Příliš mnoho podezřelých omylů

Příliš mnoho podezřelých omylů

Armádní expert opravdu nejsem. Navíc nejsem ani expert na zbraňové systémy, ale přes technologie, které se v těchto systémech používají a patří k velmi dokonalým, pro účely armády ještě vylepšeným - technologie digitální. A to je jeden z důvodů, který mne nutí se zamyslet nad technologickými aspekty virtuální války, kterou vede NATO v Jugoslávii. Pojem virtuální válka není překlep - bojový pilot při dokonalosti současných simulátorů pro strategické letectvo v okamžiku akce nerozlišuje, zdali je na skutečné bojové misi nebo sedí v kokpitu simulátoru. A tak se pro piloty stíhaček a bombardérů stává hrůzyplný nálet jen další scenérií na obrazovce drahého hracího automatu a ztracené životy jsou jen body na ukazateli skóre.
Množství omylů, kdy raketa nebo řízená bomba zasáhla jiný než vojenský objekt, stále narůstá, a ze strany aktérů je slyšet pouze omluva - šlo o omyl nebo selhání. Je však vůbec možné, aby tak dokonalý systém, jako je třeba navádění raket Tomahawk, selhal? Není příliš mnoho informovaných, kteří znají principy navádění těchto střel a kteří při každém "omylu" kroutí znepokojeně hlavou. Pokusme se společně najít odpověď na otázku, zda je možné zaměnit novou budovu čínského vyslanectví v Bělehradě za jiný objekt. Jak vlastně probíhá příprava a odpálení rakety Tomahawk?
Řízená střela Tomahawk typu BGM-109, jejíž cena překračuje půl miliónu dolarů, je určena pro odpalování z ponorek s deklarovanou přesností deseti metrů při doletu přes tisíc kilometrů. Trojitý naváděcí systém - gyroskopický a dvojitý televizní, který zajišťuje vysokou přesnost, se skrývá pod názvy TERCOM (Terrain Contour Matching) a DSMAC (Digital Scene Matching Area Correlation). Novější typy obsahují rovněž přijímač GPS (družicový naváděcí systém), který zpřesňuje a zkvalitňuje všechny fáze navádění střely. Odpálení předchází příprava letového plánu rakety, která probíhá na výkonném výpočetním systému zahrnujícím prvky pro zpracování obrazu a analýzu scény (např. používaný systém DIWS vyráběný firmou Marconi obsahuje celkem 42 procesorů různého výkonu a určení). Počítač analyzuje scénu z mapy a fotografií okolí podél trajektorie plánovaného letu střely a fotografie cíle a předzpracovaná data uloží do řídicího palubního počítače střely. Ta je po odpálení zhruba navedena na svůj směr pomocí základního gyroskopického navigačního systému. Jakmile televizní kamera umístěná v hlavici střely rozpozná první reliéfy terénu, jehož obraz byl vložen do palubního počítače, navigace se zpřesní a raketa udržuje svou trajektorii porovnáváním se vzhledem okolního terénu. Tato navigace nazývaná TERCOM je schopna navést střelu v rozmezí několika set metrů. Když se přiblíží k cíli, nastává třetí fáze navigace DSMAC - vyhledání cíle, který se shoduje s jeho vloženým obrazem. Přesnost se tak zvýší až na deklarovaných deset metrů. Inovovaná verze střely, která byla doplněna tzv. Blokem III obsahujícím GPS a další prvky, umožňuje nejenom ještě přesnější navedení a dokonalejší orientaci v málo členitém terénu, ale poskytuje možnost změny cíle během letu s výběrem až patnácti předprogramovaných cílů.
Předpokládáme-li, že raketa byla odpálena zhruba správným směrem, že do počítače byly vloženy správné údaje a že několikanásobně jištěné palubní systémy neselhaly, pak střela prostě nemůže zasáhnout cíl, který nezná nebo těsně minout známý cíl. Může buď zasáhnout přesně, nebo - při technické poruše - dopadnout do místa na hony vzdáleného od původního určení. Jak to tedy s těmi omyly vlastně je?
Václav Jirovský, autor přednáší výpočetní techniku na UK

Množství omylů, kdy raketa nebo řízená bomba zasáhla jiný než vojenský objekt, stále narůstá a ze strany aktérů je slyšet pouze omluva.