START-3 může pro svět znamenat nový příslib

Washington a Moskva zahájily nová jednání s cílem uzavřít smlouvu o další podstatné redukci jaderných zbraní

START-3 může pro svět znamenat nový příslib

Podpis odzbrojovací smlouvy by znamenal, že v roce 2007 by počet jaderných zbraní v držení Ruska a Spojených států byl o 75 procent nižší než na začátku devadesátých let.
Moskva (dby, čtk, Reuters)
Dvě největší jaderné mocnosti, které na konci studené války vlastnily dohromady na 21 000 bojových hlavic, sníží do roku 2007 jejich počet na každé straně pod 2500 kusů, budou-li ovšem úspěšná jednání o smlouvě START-3. Ta Spojené státy a Rusko zahájily včera v Moskvě. Na jednání se v průběhu své červencové návštěvy v USA dohodl bývalý ruský premiér Sergej Stěpašin s americkým viceprezidentem Alem Gorem. Cesta k tomuto historickému počinu nebyla krátká ani snadná.

Na počátku bylo pouhé omezení arzenálů

Jednání o smlouvě o snížení stavu strategických zbraní START (Strategic Arms Reduction Talks) navázalo na sérii jednání SALT (Strategic Arms Limitation Talks). První etapa jednání o omezení strategických zbraní začala v listopadu 1969 a skončila 26. května 1972 podpisem smlouvy SALT-1, která omezovala na pět let tehdejší počet mezikontinentálních balistických raket. Druhá etapa skončila 18. června 1979 podpisem smlouvy SALT-2, dle které měl být počet nosičů balistických raket omezen na 2250 kusů na každé straně. Americký Kongres v reakci na sovětskou invazi do Afghánistánu smlouvu neratifikoval, ale obě strany její ustanovení vcelku dodržovaly.

Cesta ke snížení napětí

V polovině roku 1982 začala v Ženevě jednání o třetí smlouvě SALT, přejmenované na základě přechodu od pouhého omezení zbraní ke skutečnému snížení jejich stavu na START. První kolo jednání bylo přerušeno v listopadu 1983 a obnoveno až v roce 1988. Nakonec smlouvu START-1 podepsali George Bush a Michail Gorbačov v Moskvě 31. července 1991.
START-1 zavázala zúčastněné strany k prvnímu skutečnému snížení stavu strategických jaderných arzenálů. Vyžadovala zhruba třetinové snížení počtu jaderných hlavic v průběhu sedmi let po vstupu smlouvy v platnost. Po tomto období mělo na každé straně zůstat asi 6000 hlavic na 1600 strategických nosičích, tedy na raketách či letadlech. Ze 6000 povolených náloží pro každou stranu bylo stanoveno omezení 4900 pro pozemní a 1100 pro mobilní rakety. V celkovém rámci byl stanoven maximální počet 1540 náloží na 154 těžkých mezikontinentálních balistických raket.

Po rozpadu rudého obra

Vzhledem k rozpadu SSSR na konci roku 1991 byl v roce 1992 podepsán Lisabonský protokol ke smlouvě START-1 mezi Ruskem, USA, Ukrajinou, Běloruskem a Kazachstánem. Postsovětské země se zavázaly, že všechny strategické jaderné rakety nacházející se na jejich území přesunou do Ruska (Kazachstán se stal bezjaderným státem na jaře 1995, Ukrajina v červnu 1996 a Bělorusko v listopadu 1996). Sedmileté období pro plnění závazků smlouvy začalo 5. prosince 1994, kdy START-1 vstoupila v platnost podpisem protokolu o výměně ratifikačních listin pěti prezidenty na okraji summitu KBSE v Budapešti. Mezitím byly závazky vyplývající z první smlouvy START prohloubeny a omezování počtu strategických jaderných zbraní urychleno návaznou START-2, podepsanou v lednu 1993 Georgem Bushem a Borisem Jelcinem. Tato "odzbrojovací smlouva století" předpokládá, že k 1. lednu 2003 omezí USA a Rusko ve dvou etapách celkový počet jaderných náloží na strategických nosičích na 3500 (USA) a 3000 (Rusko). Nepoměr v počtech je dán skutečností, že obě země mají rozdílnou strukturu jaderné výzbroje a odlišnou výbušnou sílu jednotlivých druhů zbraní.

Smlouva START-2

Současně mají Rusko a USA zcela zlikvidovat multihlavicové mezikontinentální systémy, umožňující dopravit k velmi vzdáleným cílům až deset samostatně naváděných střel; spadají mezi ně ruské rakety SS-18 a SS-24 a americké rakety MX Peacekeeper a Minuteman III. START-2 dále zakotvuje závazek snížit počet jaderných hlavic umístěných na ponorkách na 1750 (USA) a 1700 (Rusko), pevně stanovuje počty hlavic, které je možno umístit na těžkých bombardérech, a počítá s vytvořením společného systému obrany proti útoku třetí země balistickými raketami.
První etapa realizace smlouvy START-2 by měla trvat sedm let od vstupu v platnost smlouvy START-1. To znamená, že již v roce 2001 by celkový počet jaderných náloží neměl přesahovat 4200 (v USA) a 3800 (v Rusku), přičemž u multihlavicových systémů maximálně 1200 náloží, u ostatních těžkých mezikontinentálních raket 650 a u střel umístěných na ponorkách 2160 hlavic.

Kýžený cíl roku 2007

Po snížení počtu jaderných zbraní podle smlouvy START-2 by jaderné arzenály USA a Ruska byly zhruba na úrovni 60. až 70. let. Senát USA smlouvu ratifikoval 27. ledna 1996, poslanci ruského parlamentu ji však dosud neschválili.
Přesto se již v březnu 1997 prezidenti Boris Jelcin a Bill Clinton v Helsinkách dohodli, že začnou jednat o smlouvě START-3. Ta by podle nich měla snížit počet bojových hlavic na každé straně na 2000 až 2500 do roku 2007, což by znamenalo redukci jaderných arzenálů Ruska a USA o více než tři čtvrtiny, tedy o celých 75 procent ve srovnání s 21 000 hlavicemi na počátku 90. let končícího století.