Pomoci ČD má restriktivní politika

Rozpočet Českých drah je prvním krokem ke zlepšení hospodaření

Pomoci ČD má restriktivní politika

* České dráhy jsou státní organizací, která vznikla na základě samostatného zákona č. 9 v roce 1993. Zákon umožnil přiblížit ČD k požadované transformaci železnice v obchodní společnost, jak vyplývá z programu revitalizace železničních správ v EU. V současné době jsou ČD stoprocentně vlastněny státem, a ani v nejbližší budoucnosti se nepředpokládá jiná než stoprocentní nebo majoritní účast státu v této společnosti.
Organizace České dráhy je veřejným statkem, kde stát svěřil hospodaření se státním majetkem státní organizaci ČD, a na nakládání s tímto majetkem se vztahuje zejména vyhláška č. 119/1988 Sb. o hospodaření s národním majetkem. Pravdou je, že již řadu let požadovaný zákon o majetku České republiky dosud nebyl vládou připraven, a tím i způsob nakládání s majetkem státu dosud nemá potřebná přesnější pravidla. Skutečnost, že ČD dosud patří státu, nijak neodlišuje tuto organizaci od zahraničních železničních společností. Znamená to, že se občané se svými daněmi podílejí na poskytovaných službách tímto veřejným statkem, a to i v případě, že sami tyto služby nespotřebovávají.

Vztah mezi železnicí a státem

Dlouhé diskuse související s úlohou železnice v dopravní politice ČR i EU však vyústily v názor, že nákladní doprava má částečně charakter tržního statku a osobní železniční doprava, která má být součástí dopravní obslužnosti státu, je cele veřejnou službou. Tímto způsobem stát uskutečňuje své zájmy při ochraně životního prostředí, bezpečnosti dopravního provozu (železniční doprava má statisticky nižší nehodovost než silniční doprava) a v neposlední řadě i úkoly státu vyplývající ze sociálních funkcí, např. slevy z jízdného pro seniory, handicapované občany, děti a mládež apod.
Uvedené cíle státu při užívání veřejného statku, kterým železnice je, nejsou pouze české, ale celoevropské. Právo EU proto ve svých dokumentech podrobně upravuje vztah mezi železnicí a státem, případně mezi železnicí a regionem i obcí. Je tedy samozřejmostí, že občan, který svými daněmi přispívá na realizaci těchto záměrů cestou dotace ze státního rozpočtu, má právo znát, jaké změny v oblasti železniční dopravy připravuje resort dopravy a management Českých drah. Proto zákon o Českých drahách stanoví orgány této státní organizace, kterými jsou správní rada, generální ředitel a generální inspektor. Správní radu jmenuje vláda ČR, která jmenuje generálního ředitele Českých drah a generálního inspektora Českých drah. Tyto orgány odpovídají za to, že majetek, ke kterému mají České dráhy právo hospodaření, bude spravován řádně a bude s ním nakládáno v souladu s platnými zákony.
V působnosti správní rady však podle platného zákona není schvalování rozpočtu Českých drah, ale pouze roční účetní závěrky, jejichž údaje jsou povinny podle tohoto zákona zveřejnit. Rozpočet má právo sestavit vrcholový management organizace. Tak se stalo, že nedošlo od roku 1993 ke zpracování rozpočtu Českých drah a finanční řízení bylo prováděno dost neodborně, velmi často pouze podle takzvané důchodové situace vyplývající z podnikatelského záměru organizace, jehož schválení je v působnosti správní rady nebo podle rozpočtového provizoria.
Tento postup Českých drah se nezměnil ani po kontrolách NKÚ z roku 1996, kdy již byly známy velké nedostatky v hospodaření Českých drah a kdy podvýbor pro kontrolu rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny České republiky dokonce doporučil hospodářskému výboru PS do doby sjednání nápravy v hospodaření ČD neposkytovat této organizaci finanční prostředky ze státního rozpočtu.
Nakonec se však stalo, že vláda i Poslanecká sněmovna ustoupila tlaku z ČD a dotace ze státního rozpočtu byly Českým drahám dále poskytovány, i když v omezené míře. Metodicky se však v hospodaření ČD mnoho nezměnilo, nedostatky finančních prostředků měly pouze za následek snížení nákladů na údržbu a opravy tratí a kolejových vozidel, rušení železničních spojů, zpomalení výstavby železničních koridorů, jejichž náklady od doby schválení stavby vládou stouply až o padesát procent.

Metody krizového řízení podniku

Jakou změnu tedy představuje rozhodnutí Správní rady ČD z prosince loňského roku, která managementu ČD uložila předložit k projednání rozpočet ČD na rok 1999? Správní rada si uvědomuje odpovědnost za současný stav Českých drah. Vysoká zadluženost s. o. ČD, nedostačující příspěvky ze státního rozpočtu či prostředků na výstavbu dopravní infrastruktury a zajištění potřebných modernizovaných kolejových zařízení, nedostatek prostředků na údržbu a opravy stávajících zařízení nedávají předpoklady pro transformaci této organizace podle principů vyplývajících z dopravní politiky České republiky i Evropské unie.
To znamená, že s. o. České dráhy nemůže plnit funkce, které požaduje stát od tohoto veřejného statku a které má právo žádat společnost. Proto musí již před transformací na obchodní společnost orgány ČD použít metod krizového řízení podniku, to znamená uskutečňovat úspornou rozpočtovou politiku, ekonomické nakládání s majetkem ČD a finančně únosné využívání cizích služeb pro potřeby Českých drah. Po dílčím privatizačním procesu, který proběhl v této společnosti v minulých letech, právě náklady spojené s obstaráváním dodávek a služeb od podniků, které byly v minulosti součástí s. o. ČD, nepřinášejí vždy úspory.

Restrikce v rozpočtové politice železnice

Správní rada uložila generálnímu řediteli Českých drah překontrolovat dosud uzavřené smluvní vztahy a generálnímu inspektorovi spolu s generálním ředitelem zpracovat směrnici pro uzavírání majetkoprávních vztahů a z nich vyplývající odpovědnost řídících pracovníků včetně pracovně-provozních důsledků při nakládání s majetkem svěřeným státní organizaci České dráhy.
Restriktivní rozpočtová politika znamená tedy jeden z nástrojů, který má pomoci vyvést České dráhy ze situace, která je ekonomicky podstatně horší než v roce 1992, tj. před rozdělením ČSD na České dráhy a Slovenskou železnici, kdy byly federálním rozpočtem ČSD oddluženy. Podmínkou tohoto oddlužení bylo vytvořit předpoklady pro další nezadluženost tohoto podniku.
Po necelých sedmi letech bude nové oddlužení Českých drah a splácení státem garantovaných úvěrů představovat několikanásobek částky použité federací. Je to výsledek špatného hospodaření managementu ČD bez ohledu na skutečnost, že státní rozpočet České republiky se na hospodaření Českých drah a výstavbě modernizované dopravní cesty podílel od roku 1993 více než 50 mld. Kč.

Vyrovnaný rozpočet

Rozpočet ČD na rok 1999 je dokumentem, který je sice zpracován jako vyrovnaný (57,3 mld. Kč příjmů a stejný objem výdajů), ale ve skutečnosti nemá v příjmové části dosud kryty všechny položky předpokládanými příjmy a dotacemi ze státního rozpočtu. Má ovšem jednu velkou přednost - jde o společný dokument správní rady a managementu Českých drah, který jasně definuje příjmy a výdaje, a tak umožňuje prostřednictvím pravidelné čtvrtletní kontroly hospodaření analyzovat vývoj ČD a co nejlépe reagovat tak, aby při správě státního majetku došlo k potřebné změně včetně změny hospodaření ČD. Železnice by tak přestala být černou můrou všech, kteří za její ekonomiku odpovídají.
K tomu má přispět i zpracování střednědobého strategického záměru Českých drah na období let 1999 až 2003 a postupná úprava účetnictví ČD tak, aby odpovídalo normám Evropské unie.
Změna hospodaření podniku, ke které má rozpočet ČD na rok 1999 přispět, by měla vytvořit předpoklady pro transformaci s. o. ČD na obchodní společnost, dořešit legislativní předpoklady v novele zákona o drahách týkající se výkonů ve veřejném zájmu i v železniční dopravě. Jasně deklarovaná účast státního rozpočtu na výstavbě dopravní cesty na železnici by pomohla harmonizovat podmínky železniční a silniční dopravy, a tím i uplatnění železnice na dopravním trhu České republiky a postupně i na dopravním trhu Evropské unie.

Květoslava Kořínková,
generální inspektorka ČD