Faktura pro účetní a daňaře

Faktura pro účetní a daňaře

V Hospodářských novinách v rubrice Právní poradna byl uveden dotaz jaké náležitosti má obsahovat faktura. V odpovědi však byly jen právní prvky. Zajímalo by mě, co má obsahovat faktura z hlediska účetních a daňových předpisů?

J. K., Kutná Hora
V rubrice Právní poradna (HN 22. 9. 1999) se zaměřila autorka na oblast obchodního zákoníka, který od roku 1992 skutečně pojem faktury již nezná a neupravuje ji. S pojmem fakturace se však denně setkáváme jak v praxi, tak i v účetní či daňové oblasti. Proto je třeba tuto problematiku více přiblížit.

Účetní pohled

Faktura v obvyklé podobě dokládá vznik pohledávky nebo závazku. Faktura je považována za účetní doklad. Vymezení účetního dokladu a jeho náležitosti stanoví zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví v § 11 (povinné náležitosti, které umožňují jednoznačně identifikovat účetní případ). Mezi povinné náležitosti účetního dokladu patří např. popis účetního případu, označení účastníků, peněžní částka nebo údaj o množství a ceně, datum vyhotovení účetního dokladu, podpis osoby odpovědné za účetní případ (čímž se potvrzuje obsah faktury, její pravost a správnost).
Každý účetní doklad (tzn. i faktura) se musí rozdělit do skupin podle obsahu (přijaté faktury, vydané faktury) a očíslovat pořadovým číslem (chronologicky za sebou po dobu běžného kalendářního roku). Číslování se tedy provádí vždy od poř. č. 1 až do poř. čísla posledního účetního dokladu příslušného období běžného kalendářního roku.
V jednoduchém účetnictví se zachycují přijaté a vydané faktury v pomocných účetních knihách (kniha pohledávek, kniha závazků). V podvojném účetnictví se o faktuře účtuje přímo účetním zápisem (na účtech výnosů či nákladů) s příslušným zúčtovacím vztahem (syntetické a analytické vztahy včetně analytické evidence pohledávek a závazků), přičemž je nutné respektovat zásadu vymezení okamžiku realizace. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že na základě vypuštění fakturace z obchodního zákoníku dochází v praxi velmi často k časovým nesrovnalostem v datu splnění dodávky (služby) a dnem přijetí faktury.

Daňová hlediska

Jak již bylo výše uvedeno představuje faktura účetní doklad, který má doložit účetní operaci z hlediska daňového, tzn. že z dokladu musí být zřejmé zda jde o výnos (příjem) zahrnující (popř. nezahrnující) do základu daně, nebo o náklad (výdaj) snižující (či nesnižující) základ daně. V této souvislosti je nutné uvádět ve faktuře údaje srozumitelně a jednoznačně tak, aby nemohly být zpochybněny. V případě pochybností se skutečný stav dokladuje např. i smlouvami. Ve faktuře by také měly být správně označeny jednotlivé subjekty (účastníci např. prodávající, kupující). Zde bych upozornil zejména na ustanovení § 8 - § 12 obchodního zákoníka, který vymezuje obchodní jméno. U fyzické osoby je to jméno a příjmení s případným dodatkem obchodního jména, které odlišuje osobu podnikatele nebo druh jeho podnikání (např. František Vomáčka - cestovní kancelář). U právnické osoby (které se zapisují do obchodního rejstříku) pak název, pod kterým je v rejstříku zapsána společně s její právní formou (např. XY, s.r.o.).

Faktura a DPH

Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty v ustanovení § 12 stanoví, co musí obsahovat běžný daňový doklad. Běžným daňovým dokladem je jakýkoli doklad, který obsahuje uvedené údaje (§ 12 odst. 2) tzn., že pokud plátce DPH vystavuje fakturu (účetní doklad), je také povinen (podle § 12 odst.1) vystavit i běžný daňový doklad. Z výše uvedeného vyplývá, že takto vystavená faktura slouží jako dva doklady (účetní a běžný daňový). Upozorňuji, že běžný daňový doklad musí obsahovat všechny předepsané náležitosti podle § 12 odst. 2 a 3 zákona o DPH. Mezi nejdůležitější údaje ve faktuře a daňovém dokladu patří zejména přesné stanovení rozsahu a předmětu zdanitelného plnění, které má zásadní vliv pro stanovení sazby daně. Příklad: Oprava židle (22 %) samostatná věc. Oprava pevně přibudovaných židlí v kině, které jsou součástí stavby (5 %).

Živnostenský zákon a daň z příjmů

Jak již bylo výše uvedeno, důležitou součástí faktury je popis činnosti, za kterou se fakturuje (popis účetního případu popř. zdanitelného plnění). Ve vztahu k živnostenskému zákonu a k zákonu o dani z příjmů přidáme další důležitou skutečnost, která je předmětem zkoumání těchto orgánů a tím je skutečnost, zda osoba neprovozuje svoji činnost bez živnostenského oprávnění. Příklad: Malíř pokojů vyfakturuje svému odběrateli např. opravu vypínače (elektroinstalace). V tomto případě tento podnikatel vyfakturoval činnost, na kterou nemá živnostenské oprávnění a živnostenský úřad mu může udělit pokutu (§ 61- § 64 živnostenského zákona). Z hlediska daně z příjmů (u fyzických osob) by pak tento příjem nebyl posuzován jako příjem podle § 7 (z podnikání), ale jako příjem podle § 10 (ostatní příjem). V případě, že by takto postupoval podnikatel ve větším rozsahu (více případech) mohl by se dostat do rozporu i s trestním zákonem (§ 118 neoprávněné podnikání).

Pavel Mácha, TaxConsult