Lantfaréři u hradu Rakús

Slova

Lantfaréři u hradu Rakús

K tomu, abych se začal hrabat ve starých cestopisech, mne navedli čtenáři z mého rodného Valašska. Do redakce přišel fax: ...prosíme o laskavé vysvětlení vzniku názvu Rakousko. Podle našich znalostí se zmíněného názvu používá pouze v češtině a slovenštině. Proč tomu tak je? Děkujeme a zdravíme, čtenáři z Dezy, a. s., Valašské Meziříčí. P. S.: Pro Vaši informaci - DEZA je zkratka Dehtové závody.
Já děkuju za dotaz, milerád se námětu chopím a zahraju si na chytrého. Ještě před tím, než se začnu chlubit cizím peřím, pochlubím se něčím ze své hlavy. My v Praze, milí rodáci, máme samozřejmě všecko, a ovšemže také firmu DEZA. Je to kovodružstvo, jenže historii vzniku názvu neznám; tipoval bych, že se tam dostalo jako zkratka družstva, asi naznačuje, že šlo o elektrikáře a o zámečníky.
Abych mohl odpovědět na dotaz o původu českého názvu našich jižních sousedů, kterým je (ozvěna na: Jak je ti, Rakousko?) "ousko" kvůli Temelínu, musel jsem se ponořit do studia.
Začnu hodně ze široka. Začátkem čtrnáctého století měli naši předkové možnost seznámit se s evropským bestselerem té doby, cestopisem tzv. Mandevilla. Do češtiny ho přeložil z německého překladu přední básník a kronikář, univerzitní mistr a písař Nového Města pražského Vavřinec z Březové kolem roku 1400. Už první stránka představuje pro jazykové labužníky pochoutku.
Tyto knihy pravie o jednom rytieřu, jenž byl veliký lantfaréř (totéž co moderní globetrotter, jenže z němčiny) a jezdec (tedy cestovatel), o němžto mnoho slýcháno jest, že téměř vešken svět zputoval a zjezdil jest... Já Otta z Dimerinku, kanovník u Mecí v Luturingí, přeložil jsem tyto knihy ze vlaské a latinské řeči, aby také Němci mohli v nich čísti... Také já, Vavřinec, najjasnějšieho kniežete a pána, pana Václava, římského a českého krále, služebník, též knihy přeložil sem z němečské řeči v českú, aby i Čechóm to známo bylo, což je v nich popsáno.
Obšírný citát uvádím hlavně proto, abych na něm ilustroval, jak se u nás v těch dobách nakládalo se zeměpisnými názvy. Hned jméno města překladatelova bydliště zní libě, Mece. V pozdější češtině se mu říká nejčastěji Mety a na mapách ho naleznete jako Metz. Původ se vede od názvu z římských dob Mediomatrica (z keltského medio, místo, bydliště, a Matrici, podle galského kmene přezdívaného vrhači kopí). Pokud jde o Luturingí, pak jistě nepřekvapí, že pisatel měl na mysli Lotrinsko, známé u nás důvěrně z dynastie habsbursko-lotrinské, již založila Marie Terezie sňatkem s vévodou lotrinským. Etymologické kořeny musíme hledat ve jménu panovníka Lothara, který vládl nad vévodstvím, jehož jádrem byla dnešní francouzská provincie Lorraine.
Už naši středověcí předkové si tedy přizpůsobovali zeměpisná pojmenování podle svého českého zobáku; čím byly kraje vzdálenější, tím větší libovůle se mohla projevit. U bližších se ustálily jak názvy přímo přejaté, tak dokonale počeštěné.
Nejznámější případ je Německo, což znamenalo země Němců, lidí pro Slovany jakoby němých. Kromě toho se běžně používala i v širším významu pojmenování podle jednotlivých kmenů, například Sasko, z německého Sachsen - území obývané kmenem, který v 5. století zčásti přešel do Británie (jejich charakteristickou zbraní byl tesák - starogermánsky +sahsa, původně snad z kamene, odtud Sasové či Sasíci). Další náhradní název byl Bavorsko, německy Bayern. Odvozuje se z etnonyma +Baivarii, jak se jmenoval germánský kmen, který sem přišel na počátku 6. století ze země Baias, dřívější vlasti keltského kmene Bójů, tedy z území dnešních Čech. Takže jak Bavorsku, tak latinskému názvu části naší vlasti Bohemia stáli u kolébky právě Bójové.
Pokud jde o Rakousko je jeho etymologie skutečně na první pohled málo průhledná. A tak budu citovat z příručky Původ zeměpisných jmen od Ivana Luterrera, Luboše Kropáčka a Václava Huňáčka:
Rakousko, něm. Österreich - země a stát ve střední Evropě (úřední název Rakouská republika). Území starověkých Keltů, jež bylo na rozhraní našeho letopočtu dobyto Římany. Od 5. století častým cílem vpádů ze strany Hunů, Gótů, Langobardů, Bavorů a později Avarů. Načas přičleněno k Francké říši, v 10. století ovládnuto uherskými kmeny. Roku 955 dobyto na Maďarech a vytvořena východní marka (latinsky Marchia austriaca). Je doložena pod názvem Ostarrichi (to jistě byla jen obměna staršího latinského názvu), z něhož se později vyvinulo dnešní Österreich (východní část říše). Čechové si tuto sousední říši pojmenovali vlastním jménem Rakuš nebo Rakús (podle pohraničního hradu Ratgoz, dnešní Raabs): hrad Rakús byl totiž prvním větším místem, se kterým se po přechodu hranic setkávali. Nejstarší doklad českého jména tohoto hradu zaznamenal Kosmas ve své latinské kronice.
Ivo Vaculín