Daň z nemovitostí je možné zvýšit

Nemovitosti tu nejsou pro to, abychom je vlastnili, ale abychom z nich měli užitek

Daň z nemovitostí je možné zvýšit

* Daň má fungovat jako pozitivní nástroj stabilizace ekonomického prostředí. Pro některé politiky jsou daně nástrojem pro hrátky s voliči. Vděčné je téma pro komentáře v duchu "nemravného zdanění". Jak se orientovat? Nejlépe porovnáním zatížení daňových subjektů u nás a v okolních zemích.
Komplexním ukazatelem pro toto srovnání je daňová kvóta (tax ratio). Daňová kvóta určuje podíl celkových daňových výnosů na hrubém domácím produktu v běžných cenách. Ukazatel daňové kvóty je možné vyjádřit ve dvou podobách - v užším a v širším pojetí. Širší daňová kvóta obsahuje spolu s celkovými daňovými výnosy ještě příspěvky pojistného na sociální zabezpečení, užší daňová kvóta tyto příspěvky nezahrnuje. Srovnání obou těchto daňových kvót zveřejňuje ve svých publikacích OECD.
ČR se svou daňovou kvótou 23,5 % z HDP pohybuje značně pod průměrem zemí EU 30,2 %, což jednoznačně svědčí o nízké daňové zátěži českých poplatníků (tab. 1). Toto srovnání však není zcela objektivní, neboť v něm není zahrnuto sociální pojištění, které se ve svém důsledku jako daň chová. Srovnejme tedy širší daňovou kvótu. A tak ČR nevybočuje se svojí sazbou 40,5 z průměru zemí EU, kde tato sazba činí 42,4. Pokud vyhodnotíme rozdíly mezi širší a užší daňovou kvótou v jednotlivých zemích, patří ČR (17 % z HDP), Francie (19,7 % z HDP) a Nizozemsko (17,2 % z HDP) k zemím s největší zátěží pojistného. Zajímavé údaje poskytuje Dánsko, které spoléhá na výběr daní a pojistné je pro tuto zemi okrajovou záležitostí.
K bontónu daňových poplatníků v každé zemi patří zjevná nespokojenost s daňovým systémem. Ne jinak je to u nás. Z makroekonomických ukazatelů však plyne, že pokud si český poplatník může stěžovat, tak by to mělo být především na výši pojistného a dále na to, že legislativa v této oblasti narostla do obludných rozměrů a stala se rejdištěm pro daňové poradce parazitující na nejednoznačnostech daňových zákonů.

Princip nového zdanění

Princip nově navrženého způsobu zdanění nemovitostí je srovnatelný se standardními principy v ostatních evropských zemích. Základní filozofií novely jsou zcela nové přístupy ke zdanění nemovitostí. Především zákon přibližuje základ pro výpočet daně skutečné reálné hodnoty nemovitosti. Vlastníci nemovitostí v atraktivních lokalitách se budou muset smířit s vyšším základem daně ve srovnání s jinými poplatníky, neboť hodnota jejich nemovitosti je z tohoto titulu vyšší. Jde o spravedlivěji stanovený základ daně. Dále návrh zákona prostřednictvím vyhlášky stanovuje rozpětí sazby daně, která bude v moci samotné obce. Obec v rámci přenesené působnosti stanoví obecně závaznou vyhláškou sazby daně pro pozemky a stavby v rámci stanovených rozpětí, a to podle konkrétních podmínek a záměrů obce.
Základ daně tedy vychází z hodnoty nemovitostí, která je pro jednotlivé nemovitosti dostatečně rozdílná tak, aby byla vyjádřením skutečné daňové spravedlnosti u této majetkové daně. Sazba daně pak je již stanovena na zdaňovací období jednotně pro všechny druhy nemovitostí. Výjimku tvoří rodinné domy, bytové domy a byty, jejichž vlastnictví je samostatně evidováno v katastru nemovitostí, pro které je stanoveno nižší rozpětí sazby daně. Tato výjimka zohledňuje požadavek na nižší daňové zatížení staveb pro bydlení.
Obcím je umožněno stanovit na každé zdaňovací období nové sazby daně, a tím podle místních podmínek nejen ovlivňovat výši příjmů plynoucí do jejich rozpočtů z daně z nemovitostí, ale i průběžně reagovat na úroveň reálných příjmů obyvatel obce.

Mezinárodní porovnání

Základem daně z nemovitostí v jiných zemích je obvykle cena, která se snaží přiblížit skutečné ceně nemovitostí, nebo je to určité procento z její tržní hodnoty (Švédsko 75 % tržní hodnoty, Norsko 20 až 50 % tržní hodnoty). Většina zákonů rozlišuje zdanění budov pro bydlení a pro podnikání. Uveďme pro názornost, kolik činí sazby daně např. v Rakousku: Zákon stanovuje sazbu 0,2 % s tím, že obec tuto sazbu může zvýšit až pětkrát. V Řecku činí sazba 0,7 %, ve Finsku od 0,2 do 0,8 %, Dánsko od 0,6 do 2,4 %, v Norsku 0,2 až 0,7 %. V USA tvoří základ daně z nemovitosti hodnota nemovitosti velice blízká tržní ceně. Daň je koncipovaná tak, že by neměla nepřekročit 1 % z tržní hodnoty dané nemovitosti s tím, že může být uplatněna regionální přirážka.
I když je návrh nového zákona koncipován tak, že jeho zavedení neznamená v principu přímé zvýšení daně z nemovitostí, lze předpokládat, že obce využijí zákonné možnosti, která poskytuje rozpětí sazby daně z nemovitosti, a zajistí si tak zvýšení příjmu do svého rozpočtu. Zvýšení daně tedy bude v moci výhradně obcí. Komentáře tisku z poslední doby, že tato daň je nepřijatelná či neslušná, neboť zdaňuje něco, co bylo pořízeno z již zdaněných financí, neobstojí. To bychom museli prohlásit také o dani z přidané hodnoty či spotřební dani. Stejně neslušnou bychom museli nazvat silniční daň, dědickou, darovací atd.
Nelze vytvářet funkční tržní prostředí a přitom platit socialistické daně, kterou rozhodně daň z nemovitostí dosud je. Položme si jasnou otázku: Chceme se vzdálit od dřívějších poměrů, kdy pokřivené vlastnické vztahy k nemovitostem vedly k podhodnocení jejich významu i ceny? Chceme dále konzervovat tento bezperspektivní stav "nepravých vlastníků"? Nemovitosti zde nejsou pro to, abychom je vlastnili, ale abychom z nich měli užitek. Daň z nemovitostí by měla být jasnou odpovědí na položené otázky. Daň z nemovitostí by měla být chápána jako přímá daň z majetku a její výše by neměla být odvislá od důchodové situace vlastníka nemovitosti. Sociální aspekty poplatníka dostatečně zohledňují jiné daně.
Z hlediska výběru této daně je nemovitost ideálním objektem ke zdanění. Nelze ji zatajit či s ní někam uniknout. Nemovitost však je také zdrojem stability pro majitele. Ze srovnání (viz tabulku 2) vidíme, že prostor pro zvýšení daně z nemovitostí je v ČR dostatečný.
Jana Frková, Petr Adamec,
Jan Ludvík,
ČVUT, Fakulta stavební
Daňové zatížení v ČR v porovnání se zahraničím
(tab. 1)
% podíl celkových % podíl celkových
daňových příjmů daňových příjmů
Země na HDP (mimo přísp. soc. poj.)
v běžných cenách na HDP v běž. cenách
- širší daňová kvóta - užší daňová kvóta
Dánsko 52,2 50,6
Švédsko 52,0 36,5
Finsko 48,2 35,8
Belgie 46,0 31,1
Francie 45,7 26,0
Lucembursko 44,7 32,8
Rakousko 44,0 28,7
Nizozemsko 43,3 26,1
Itálie 43,2 28,5
Polsko 42,1 28,9
Norsko 41,1 31,5
Řecko 40,6 28,1
ČR 40,5 23,5
Maďarsko 40,3 26,8
Německo 38,1 22,6
Velká Británie 36,0 29,8
Portugalsko 34,9 25,9
Španělsko 33,7 21,6
Irsko 33,7 29,1
EU 15 42,4 30,2
Austrálie 31,1 31,1
USA 28,5 21,5
Japonsko 28,4 18,1
Výnos daně z nemovitostí
v ČR a v zahraničí v %
k daňovým příjmům
(včetně pojistného) (tab. 2)
Česká republika 0,6
Francie 2,8
Švédsko 2,7
Španělsko 2,0
Nizozemsko 1,8
Itálie 1,9
Velká Británie 9,2
USA 9,8