Proměna starého pivovaru

Dům, architekt, lokalita

Proměna starého pivovaru

Území Smíchova a Košíř patří k těm, které prodělávají v současné době zásadní proměny. Smíchov halasně a velkoryse, hned vedle sebe staví dva anděly - Zlatého anděla a Anděla, co bude obchodním centrem, oba tam slibují všechno možné a já si jen říkám, kde se na to vezmou v Praze lidi, na to, aby ono všechno možné užívali. Ale to je věcí investora. Zlatý anděl se má k světu, jeho hrubá konstrukce (mimochodem velmi neandělsky robustní) už je skoro hotova, Anděl Business Center si zatím vyčistil území a občas uveřejní nějaký projekt, ale to jen opatrně. A místo přestavby staré uvolněné továrny zvolil metodu razantnější - kromě jedné fasády vše vybourat a stavět úplně od začátku. Přestavby průmyslových objektů se moc nenosí.
Košíře se proměňují jemněji, méně halasně, taky ne v tak rázných krocích. Ale i ony si uvědomily, že být jen rezidenční čtvrtí s malým a skomírajícím průmyslem nestačí, že je vhodné se přizpůsobit výhodné poloze jak ve vztahu k centru města, tak ve vztahu k příjezdu do města od západu. Donedávna mi připadalo, že Vrchlického ulice, bez ohledu na básníkovo jméno, je velmi nepoetická, nezajímavá, spíš jakási dopravní stoka, kolem které se jen rojí autosalóny, někde ještě vyčuhuje komín od dávno zrušené provozovny...
Právě ten komín mne zaujal. Nestalo se s ním to, co s většinou komínů, totiž nebyl zbourán, ale naopak, jednoho dne prokoukl do krásy. Nenapadlo mne, že tu byl pivovar, opravdu snad ani nebyl důvod se sem přijít podívat, neutěšené prostředí a rychlá doprava, jen zelený kopec hned za tím mohl skýtat jakýsi příslib. Byl tu pivovar. Ke komínu patří budova půdorysně ve tvaru písmene T, budova v romantickém stylu z doby, kdy továrny byly poetické. Styl připomínající vzpomínku na gotiku nebo možná na anglickou novogotiku, skutečně romantický. (Ten pivovar tu nebyl už dlouho, dlouhá léta před poslední proměnou stavba sloužila jako skladiště a rozhodně by jí nikdo nesliboval nějakou lepší budoucnost.)
Styl, který mohl inspirovat k novému využití. Ne ke zbourání a nahrazení novou stavbou, ale k proměně existující stavby. Administrativních budov má Praha už spoustu. Nové - většinou hodně stejně univerzální, sklo a kov, někdy umělý kámen, protože se staví a ještě se neví, kdo v nich bude sídlit, většinou se bojí mít nějaký vlastní výraz a když, tak spíš omračující než kultivovaný (jistě, jsou výjimky). Rekonstruované - ve starých palácích, které jsou znásilněny a stejně nejsou ideální; nebo v bytových domech, které k bydlení přestaly sloužit, ale které se svých obytných dispozic stejně nezbavily. Jenomže stará továrna, tak půvabného stylu, to je jiná věc, to je u nás ještě pořád dost ojedinělé. A stará továrna, která má uvnitř dochované nádherné krovy a která má přitom dostatečně rozmanité prostory, to je k proměně na kanceláře úloha pěkná a také záslužná. Zvlášť když to nemusí být jen kanceláře univerzálně stejné, ale když lze počítat i s prostory, v nichž se původní prvky dokáží uplatnit. Půdorys ve tvaru písmene T dovolil rozdělit budovu na nezávislé části, v nichž lze nabídnout prostory nejrůznějších velikostí a různého standardu vybavení, dovolil také vestavět novou schodišťovou a výtahovou halu - prosklený ochozový prostor, který je jediným vnějším vkladem současné doby. Vnitřní vklady byly provedeny s velkou ohleduplností, např. vytvoření oken a parapetů v patrech vestavěných v bývalých pivovarských halách, nebo vytvoření dřevěných galerií v podkrovních ateliérových sálech. Zajímavá je i restaurace v zadní části.
Zvenku se na stavbě změnilo jen málo. Přibyla nová prosklená stěna haly, byla upravena vysoká okna, jinak vše bylo především opraveno, vyčištěno, střídmý průmyslový výraz zůstal. Doplněn komponovanou zelení, studnou, cestičkami a parkovišti. A doplňován stále komínem, opět funkčním, byť jinak - využívá ho klimatizační zařízení.
V Košířích nenápadně vznikla půvabná administrativní budova. A vedle ní vyrůstá rezidenční soubor. Proměna čtvrti je nenápadná, ale za povšimnutí určitě stojí.
Radomíra Sedláková
(autorka je kurátorkou sbírky architektury Národní galerie v Praze)