Individuální investování má své výhody

Většina fondů nedokáže v dlouhém období dosáhnout výnosu přesahujícího průměr trhu

Individuální investování má své výhody

* Přestože se neustále vyzvedává význam kolektivního investování, střadatel může mnohdy lepšího výnosu dosáhnout individuálně. Správci fondů se totiž často nemohou chovat optimálně.
Fondy jsou sice pro řadu střadatelů výhodné, neboť šetří čas se získáváním informací o vývoji kapitálového trhu, zajišťují velkou diverzifikaci svěřených prostředků a podobně, avšak co se týká výnosů, pokulhávají. Ukazuje se, že přestože jsou spravovány profesionály disponujícími on-line informačními kanály a rozsáhlými analytickými prostředky, většina z nich nedokáže v dlouhém období dosahovat ani průměrných výnosů. Ponecháme-li teď stranou fondy specializované na peněžní trh (kam malý investor nemá kvůli vysokým nominálním hodnotám přístup), má člověk šanci na větší zisky, pokud vstoupí na kapitálový trh individuálně. Například pokud si investor sestaví své portfolio podle složení indexu PX-50, ukáže záda mnoha profesionálům, kteří ani výkonnosti tohoto indexu nedosahují. Navíc fondy si často účtují určité poplatky za prodej a zpětný odkup podílových listů, správci si odebírají jako odměnu určité procento ze svěřených prostředků či z dosaženého zisku, čímž se výnos podílníka dále snižuje.
Důvodů, které negativně ovlivňují schopnost portfolio manažerů dosáhnout nadprůměrných výsledků, je celá řada. Správci jsou totiž různými objektivními skutečnostmi nuceni chovat se jinak než optimálně.
Pokud například drobný investor objeví, že akcie určité společnosti jsou na trhu podhodnocené, může z těchto titulů vytvořit podstatnou část svého portfolia. U fondů je však situace jiná, neboť disponují miliónovými objemy prostředků. Svými nákupy tak okamžitě ženou cenu podhodnocených titulů vzhůru, čímž snižují prostor pro možné zisky. Podobné problémy nastávají i při prodeji. Fond při likvidaci své pozice v určité společnosti výrazně zvyšuje nabídku, a je tedy nucen prodávat za nižší ceny, než kdyby byl v obdobné situaci individuální investor.
Správci jsou také omezováni v naplňování základního pravidla investování: Nakupuj, když je trh dole, a prodávej, když je trh nahoře. V případě, že jsou trhy po vytrvalém růstu nahoře a fondy tedy vykazují za minulé období vynikající výnosnost, zmocňuje se investorské veřejnosti euforie a vkládají obrovské množství prostředků do fondů. Správce tak obdrží prostředky, které musí okamžitě investovat, ovšem trh je nahoře, a proto kupuje draho. Jestliže naopak přijde útlum a akciové kursy klesají, řada střadatelů vybírá své peníze z fondu, a správce je tak nucen prodávat podhodnocené tituly a zároveň je zbaven možnosti levně nakupovat.
Velikost výnosů je také negativně ovlivněna averzí k riziku portfolio manažerů. V zahraniční literatuře se hovoří o tzv. ovčím syndromu, tj. jak se ovce, které odběhnou od stáda, stávají kořistí vlků, tak i správci se snaží příliš nevyčnívat z řady. Silně nadprůměrných výnosů nelze dosahovat dlouhodobě a náhlý propad výkonnosti není dobrým signálem.