Mečiarismus žije i bez Mečiara

Princip "menšího zla" charakterizuje působení Dzurindova kabinetu

Mečiarismus žije i bez Mečiara

Slovenský premiér Dzurinda záhy po svém nástupu do funkce slíbil kromě potrestání všech tunelářů slovenské ekonomiky a aktérů únosu syna prezidenta Kováče i návrat země k zásadám právního státu. Ústavní většina nové koalice dávala tušit, že změna přijde poměrně rychle. Politické a společenské klima se výrazně zlepšilo a lidé s úlevou sledovali Mečiarův odchod do politického ústraní. Loňské Vánoce tisíce rodin prožívaly se stejnou úlevou jak ty v roce 1989...
Nová vláda však po převzetí moci rychle ukázala, že se ledacos od svých předchůdců naučila. Neomalená prezentace své nenahraditelnosti a vtloukání do hlav nebohým voličům, že nic horšího než mečiarismus je nemůže už potkat, se stalo osou téměř všech proslovů vládních úředníků. Hlavně tehdy, když zdůvodňovali přehmaty nové elity. Právní stát totiž zase dostává pořádně na frak. Nejhorší ránu zatím uštědřil probuzené občanské společnosti právě premiér Dzurinda. Zrušením amnestie, kterou Mečiar udělil šéfovi tajné služby Lexovi, vědomě porušil ústavu, a to proto, aby dal "průchod spravedlnosti". Jinými slovy, menším zlem trestá zlo větší. Tato cesta však vede do pekel a ne ke kýženým metám právního státu západoevropského ražení.
Slovenští prodemokratičtí voliči začínají být nervózní, protože i nezbytnost volby někdejšího vysokého funkcionáře KSČ R. Schustera za hlavu státu jim často zdůvodňovali menším zlem. Jeho protikandidátem byl totiž "ďábel" Mečiar. Vedlejším produktem tohoto vydírání jsou stále častěji se objevující úvahy, že rekonstrukce Dzurindova kabinetu by byla příliš málo, aby mohlo dojít k očekávaným razantním změnám.
Veřejná diskuse se totiž nezadržitelně stáčí k otázce předčasných voleb. Skepse dosavadních příznivců Dzurindy sílí a charakterizuje ji povzdech, že "jsou stejní jako mečiarovci". Lídr opozice Mečiar se již nechal slyšet, že čtyřkoalice má své dny sečteny a k volebním urnám se půjde nejpozději příští jaro.
Horečná aktivita policejních vyšetřovatelů naznačuje, že nejbližší okolí premiéra Dzurindy pořád věří, že když dají na pár let za mříže Lexu a jeho komplice, tak tím definitivně vygumují ze scény Mečiara a mečiarismus. Tím aktem by měly odumřít nejen nevkusné politické způsoby (to chtějí ostatně všichni slušní občané), ale i relevantní politické konkurence. Jde Dzurindovi a jeho kolegům skutečně jen o spravedlnost, nebo o nikým nekomplikované bezalternativní vládnutí?
Objevuje se i názor, zda legitimní touha potrestat zločince podle zásady "padni komu padni" není vlastně jen účelovým manévrem, kterým Dzurinda zastírá svou nemohoucnost vytáhnout Slovensko ze všeobecného marasmu, kam ho zavedly předchozí Mečiarovy vlády. Stát postižený klientelismem a ochromený korupcí se sotva může přibližovat k sjednocující se Evropě. A princip "menšího zla" se může Slovensku stát osudným. Pro úředníky v Bruselu totiž nakonec může být menším zlem nepřijetí Slovenska než složité pokusy mu pomáhat.
Otázkou však je, jak dlouho nedávno probuzený demokraticky smýšlející volič bude útrpně chodit k urnám jen proto, aby zachraňoval politiky před mečiarovskou hrozbou. Rekordní volební účast loni v září, která zlomila Mečiarovi politický vaz, se jen tak lehce nebude opakovat.
Bumerang nosící jméno mečiarismus se již dvakrát na Slovensko vrátil poté, co jej opozice nešťastně odhodila...

Peter Turčík, Slovenská televize, Bratislava