Mečiarismus jako tradice

ROZHOVOR

Mečiarismus jako tradice

HN odpovídá šéfredaktor Domina-fórum M. M. Šimečka
Syn zesnulého spisovatele Milana Šimečky analyzuje hlavní souvislosti slovenské politiky a veřejného života.

Mečiar odešel, ale mečiarismus zůstává...

Mečiar v politice představoval především naprosto brutální postup vůči všem svým oponentům a hlavně tendenci k absolutizaci své vlastní moci. Uplatňoval přitom všechny nástroje od ekonomických přes politické až po tajnou policii. Pojem mečiarismus byl tudíž synonymem pro nástup jakési novodobé diktatury s kapitalistickým nádechem.
Mluvíte o této praxi v minulém čase?
Když Mečiar prohrál volby a zatím v politice skončil, mělo se za to, že mečiarismus jako takový odešel. Ukazuje se však, že tomu tak docela není. Mečiarismus lze definovat nejen podle zakladatele této politické praxe, ale i podle projevů, které dnes ukazují, že jde o daleko hlubší jev. Souvisí s politickou kulturou a praxí této země a možná už i s dědictvím toho, co se tady v posledních letech vyvinulo. Mečiarismus dnes nutně neznamená ani nacionalismus, a dokonce ani sklon k diktatuře. Jde především o to, co tady bylo hlouběji zakořeněno za Mečiara. Mám na mysli klientelismus a personální propojení, v němž zájmy skupin jsou nad zájmy společnosti, státu, a dokonce politických stran.

Mohl by se Mečiar prosadit i v jiném než v "rodinkářském prostředí"?

Slovensko v Československu z dálky vyhlíželo jako jedna rodina. Je starou tradicí, že když tady byl někdo komunista, tak ještě v období válečného Slovenského státu měl v záloze nějakého 3/4udáka. Za komunismu 3/4udáci měli zase zastání v komunistických rodinách a ti lidé si vždy nějak vzájemně pomohli. Podle mého názoru to však není hlavní důvod toho, co se za posledních devět let děje v politice na Slovensku.

Oldřich Zábojník, Bratislava