Honda Accord 2,0i VTEC - japonský šlechtic

Velmi solidní dojem z japonského vozu potvrdil i náš test

Honda Accord 2,0i VTEC - japonský šlechtic

* Modelová řada Accord japonské Hondy se vůbec poprvé objevila v roce 1976, pouhých dvanáct let poté, co Honda začala se sériovou výrobou automobilů.
Její současné provedení z loňského roku patří již do šesté generace accordu, který tak může velmi dobře sloužit jako zrcadlo vývoje vozů této značky.
Honda Accord svými rozměrovými parametry i motorizací patří jednoznačně do střední automobilové třídy. Mezi japonskými vozy najdeme jenom pár těch, které na prvý pohled zaujmou evropského motoristu svým designem. Můžeme mezi ně zařadit i Hondu Accord, jíž patrně v tomto směru prospělo, že na jejím vzhledu i uspořádání participovalo designérské centrum Hondy v Německu. Podařilo se totiž dát vozu se stupňovitou zádí nejen notnou dávku elegance, ale zároveň přesvědčit o tom, že musí uspět i svou dynamikou.
Hodnotíme-li karosérii také po stránce proudové, můžeme za realistický považovat udávaný součinitel odporu vzduchu 0,31. Ten sice nepatří mezi špičkové, ale na druhé straně nebylo nutné pro získání extrému dělat jakékoliv nepopulární opatření.

Žádné tuctové zboží

O charakteru vozu dále vypovídá mimořádně příznivý dojem z uspořádání kabiny a vůbec z její atmosféry. Accord je na hony vzdálen tuctovému automobilu, u něhož hraje prim pouze funkčnost. Je to sice základní předpoklad, ovšem s možností ho realizovat různými způsoby. U Hondy zvolili cestu náročnější, kdy promyšlený interiér splňuje také vysoká kritéria. Ta ještě podtrhují nepřehlédnutelná láska k detailům i výběr kvalitních materiálů. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že cestující tuto ve voze střední třídy ne zcela běžnou atmosféru dovedou náležitě ocenit.

Vzadu je pro tři těsno

4,595 m dlouhý sedan má relativně velký rozvor náprav - 2,670 m, který značně ovlivňuje prostorové poměry uvnitř vozu. Předpokládaný dostatek místa má řidič a spolujezdec, kteří disponují příjemně tuhými sedadly s řádným bočním vedením. Soustředíme-li se na jejich sedáky, nevadily by o něco delší, leckdo by možná bral i pár centimetrů navíc co do šířky. Na zadních sedadlech asi nikdy nebude prostoru na rozdávání, nicméně lze konstatovat, že v kritické partii kolen zůstává u accordu minimální mezera 17 cm, platící pro extrémní případ posunutí předního sedadla. Doplňme, že na zadních sedadlech jsou k dispozici všechny tři bezpečnostní pásy samonavíjecí a tříbodové.

Hýčkaný řidič

Řidič si ze spousty variací polohy sedadla včetně nastavení jeho výšky spolu s vertikálním posunem volantu může zcela bezpečně zvolit pro něho nejoptimálnější pracovní polohu, při níž by měl mít také dobrý přehled o délce vozu. V případě testovaného exempláře mu při couvání do parkovací mezery výborně slouží systém akusticky varující před blížící se překážkou. V ceníku doplňků je hodnocen 16 256 Kč. Řidiči nechybějí ani automatická klimatizace, tempomat a další prvky luxusní výbavy a neméně bohaté výbavy bezpečnostní. Špičkový je audiosystém BOSE s pěti reproduktory chráněný před odcizením alarmem a sám se bránící jak kódem, tak svými atypickými rozměry i složitou montáží. Možná že na hodně primitivní nenechavce by více zapůsobil vyjímatelný panel, známý z celé řady modelů autorádií.
U výborně promyšleného uspořádání přístrojů a ovladačů nemile překvapuje pouze umístění spínače předních mlhovek pod přístrojovou deskou, který navíc nemá nikde v zorném poli kontrolku signalizující jejich rozsvícení. Nás na tento nedostatek přivedla až policejní kontrola, které se nelíbily mlhovky svítící zcela omylem.

Čalouněný zavazadelník

Prostor pro zavazadla se otevírá páčkou v kabině, a přestože je zcela čalouněný a s objemem v této třídě nikterak handicapujících 427 litrů, našli jsme několik maličkosti, které tak vysoko hodnocenému vozu nesluší. Předně víko nemá madlo a s namontovaným aerodynamickým křídlem (výbava na přání) má tendenci se zavírat. Druhou výtkou jsou jednoduché závěsy víka zasahující do užitného prostoru, kde mohou způsobit kolize se zavazadly.
Jinak je zavazadlový prostor v rovině podlahy 1010 mm dlouhý, mezi podběhy se zužuje ze 1430 mm na 930 mm. Praktické je, že se asymetricky dělená opěradla zadních sedadel dají sklopit i s opěrkami hlavy rovnou na sedák, takže vznikne rovná plocha s délkou 1770 mm. Velikost otvoru v zadní přepážce sedanu je oproti řadě jiných v této třídě dostačující.

Motory technicky na výši

Pro modelovou řadu Honda Accord byly vybrány tři celohliníkové zážehové čtyřválce s objemy 1,8 l (výkon 100 kW), dále 2,0 l (108 kW) a 2,2 l (156 kW), z nichž první dva používají ventilový rozvod SOHC, 2,2 l motor určený pro výrazně sportovně laděný model Type R pak rozvod DOHC. Jejich společným znakem technického charakteru je použitá čtyřventilová technika a dále proměnné časování a zdvih ventilů VTEC, které je v tomto uspořádání specialitou hondy a je stručně popsáno ve zvláštním odstavci.
Přední kola testovaného vozu poháněl dvoulitrový agregát o výkonu 108 kW/6000 min-1 s nejvyšším točivým momentem 184 N.m/4800 min-1. Vysoké otáčky příslušející maximálnímu momentu mohou být v tomto případě zavádějící. Systém VTEC totiž vytváří jeho průběh ve dvou spojitých vlnách, takže hodnota točivého momentu je relativně vysoká i v oblasti nízkých otáček.
Motor se výborně vytáčí a stačí jenom chvilková nepozornost a ručička otáčkoměru se ocitne v červeném poli. Vozu dovede udělit dynamiku, která nejen zvyšuje radost z jízdy, ale v některých dopravních situacích může pomoci vyhnout se hrozící kolizi. Předpokladem je ovšem správná reakce řidiče.
Velmi příznivý dojem zanechal i mimořádně kultivovaný chod motoru, který pro vyvážení setrvačných sil druhého řádu klikového mechanismu používá dvojici protiběžných hřídelů v bloku válců. Také hlučnost hnacího agregátu je i přes relativně složitější ventilový rozvod neobyčejně nízká. V kabině pak posádka vnímá spíše hluk odvalujících se pneumatik (v našem případě to byly zimní Dunlop s rozměrem 185/65 R15) a částečně i hluk aerodynamický. To vše ale jenom v hodně decentní míře.
Výborná pětistupňová převodovka nemá vadu, její odstupňování dobře koresponduje se silně specifickými vlastnostmi motoru.

Náročný podvozek

Tradičně na vysoké technické úrovni řešený podvozek vozů Honda nezklamal ani u modelu Accord. Zajímavá modifikace lichoběžníkové nápravy vpředu patří už delší dobu ke skvostům repertoáru hondy, vzadu dostala přednost náprava pětiprvková. Tuhost celé soustavy dále jistí dva pomocné rámy, na nichž jsou uchyceny prvky náprav. Vhodně provedené propojení rámů s karosérií má bezesporu pozitivní vliv i na vysokou účinnost odfiltrování hluku přenášeného do interiéru z vozovky.
Při hodnocení jízdních vlastností je zcela na místě použít superlativů. Vůz vyniká jak výbornou směrovou stabilitou, při jízdě do zatáčky je zachován její harmonický průběh bez citelných reakcí na změnu zatížení (např. ubrání plynu). To vše platí i při plně naloženém voze. K dalším kladům patří citlivé hřebenové řízení s posilovačem měnící svůj účinek podle rychlosti jízdy.
Mezi lepší průměr v této kategorii můžeme zařadit brzdovou soustavu se čtyřmi kotoučovými brzdami. Je zajímavé, že na jejich účinnost nemá zahřátí žádný vliv. Brzdná dráha z rychlosti 100 km/h je za studena i za tepla stejná - 40,6 m. To reprezentuje zpomalení 9,5 m/s2.
I přes tvrdší odladění podvozku nechybí posádce accordu přiměřený jízdní komfort. Karosérie se jen velmi zřídka nechá vyprovokovat k rychlejším pohybům, které dovedou vyvolat pouze ostré nerovnosti toho nejhrubšího kalibru.

Závěr

V Anglii vyráběný Honda Accord je automobil, který v testu obstál celkově na výbornou. Nenašli jsme u něho žádnou takovou slabinu, která by mohla jeho hodnocení byť je částečně zpochybnit. Pokud k němu ještě dále připočteme zcela evidentně vynikající kvalitu zpracování, pak to pozici accordu jenom dále posiluje.

Pavel Biskup