historie

Jedna dekáda - tři ekonomické systémy

Desetiletí 1941 - 1950 začalo upevněním již v roce 1939 zavedeného systému fašistického válečného řízeného hospodářství. Dříve, než se podařilo po roce 1945 plně obnovit fungování trhu, byl koncem desetiletí zahájen přechod na sovětskou centrálně direktivní soustavu plánování a řízení ekonomiky.

Válečné řízené hospodářství

Představovalo komplex různých příkazů, zákazů a organizačních opatření, který je možno shrnout do těchto hlavních bodů: závazné úřední ceny, řízení mezd, rozmísťování pracovních sil prostřednictvím úřadů práce, usměrňování průmyslové výroby a oběhu zboží podle potřeb okupační moci, povinné dodávky a regulace výroby v zemědělství, přídělový systém zásobování obyvatelstva, povinné organizace podnikatelů jako převodové páky fašistického státu vůči soukromému sektoru a kontrola zahraničního obchodu a platebního styku.
Na české země dolehla všestranná militarizace, která deformovala odvětvovou strukturu ekonomiky. Objem průmyslové výroby na území protektorátu Čechy a Morava překročil v roce 1944 o 18 % úroveň z roku 1939; zaměstnanost se zvýšila o 35 %, což svědčí o poklesu produktivity práce. V březnu 1945 pracovalo plných 54 % průmyslově činných osob v hutním a kovozpracujícím odvětví; samotný letecký průmysl soustřeďoval počátkem roku 1945 včetně pohraničí 141 tisíc osob ve 135 závodech.
Rozmanité byly metody germanizace a exploatace českého hospodářství. Vedle přímého loupení, jehož nejobludnějším projevem byla arizace - konfiskace židovského majetku jako předehra k masovému vyvražďování židovského obyvatelstva, to byla nucená práce statisíců lidí (často mimo území protektorátu), prodloužení pracovní doby, vytlačování rolníků z půdy, likvidace českých živností, kapitálová expanze používající mj. nuceného výkupu akcií, odčerpávání značné části produkce do Německa, podřízení dovozu do českých zemí potřebám zbrojního průmyslu, odcizení zlata a valut, břemeno uvalené na český národ formou "matrikulárního příspěvku" za "mateřskou ochranu" českých zemí, inflační znehodnocení měny, a tím i úspor obyvatelstva aj. Nedobytné pohledávky pražské Národní banky dosáhly na konci okupační éry 105 miliard korun. Úhrn škod a ztrát způsobených Československu fašistickým vykořisťováním a válkou byl po osvobození vyčíslen částkou 347 miliard předválečných korun, což odpovídá národnímu důchodu ČSR za léta 1932 - 37. Teror a válečné události si vyžádaly kolem 360 tisíc obětí a statisícům lidí podlomilo zdraví věznění a válečné strádání.

Poválečná obnova

V květnu 1945 začala nová etapa československých dějin. V minulosti naší ekonomiky by se našlo jen málo období, kdy v tak krátkém čase vyvstalo tolik naléhavých, nesnadných a nezřídka i výjimečných úkolů jako v letech 1945 - 48. Mezi koncem války a komunistickým převzetím moci v únoru 1948 byly v hospodářské a sociální oblasti řešeny takové otázky, jako odstranění válečných škod a obnova hospodářství, překonání měnového chaosu reformou z 1. listopadu 1945, konverze válečné ekonomiky do mírových kolejí, obnovení jednotného hospodářského organismu státu integrací pěti území, která se několik let vyvíjela odlišně, organizační zvládnutí migrace miliónů lidí, osídlení českého pohraničí, zabezpečení výživy a dalších akutních potřeb obyvatelstva, uskutečňování spravedlivější sociální politiky, upevnění okupací a válkou narušené pracovní morálky a obnovení vnějších ekonomických vztahů.
Souběžně s tím probíhaly - podobně jako v mnoha dalších zemích - revoluční ekonomické přeměny. Již od prvních dní po osvobození vznikaly národní správy v podnicích nepřátel a zrádců, uskutečnila se konfiskace jejich majetku, v říjnu 1945 byly znárodněny klíčový a velký průmysl, banky a pojišťovny a na tomto základě se zformoval znárodněný sektor. V zemědělství proběhly dvě etapy pozemkové reformy. První etapa z roku 1945 se vztahovala na pozemkový majetek nepřátel a zrádců a její těžiště bylo v českém pohraničí, druhá etapa uzákoněná v polovině roku 1947 dovršovala předválečnou pozemkovou reformu realizací těch jejích cílů, které zůstaly nesplněny. V průběhu pozemkové reformy byl do roku 1948 posílen parcelací mnoha velkostatků malovýrobní sektor v zemědělství, zatímco lesy byly většinou postátněny. Na úseku hospodářského mechanismu bylo třeba hledat nové cesty řízení a fungování ekonomiky. V roce 1947 vstoupilo Československo dvouletkou do éry národohospodářského plánování.
Po porážce Německa převzal obnovený stát válečné řízené hospodářství včetně rozdílů, které existovaly mezi různými částmi země. K jeho jednotlivým rysům zaujal diferencované stanovisko. Hned byly zrušeny ty jeho prvky, které sloužily k militarizaci ekonomiky a potlačovaly demokratická práva občanů. Proti dalším rysům, např. vůči lístkovému systému nebo totální dodávkové povinnosti v zemědělství, existovala všeobecná averze, ale nouzové poměry znemožňovaly jejich odstranění. S obnovou hospodářství mělo být postupně překonáváno i centrální rozdělování výrobních potřeb. Některé prvky, např. regulace cen a mezd státem, měly přejít do instrumentária připravovaného plánovaného hospodářství. Hospodářská politika směřovala v prvních třech poválečných letech k posilování tržních prvků v ekonomice a k plánování spíše indikativního než centrálně direktivního typu.
Hlavním cílem dvouletého plánu bylo dokončit obnovu hospodářství na úroveň roku 1937 a vyrovnat i předválečný životní standard. Plán se zaměřoval na klíčové úseky hospodářství, kde stanovil jmenovité úkoly i prostředky nezbytné k jejich zabezpečení. Plán měl jen orientační charakter a nebyl rozepisován na podniky. Prioritou regionální politiky byl rozvoj průmyslu na Slovensku a v hospodářsky zaostalých českých krajích. Zde se dvouletka nespokojovala s pouhou obnovou hospodářství, nýbrž se stala nástupem k cílevědomé industrializaci - ať už přesunem kapacit z českého pohraničí, nebo výstavbou nových objektů.

Od hospodářské demokracie k sovětskému modelu

Při tehdejší smíšené (vícesektorové) skladbě ekonomiky byla dvouletka pokusem o koexistenci a sladění různých sociálně ekonomických sektorů v zájmu celé společnosti. Podniky byly vedeny podle zásad obchodního podnikání. Byly vystaveny tlaku domácího i světového trhu, měly povinnost splácet přijaté úvěry, vydělat si na mzdy a na většinu investic. Ztrátové podniky byly pod veřejnou kontrolou a kritikou. Pod názvem "socialistické podnikové hospodaření" (SPH) byly ještě po roce 1948 po vzoru podniku Baťa zaváděny kvazitržní vztahy i do vnitropodnikového hospodářství, a to až do doby, než sem byl podle sovětského vzoru aplikován vnitropodnikový chozrasčot.
Ekonomická soustava, která se zformovala po znárodnění z roku 1945, byla ve své době nazývána hospodářskou demokracií. Tento pojem byl však chápán různě. Převažovalo stanovisko, že jde o soustavu, v níž je likvidována moc monopolního kapitálu, existují vedle sebe různé hospodářské sektory při vedoucí úloze veřejného sektoru, jsou koordinovány zájmy těchto sektorů, uplatňuje se plánování a je umožněna účast podnikatelských kruhů i pracujících na řízení a kontrole hospodaření. Tato účast měla podobu jednak hospodářské samosprávy uskutečňované prostřednictvím zájmových organizací a jednak šlo o podíl na řízení podniků ze strany jejich pracovníků. Významnou politickou sílu představovaly sjednocené odbory, které ovlivňovaly i řízení podniků a vyjadřovaly se k návrhům zákonů, pokud se týkaly ekonomických a sociálních otázek.
Rostoucí politické napětí v roce 1947 se projevilo také v ekonomické sféře. Předmětem sporů byla zejména třetí etapa pozemkové reformy, odmítnutí účasti v Marshallově plánu, forma pomoci rolnictvu postiženému mimořádným suchem, vypsání jednorázové "milionářské" dávky, likvidace soukromého velkoobchodu s textilem a počátkem roku 1948 požadavek KSČ přikročit k druhé etapě znárodnění.
Únor 1948 přinesl zásadní zlom i v hospodářské politice. Přechod od pluralitního systému k monopolu moci KSČ předznamenal další kádrovou praxi a způsob utváření hospodářské a sociální politiky, o níž začal rozhodovat úzký okruh osob. Diskuse o variantních řešeních patřily minulosti a prosazovala se centralizace. Na jaře 1948 se znárodnění rozšířilo na soukromé průmyslové podniky s více než 50 zaměstnanci, velkoobchod a zahraniční obchod. Soukromá pozemková držba byla omezena na 50 hektarů. Poválečné i poúnorové revoluční přeměny byly zakotveny v Ústavě 9. května. Ve státních, komunálních a družstevních podnicích se po druhé etapě znárodnění vytvářelo již 70 % národního důchodu. V sociální sféře bylo uzákoněno národní pojištění, které se vztahovalo i na samostatně hospodařící osoby.
Po převzetí moci v únoru 1948 se komunistická strana brzy vzdala hledání vlastní československé cesty budování socialismu. V roce 1949 se ČSR stala jedním ze šesti zakládajících členů Rady vzájemné hospodářské pomoci a v ovzduší stupňující se studené války se zrychlila přeorientace vnějších ekonomických vztahů. Začala restrukturalizace průmyslu s výraznou preferencí těžkého průmyslu a byl vyhlášen kurs na úplnou socializaci hospodářství. V průběhu první pětiletky (1949 - 53) Československo převzalo sovětský hospodářský mechanismus, jehož typickými rysy byly odklon od tržní ekonomiky, tuhá centralizace řízení a direktivní způsob plánování zahrnujícího všechny úseky národního hospodářství.
Václav Průcha