Číslovky - má slabina

Slova

Číslovky - má slabina

Mám na mysli numerale, podle slovníku druh slov (v češtině ohebných), která označují počet, pořadí, díl celku, násobenost ap. a ve větě mají zprav. vlastnost shodného n. neshodného přívlastku, někdy podmětu, předmětu n. příslovečného určení. Přiznám se, že pokud jde o jejich správné užití, musím se v některých případech podívat do slovníku. Když jsem se nedávno k této své slabině přiznal, sklidil jsem nechápavé zakroucení hlavou: Kdyby šlo o slovesa, zájmena, ba i podstatná jména či spojky, pak prosím, ale co může být na českých číslovkách obtížného?
Já se však tak docela pevně v kolenou necítím. Pro jistotu se odrazím od upřesnění základní terminologie. Je třeba rozlišovat podle významu: číslo - pojem, číslice - písemná značka čísla, číslovka - slovní druh číselného významu. Hovořím pochopitelně o posledním, o slovním druhu a ponechávám stranou ostatní; za poznámku snad stojí číslice. Zásadou je, že mezi nimi a značkou musí být mezera, například slivovice má 50 %. Pokud však číslice vyjadřuje přídavné jméno, pak se píše bez mezery - jak říkávali sazeči - kompres: 50% slivovice. Je to jednoduché, stačí si připomenout, jak vyslovujeme, a vypsat si slovy: 50 % = padesát procent a 50% = padesátiprocentní. Přesto tady vzniká snad nejčastější prohřešek proti dobrým mravům. Běžně se totiž ke značce dopisuje koncovka, která tam vůbec, ale vůbec nepatří: třeba bez 50ti procent, do 50ti kilo místo správných bez či do 50 procent a podobně. Rovněž tak se vyskytuje 50ti procentní místo 50procentní, 20ti násobný místo 20násobný (pro pořádek připomínám psaní dvacetkrát, 20krát a 20x - také bez mezery).
Dost často se obdobně nakládá i s řadovými číslicemi. Zapomínáme, že píše-li se za nimi tečka, čte se značka v patřičném pádu a je zbytečné, ba chybné psát 13ho května, k 13mu květnu, o 13tém květnu... Tady nejspíš působí jako bezdůvodný vzor anglický způsob 1st, 10th, 1,000,000th a tak dále. Doufejme jenom, že se do češtiny nevloudí nový německý pravopis s povinným uváděním spojovníku, divisu čili tiré - podle 3-mal a 3-monatlich například v podobě 3-krát, 3-měsíční.
Ještě pár slov na okraj psaní a čtení číslice, tedy cifer (z arabského sifr, nula) arabských i římských, tedy dnes po celém světě běžných značek pro zápis čísla. S patřičnou dávkou tolerance je můžeme chápat jako piktogramy, tedy jako znaky znázorňující sdělení obrazem, jehož čtení se liší v různých jazycích. To znamená, že napíše-li se 2, čteme my dvě (případně dva atd.), Němci zvaj (pochopitelně psáno zwei), Francouzi dö (deaux), Peršané do a třeba Mongolové choer či Gruzíni ori.
Toto je snad jasné. Stejně tak se dá vyrovnat i s tím, že v naší mateřštině mají číslovky dvě a oba skloňování duálové, což platí též o jistých podstatných jménech. Ve staré češtině existovalo takzvané dvojné číslo pro lidi a věci vyskytující se v páru. Dodnes se zachovalo ve tvarových zbytcích u částí těla. Proto jíme dvěma rukama a u stolu se čtyřmi nohami stojíme oběma nohama.
Jisté rozpaky však pociťuji, pokud jde o užívání složených číslovek ve spojení se jménem počítaného předmětu. Je správné napsat dvacet jeden chlapec, nebo dvacet jedna chlapců? Tady musím zase nahlédnout do gramatik. V Příruční mluvnici češtiny, vydané Nakladatelstvím Lidových novin, se výslovně uvádí, že jsou přípustné způsoby oba a navíc samozřejmě rovněž jednadvacet chlapců. Stejně tak je možné ohýbat složené číslovky různě: buď skloňovat všechny části spojení (bez třicíti/-ceti třech/tří chlapců, nebo některá u složitějších spojení neskloňovat a pád vyjádřit ve jménu počítaného předmětu (ke sto šedesáti chlapcům). Jenom je potom nutno přiřadit sloveso v příslušném tvaru, a tam se také může chybovat.
Před nějakým časem upozornil v Naší řeči (1/1998) Ondřej Hausenblas na některé otazníky kolem číslovek v poznámce Poprvé, podruhé, potřetí to jde, proč ne po čtvrté a po sté? Můžeme, když platná pravidla umožňují i poprvé, psát dohromady také vyšší případy opakování než tři?
Psaní podvacáté, potřicátéprvé, pošedesátéosmé je nejen "divné", ale opravdu nevyhovuje Pravidlům - přednost se dává buď psaní zvlášť (po třicáté prvé), anebo částečně dohromady při převráceném pořadí jednotek a desítek (po osmačtyřicáté), poznamenává Hausenblas a uzavírá: Rozhodnutí o tom, co psát dohromady a co zvlášť, je ve spisovném jazyce evidentně dost subjektivní. Držme se Pravidel, kde můžeme a umíme, a nepronásledujme zle ty, kdo se náhodou nebo vědomě od příkladů na číslovkové výrazy odchýlí.
Tak vidíte, že má nejistota v používání číslovek není tak docela neoprávněná. I kovaný odborník uznává, že na ni mohu mít právo.
Ivo Vaculín