Když má poštovský panáček napilno

Vánoce by nebyly úplné bez přání, dopisů a balíčků

Když má poštovský panáček napilno

Jsou různé profese, ve kterých se lidé obzvláště před Vánocemi na chvilku nezastaví. Vezměte si například pekaře a cukráře, čističe oken nebo... pošťáky.

Magdalena Váňová

hn na víkend, 22. 12. 2000
Do Malešic v Praze, kde sídlí největší třídírna České pošty, putují pytle s dopisy i balíky z celé České republiky. Všechny zásilky pak jedou po pojízdných pásech, většinu z nich inteligentní stroj roztřídí podle poštovního směrovacího čísla na místa doručení. Co nevyhovuje pro automatické třídění najede pod zvětšovací lupu a třídiči určí správnou přihrádku. Pro automatické zařazení platí přesná technická kritéria. Na prvním místě je to rozměr zásilky. U dopisů se bere v potaz také gramáž, tuhost popřípadě tvrdý předmět uvnitř obálky. Z kategorie balíků nejde automaticky třídit zásilky označené jako křehké. Také všechny doporučené zásilky či s adresou, kterou počítač neumí identifikovat, se třídí poloautomaticky. Balíky i dopisy jsou automaticky tříděné ze 60 %, zbytek musí rozdělit člověk.

Tedy toho pana Kolbabu, povoláním listonoše a pošťáka, nějak omrzelo jeho pošťácké řemeslo: Co prý se takový listonoš nachodí, naběhá, nadrandí, nalítá, nahoní a našlape, že prý den co den musí ujít dvacet devět tisíc sedm set třicet pět kroků, v čemž je zahrnuto osm tisíc dvě stě čtyřicet devět schodů nahoru a dolů, a že ty dopisy, co roznáší, jsou beztoho samé tiskopisy a účty a jiné zbytečnosti, které nikomu neudělají ani trochu radosti...

Kde končí nedoručitelné

Práce třídičů je občas pestrá. Pod jejich ruce se často dostanou zásilky s adresou neúplnou či nečitelnou. Nejčastěji chybí PSČ, musí proto dobře ovládat český zeměpis. Adresy dohledávají také v telefonních seznamech, někdy vytáčejí telefon na Akademii věd, to když je adresa napsaná třeba čínskými znaky... Když se jim však nepodaří místo určení ani adresu odesílatele vypátrat, odešlou zásilku do Ohlašovny a úložny poštovních zásilek v Brně. "Balíky se komisionárně otevírají, jejich obsah a další informace jsou zaevidovány v počítači. Pokud nehrozí jejich obsahu zkáza, balík je znovu zabalen a pod svým číslem je rok skladován. Obsahy balíků, které podléhají zkáze (například potraviny), buď zlikvidujeme nebo neodkladně prodáváme. Stejně jako obsahy ostatních balíčků po uplynutí jejich skladovací lhůty," říká Vlastislav Göth, ředitel České pošty s.p. obvodu Brno. Z utržených peněz se částečně pokrývá provoz úložny. Ve skladovací lhůtě je cca 30 procent uložených balíků na základě reklamačního řízení zasláno odesílatelům. "Dopisy, kterých u nás končí denně asi dva a půl tisíce (balíků tak dvacet), se ukládají jen měsíc. Úspěšnost zjistit odesílatele nebo adresáta je asi 13%, ročně to však znamená 80 000 zásilek, které jsou uchráněny komisionálního sešrotování v lepenkárně." Ve skladu úložny se ocitají i kuriózní věci - kočárky, dveře, matrace či erotické zboží.

"Ba ne," řekl pan poštmistr, "takových dopisů, pane, se za rok najde celá hromada. To byste nevěřil, pane, jak jsou lidé roztržití. Napíší dopis, pane, a pak s ním horempádem běží na poštu a zapomenou se, pane, podívat, že ještě nenapsali adresu. Jejej, pane, to se stává častěji, než si myslíte."

"Pracovní špička je u nás od půlnoci do tří hodin ráno," říká malešický ředitel Robert Kaiser. Přes den přijíždějí nejčastěji přímí dodavatelé. Jsou to zpravidla instituce a firmy s velkou korespondencí, které mají s poštou zvláštní smlouvu a své dopisy a balíky odvážejí do Malešic přímo. "Obcházejí" místní poštu, kterou tak nezatěžují a ulehčují také malešické pracovní špičce. Mezi přímé dodavatele patří například zásilkové služby. Podobný princip založený na exkluzivitě adresáta je tzv. hromadný adresát. Je jasné, že například Česká televize má nepoměrně větší poštu než pan Krlec z Křížlic u Jilemnice. Prospívá tedy především zase místní poště, když takový "velký" adresát z jejího obvodu má svou přihrádku (P.O.Box) přímo v třídírně, a na její pomyslný stůl přijde s ostatními zásilkami už úhledná a hlavně oddělená kopa zásilek pro tohoto hromadného adresáta. Některé P.O.Boxy jsou stálé, jiné nazývají pošťáci "aktuální", to jsou například takové, které jsou hromadně obesílané jen sezónně, například když některý časopis vyhlásí čtenářskou soutěž.
"Ale my skřítkové od pošty," řekl pátý trpaslík, "to nemáme tak zlé. My si vaříme ty telegrafní pásky jako nudle a mastíme si je poštovním lepidlem; ale to musí být lepidlo z dextrinu."

Když na obvodních poštách večer zavřou, teprve pak odešlou většinu přijatých běžných zásilek (mimo těch, které mají adresáta v jejich oblastech) do třídírny. To potom pracují v Malešicích na plné obrátky, aby mohl být splněn poštovní standard doručení D+1 tedy den dodání plus jeden den doručení. "Když však odesílatel nenapíše poštovní směrovací číslo, nebo napíše adresu špatně, může se stát, že dé plus jedna nedodržíme", říká ředitel Kaiser. "Už v listopadu zaznamenáváme nárůst, lidé si nechávají více posílat balíky od zásilkových firem. Největší provoz je před Štědrým dnem, to je nejvíc pohlednic. Ani na Nový rok si lidé tolik nepíší. U balíku je to více rozložené do celého roku."
Brzy ráno opouštějí Malešice roztříděné zásilky, které v pytlích odvážejí nákladní auta nebo vagóny. Do Rakovníka, Kralup, Mělníka, Prostějova, Ostravy, Liberce, Prostějova, Mostu, Brna, Valašského Meziříčí, na Boží Dar...

Co počítač nenahradí

Každý rok v předvánočním období praskají všechny poštovní provozovny ve švech. Stovky pošťáků v malých i velkých třídírnách pracují ve dne v noci, aby zvládly nápor vánočních zásilek. Takzvané poštovní žně trvají každoročně až do Nového roku. Na včasném doručení všech balíčků, vánočních i novoročních pozdravů se podílejí ve finále doručovatelé. Jsou v dlouhém řetězu těmi posledními, kteří musí bez ohledu na počasí doručit zásilky včas i do odlehlých malých vísek či odloučených rekreačních chat. Jejich práci zatím žádný přístroj ani počítač nahradit nemůže...
"Je to krásná práce s lidmi," říká Jana Fraňková. Jako doručovatelka pracuje v Neveklově na Benešovsku 14 let a nedávno se rozhodla, že zkusí štěstí v soukromém podnikání. "Pocházím odsud a znám tu každého, nebude se mi odcházet snadno..." Na své práci nevidí žádnou chybu, i když každý den musí ujít 11 kilometrů ("je to práce na čerstvém vzduchu"), jen špatné počasí jí vadí. "Horší než mráz je pro mě déšť."
A čím začínají každé ráno povinnosti Jany Fraňkové? "Nejprve si rozřadím noviny, pak přijdou na řadu dopisy a oznámečky - tedy oznámení o balíčku nebo doporučeném dopise na poště. Řadím si vše podle ulic jak jdou po sobě v mém rajóně. Úplně nejdál stojí bytovky, poštu pro ně mi naštěstí vozí přespolní doručovatelky autem a nechávají mi je v odkládací schránce. I tak se ale musím ještě dvakrát na poštu vracet, všechny dopisy a noviny najednou nepoberu."
Za čtrnáct let se na způsobu její práce moc nezměnilo, jen přibylo dopisů, také reklamní letáky jsou věcí posledních let. "Nosila jsem tašku přes rameno, teď jsem ráda, že mám tuhle na kolečkách." Naplněná poštovní taška váží devět a půl kilo. Těsně před Vánocemi je všech zásilek až dvakrát víc. Na otázku, jestli umí doručit i dopis s neúplnou adresou, odpovídá skromně: "Většinou ano, musí být v pořádku hlavně jméno. Zásilky se špatnou adresou na poště mezi doručovateli vyvoláváme, a tak se jen málokdy stává, že ji nedoručíme."

A tak ten pan Kolbaba už prochodil rok a den, ale nemohl to psaní doručit té pravé slečně Mařence. Poznal mnoho věcí: Viděl vesnice i města, pole i lesy, východ i západ slunka, návrat skřivánků a příchod jara, setbu i žně, hříbky v lese a zrající švestky, viděl v Žatci chmel a na Mělníce vinice a v Třeboni kapry a v Pardubicích perník...

V článku byly použity úryvky z Pohádky pošťácké od Karla Čapka