Friedrich August von Hayek - bořitel mýtů dvacátého století

Friedrich August von Hayek - bořitel mýtů dvacátého století

Osmého května si připomínáme sté výročí narození Friedricha Augusta von Hayeka, jednoho z největších liberálních myslitelů dvacátého století, který přispěl významným způsobem do čisté ekonomie, politické a právní filozofie a metodologie vědy.
Hayek se narodil ve Vídni v rodině s tradicí přírodovědeckého vzdělání. Jeho otec byl lékařem a přednášel na Vídeňské univerzitě. Měl moravské předky. V mládí byl ovlivněn umírněným fabiánským socialismem, ale brzy se s myšlenkami socialismu rozešel. Velký vliv na formování jeho liberálního pohledu na svět měl Ludwig von Mises. Tak se Hayek stal čelným představitelem rakouské školy ekonomického myšlení.
Hayek vystudoval práva na Vídeňské univerzitě. V roce 1929 přijal pozvání na London School of Economics, kde přednášel až do roku 1950. V r. 1947 založil ve Švýcarsku Montpelerinskou společnost, která je dodnes prestižním klubem významných světových liberálů. Od roku 1950 působil na Chicagské univerzitě jako profesor sociálních a etických věd. V roce 1962 přijal místo profesora hospodářské politiky na Freiburské univerzitě. Vyvrcholením jeho kariéry bylo udělení Nobelovy ceny za ekonomii v roce 1974 (spolu s Gunnarem Myrdalem). Poslední léta svého života strávil ve Freiburgu, kde v roce 1992 zemřel.
K Hayekovým významným příspěvkům do čisté ekonomie patří monetární teorie hospodářského cyklu, kterou formuloval již ve své práci Peněžní teorie a hospodářské cykly (1929). Příčinou hospodářského cyklu je expanze bankovního úvěru, kdy pod vlivem klesajících úrokových sazeb investují podnikatelé do nevhodné struktury kapitálu. Počátkem hospodářské deprese je zjištění této špatné struktury a snaha odbourat "špatné investice". Hayek dospěl k názoru, že nejlepší cestou k potlačení hospodářských cyklů je zrušení monopolu státu na peněžní emisi.
Ve třicátých letech se Hayek zapojil do slavného sporu o ekonomickou racionalitu socialismu, v němž obhájcům tržního socialismu dokazovali nemožnost racionálního plánování. Hayekovým přínosem byla teorie rozptýlené znalosti. Ekonomická znalost existuje jen v rozptýleném stavu, je centrálním autoritám nesdělitelná a nemůže být proto využita v plánování. Jediným způsobem sdílení ekonomických informací je decentralizovaný cenový systém.
Hayek byl velkým odpůrcem socialismu a centrálního plánování, jejichž působivou anatomii podal v knize Cesta do otroctví (1944). Kořeny socialismu viděl v potlačení individualismu a v převládnutí kolektivistických ideologií, které chtějí podřídit svobodu jednotlivce "vyšším" společenským zájmům. V knize Kontrarevoluce ve vědě (1952) nalézá Hayek podhoubí kolektivistických ideologií v racionalistické filozofii a ve snaze aplikovat metody přírodních věd ve společenských vědách. Apeluje, aby si vědci uvědomili omezenost rozumu ve společenských procesech, neboť ty jsou výsledkem jednání mnoha jedinců, které nikdo neplánuje a neřídí. Mementem jsou Hayekova slova: "... pro lidský rozum je daleko nejtěžším úkolem pochopit své vlastní meze".

Robert Holman,
vedoucí katedry ekonomických teorií na VŠE Praha