Trh s cukrem v ČR se má přiblížit systému v Evropské unii

Zdražení řepného sladidla zlikviduje podniky, které ho používají do svých výrobků, tvrdí Sdružení uživatelů cukru

Trh s cukrem v ČR se má přiblížit systému v Evropské unii

* Zvýšení celních sazeb na dovoz cukru zvýší ceny pro konečné spotřebitele, ale pomůže zemědělcům a cukrovarům. Rozhodnutí tedy není snadné.
V současné době je situace velmi napjatá. Cukrovary vykazují velkou zásobu neprodaného cukru a nízký prodej cukru proti normálním prodejům vlivem zvyšujících se dovozů cukru a sladidel a nemožnosti cukr exportovat. Z těchto důvodů nemají dostatek finančních prostředků pro dofinancování cukrovarnické kampaně 1998/1999 a na zaplacení cukrové řepy zemědělcům. Tolik citace z komoditní zprávy Ministerstva zemědělství o cukru a cukrovce z konce loňského roku.
Tvůrci zprávy měli v podstatě pravdu. Až na to, že cukrovarníci svůj tlak na "řešení situace" na začátku letošního roku vystupňovali až do té míry, že si vzali zemědělce jako rukojmí. "Pokud vláda neochrání tuzemský trh s cukrem, neuzavřeme se zemědělci nové smlouvy o nákupu cukrovky," prohlásil Českomoravský cukrovarnický spolek, který sdružuje tuzemské cukrovary.

Zvýšit clo

Ministerstvo zemědělství se rozhodlo jednat a tuzemský trh s cukrem ochránit před levnými dovozy. Celá "akce" nakonec začala již loni v listopadu, kdy vstoupilo v platnost rozhodnutí vlády o zavedení dovozních kvót na cukr ze Slovenska. Od našich sousedů tak lze letos dovézt jen 3500 tun. Opatření se nicméně nevztahuje na tzv. izoglukózu, což je sladidlo vyráběné z kukuřice, která se používá pro zpracování do výrobků a jež se na český trh valí ve významném množství.
Pokračováním záchranné akce bylo únorové rozhodnutí kabinetu zrušit zvýhodnění celní sazby na dovoz cukru z Polska. Česká republika totiž vůči této zemi uplatňovala sazbu 40 procent, zatímco vůči ostatním (kromě Slovenska) 61 procent. Polsko se však na oplátku zavázalo, že vzhledem k preferenční celní sazbě nebude své vývozy cukru nijak dotovat. Preferenční sazba byla pro severního souseda výhodná, alespoň na to ukazují letošní dovozy cukru, které z 97 procent pocházejí právě odtud.
Zvýšení cla na polský cukr se však minulo účinkem. Polsko se totiž odbouráním této preference vyvázalo z povinnosti své vývozy nedotovat a cena spadla na neuvěřitelnou úroveň - na necelé čtyři koruny za kilogram.
Ministr zemědělství Jan Fencl proto minulý týden předložil vládě novou verzi návrhu. Ta již počítá se zvýšením cla o 80 procentních bodů vůči všem zemím kromě Slovenska, tedy na 141 procent, což by v podstatě srovnalo naši celní ochranu s ochranou hranic zemí Evropské unie. Zároveň má být rozpracován návrh zavedení tzv. tržních řádů pro cukr a cukrovku, jaké používá EU, ale i Slovensko, Polsko a Maďarsko.

Povolení k výrobě

Zmíněné tržní řády jsou v podstatě produkční a vývozní kvóty na cukr a cukrovku doprovázené stanovením minimální garantované ceny pro obě komodity. Model by měl zhruba odpovídat systému EU, která rozlišuje kvóty A, B a C. Kvóta A (základní) představuje množství cukru, které cukrovar vyrobí v rámci jemu přidělené kvóty. Kvóta B (vypočítaná) je množství cukru, které cukrovar vyrobí mimo kvótu A, ale v rámci celkového součtu A a B. Kvóta B přitom odpovídá rozdílu mezi kvótou A a maximální historickou výší produkce cukru dané země. Kvóta C je vše ostatní, co cukrovar vyrobí nad množství dvou předchozích kvót. Celý kontrolní systém produkce cukru je pak podepřen i stanovením minimálních garantovaných, tedy intervenčních cen. Například loni činila tato cena bílého cukru, stanovená Komisí EU, 65,19 EU/100 kg, což je zhruba 22 Kč/kg.
Cukr vyrobený v kvótě B je přitom určen pro subvencovaný vývoz a cukr z kvóty C je výslovně zakázáno prodávat na vnitřním trhu a musí být pod "pohrůžkou" stanovené sankce vyvezen mimo vnitřní trh EU.
Vzhledem k tomu, že cena pro vnitřní trh je dostatečně vysoká na to, aby pokryla náklady a ziskové marže domácích producentů, a část cukru na vývoz je ještě dotována, zbylý "nesubvencovaný" cukr lze vyvážet se ztrátou a za nízké ceny. Naopak proti dovozu cukru do EU je trh dostatečně chráněn. Celková celní sazba se například loni pohybovala kolem 55 ECU/ 100 kg.
Minimální garantované ceny cukru jsou stanoveny také v zemích CEFTA. Například v Polsku se pohybují na úrov-ni 17 Kč/kg, na Slovensku 15 Kč/kg.

Situace u nás

Česká republika jako jediná země zatím žádnou organizaci trhu neprovedla. Vše tedy záleží na smluvních vztazích. Pod vlivem dovozů a nízké ceny se však tyto vztahy začaly téměř na všech stupních bortit.
Volný trh měl však nesporně svá pozitiva, protože urychlil restrukturalizaci zastaralého cukrovarnického odvětví. Počet cukrovarů se od roku 1989 snížil z 55 na 16, a letos jich má být dokonce jen 10. Jejich majiteli jsou většinou zahraniční cukerní společnosti. Mezi nimi dominuje francouzská skupina SDA, jejíž cukrovary dosáhly loni na trhu s cukrem 40procentního podílu. Dalšími významnými skupinami jsou Eastern Sugar a Agrana.
Právě cukrovary v zahraničních rukou jsou však hlavní silou, která si zájem vlády a její rozhodnutí změnit současný stav vynutila. Kladně se k organizaci trhu stavějí pochopitelně i zemědělci, protože jim zajistila jistotu plateb, a rovněž jejich určitou úroveň. Například na Slovensku je stanovena cena pro výkup cukrovky na 1000 Sk/t, zatímco u nás je to asi 800 Kč se splatností "v nedohlednu". Pokud by přitom byly zavedeny produkční kvóty, měli by pěstitelé i jistotu zcela zásadní, totiž že to, co zasejí, také prodají. Navíc zemědělci bijí na poplach už kvůli tomu, že jejich plochy se díky nižšímu odbytu tuzemského cukru stále snižují (viz graf).
Jako jeden z argumentů, proč cukrovary nemohou při pokračování nynějšího stavu přežít, uvádí Českomoravský cukrovarnický spolek neustálou ztrátu z jejich hospodaření. Výsledek zpracovatelů cukrovky byl loni celkem minus jedna miliarda korun, tvrdí šéf spolku Oldřich Reinberger, který je zároveň ředitelem Cukrovaru a rafinérie Dobrovice, a. s., ze skupiny SDA, který má sám největší podíl na tuzemském trhu s cukrem. Důvodem ztrát je podle něj nesoulad mezi cenami tuzemských výrobců a cenami dovozů, které označuje za "dumpingové". Tuzemští producenti se podle údajů spolku pohybují s cenou volně loženého cukru na hranici 12,50 až 13 Kč/kg, což zhruba odpovídá výrobním nákladům. Cena zaznamenaná statistickým úřadem loni vykazovala rozpětí spíše o korunu vyšší. Vzhledem k výše uvedeným minimálním garantovaným cenám v okolních zemích jde přesto skutečně o jednu z nejnižších úrovní v Evropě. Přesto však svůj cukr nemohou dostatečně prodat, protože ceny dovozů se v průměru pohybují kolem 10 Kč/kg. Ze statistiky Ministerstva zemědělství pak vyplývá, že cena dovozů v letošním roce, tedy v drtivé většině z Polska, byla dokonce v rozmezí od 7 do 4 Kč/kg. Této nízké ceny lze i přes ochranné clo dosáhnout tím, že se použijí subvence nebo se prodává se ztrátou, jež se hradí ze zisku na vnitřním trhu dané země.
"Jde nám především o to zachránit pěstování řepy a výrobu cukru v Čechách. To je možné pouze v případě, že se u nás narovnají podmínky na úroveň běžnou v okolních zemích," tlumočí požadavky cukrovarníků Reinberger.
Samy cukrovary však mají i přes komplikovanou situaci co dohánět. Jestliže se chtějí vyrovnat produktivitě výroby cukru v EU, musí dále razantně modernizovat své zařízení a průměrnou denní zpracovatelskou kapacitu zvýšit téměř dvojnásobně.

Protest uživatelů

Uživatelé cukru, tedy podniky používající řepné sladidlo do svých výrobků, mají na věc svůj názor. "Hlavním důvodem požadavku zvýšit jejich je zdražení. Je to snaha vlastníků cukrovarů zvýšit jejich ziskovost," tvrdí Vladislav Blecha, předseda Sdružení uživatelů cukru reprezentujícího podniky, které mají zhruba 90procentní podíl na průmyslové spotřebě cukru v ČR.
Blecha tvrdí, že každá koruna zdražení cukru znamená celkově 400 miliónů Kč vyšších zisků pro cukrovary. "Jestliže se říká, že cena cukru by měla dosáhnout 15 až 16 korun za kilogram, pak by tento nárůst znamenal zvýšení nákladů průmyslových zpracovatelů o 1,2 miliardy Kč. Vzhledem k tomu, že zpracovatelé nemají prostor pokrýt toto zdražení z vlastních rezerv, promítne se to do finálních výrobků a zaplatí to spotřebitelé," prohlásil Blecha. Zároveň však připustil, že přenesení vyšších nákladů na konečného zákazníka může být pro zpracovatelské podniky problém. "Většinou jsou uzavřeny roční smlouvy s řetězci, které nás škrtí s cenami. Zdražení našich výrobků tak vlastně není možné," dodal Blecha s tím, že ochranou trhu tak stát zlikviduje další zatím fungující odvětví.
Úroveň ceny cukru 15 až 16 Kč/kg odráží zhruba předpoklad Ministerstva zemědělství o výši minimální garantované ceny v ČR.
Argument, že cukrovarům jde pouze o zdražení, podpořil Blecha také tvrzením o jejich špatné nabídce cukru. Cukrovary podle něj používají pro odběratele téměř totožné ceny a podmínky, někdy údajně na poptávku ani neodpovídají. "Takové zkušenosti naši členové prostě mají," říká Blecha.

Kladná bilance trvá

Cukrovarníci sice oprávněně poukazují na nerovnováhu ochrany hranic u nás a v okolních zemích, ale pravda je, že saldo zahraničního obchodu s cukrem je pro ČR trvale kladné, i když jeho hodnota se pomalu snižuje. V objemovém vyjádření však není pochyb. Například v roce 1997 dosáhl vývoz cukru 134 tisíc tun, z toho nejvíce, téměř polovina, šla do zemí CEFTA. Z nich pak drtivou většinu pojal právě polský trh. Dovoz ve stejném roce představoval jen osm tisíc tun.
Vývoz cukru z ČR je rovněž částečně dotován, a to prostřednictvím programu Export Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Formou podpory je subvence 10 procentních bodů úroků z úvěrů vývozců. Podpora českého vývozu však byla loni na základě podmínek dohody WTO/GATT omezena množstvím do 5300 tun.
Ačkoliv letos za dva měsíce přesáhl dovoz cukru již 10 tisíc tun, při porovnání s celkovou tuzemskou spotřebou kolem 400 tisíc tun stále o malý podíl.
Jana Frančíková