty anekdotami a historkami a předváděl i první tango v Praze. (nutno při té příležitosti připomenout i legendární Kischovu partnerku Emču Revoluci - slečnu Emu Czadskou).
Z výtvarníků se zasloužil o věhlas především Brunner, Kysela, Kratochvíl a Kroha, autoři dekorací, užité grafiky a také plakátů. Taneční sál nazývaný Peklo vymaloval V.H.Brunner podle námětu sedmi hlavních hříchů. Jednotlivé boxy měly poetické názvy - Agonie, Mimikry, Eden: tzv. "mokrý" stůl patřil stálým návštěvníkům. Na stěnách visely kubistické obrazy míněné ovšem jako parodie a v kuboexpresionistickém stylu zařídil Jiří Kroha dokonce celý jeden sál. Před masivním kubistickým oltářem se sloužily černé mše, z misálu předčítal Waltner a děvčata ministrovala v košilkách. Těžko rozlišit, co je opravdové gesto moderního umění a co je jen zábava, parafráze či travestie. ... Montmartre vítá novou republiku, bývalí bohémové se stávají přes noc profesory a kubismus málem národním slohem.