Vědecká odvaha se u nás dočkala uznání

Americký neurochirurg Karl Pribram jako první z výrazných myslitelů konce 20. století obdržel cenu VIZE 97

Vědecká odvaha se u nás dočkala uznání

Prezidentský pár chce každoročně udělovat Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 významnému domácímu či světovému vědci nebo mysliteli, jenž přispívá k chápání vědy jako součásti kultury. Letos cenu získal špičkový neurolog a filozof.
Karl H. Pribram se narodil před osmdesáti lety ve Vídni, ale jeho rodina byla nucena se před válkou vystěhovat do Spojených států. Na univerzitě v Chicagu vystudoval lékařské vědy a pak se nějaký čas věnoval neurochirurgii. Své první výzkumy zahájil pod vedením K. Lashleyho v Yerkesových laboratořích. V letech 1948 až 1958 přednášel a vědecky pracoval na univerzitě v Yale, postupně na katedře psychiatrie a psychologie, jako vedoucí laboratoře neuropsychologie a profesor neurologie. Od roku 1958 působil na různých pracovištích Stanfordovy univerzity, v současnosti pracuje v Centru pro výzkum mozku a informačních věd na univerzitě v Radfordu. U Lashleyho byl vtažen do marného hledání engramu, tedy sídla a substance paměti. Již z této doby zřejmě pochází myšlenka, že pokud nelze určité mentální funkce mozku lokalizovat, tedy určit, kde se nachází jejich centrum, mohly by být rozptýleny v něm celém.

Hologram zvaný mozek

V této době také publikoval své teoretické práce o holografickém záznamu obrazu Dennis Gabor, který za své dílo obdržel v roce 1970 Nobelovu cenu. Karlu Pribramovi nemohla tato novinka uniknout, a tak již v roce 1966 publikoval první práce o holografické teorii paměti a mozku. Při holografickém uložení - na rozdíl od běžné fotografie, kdy každému bodu povrchu zobrazovaného předmětu odpovídá jeden bod na filmu - nese každá sebemenší část obrazu informaci i o celém předmětu. Znamená to, že vystřihneme-li z hologramu nějakou část a znovu ji promítneme, neuvidíme pouze část zachyceného předmětu, ale předmět celý.
"Hologram je médium na uchovávání pomocí vln," řekl K. Pribram minulý týden ve své přednášce v Obecním domě před přebíráním ceny a posluchačům názorně předvedl svou základní myšlenku o vztahu hlubokých struktur a toho, jak se projevují na povrchu. Z diaprojektoru promítajícího na plátno průřez mozku sundal čočku - a obraz se rozmazal. Pak do kužele rozptýleného světla vsunul své brýle. Na plátno se promítly dva ostré, i když zmenšené a trochu natočené původní diapozitivy.

Jednota duše i světa

Svoji teorii Pribram publikoval ve slavné knize Jazyky mozku již v roce 1971. Vzápětí se také seznámil s pracemi Einsteinova žáka Davida Bohma, který došel k podobným principům v kvantovém mikrosvětě. To jej vedlo k předpovědi růstu zájmu o holismus, tedy posunu k myšlení, které zahrnuje poznání jako celek. Cena byla Karlu Pribramovi tedy udělena především za práce vycházející z holonomního pojetí veškeré skutečnosti, jejímiž různými explikacemi či fragmentacemi jsou například okolní svět, vnímání či logické myšlení. Fragmentované podoby zkušeností a vědění se podle tohoto pojetí vydělují z původní jednoty skutečnosti, podobně jako se obsahy našeho vědomí vynořují skrze jazykové, představové a myšlenkové stereotypy z hlubin lidského nevědomí. Zdá se, že hlubiny duše a hlubiny světa jsou totožné.
"Tuto cenu udělujeme poprvé a přiznávám, že tak trochu jde o experiment," řekl při předávání Václav Havel. "Smyslem ale je upozorňovat na současné myslitele a vědce doma i v zahraničí, jejichž práce prolamuje dosud zajeté hranice obvyklého pohledu na svět, či která se vytrhává ze zajetí slepé specializace a otevírá do kontextu celé kultury," dodal.

Chybějící spojovací článek

Podle Zdeňka Neubauera z Přírodovědecké fakulty UK je Pribram myslitelem, který spoluvytváří dobu a povzbuzuje nás v přesvědčení, že naše sebepoznávání není iluzí, že nejsme cizinci ve vnějším světě. Přesto je Pribramovo dílo mnohdy přehlíženo a zavrhováno s tím, že nedělá vědu. "Kdo, si myslí, že to, co dělám, není vědecké, neví, co je to věda," zdůraznil Pribram. "Věda není omezený způsob získávání znalostí, ale komplexní postup. Vědecké porozumění problémům, které souvisejí s tvorbou hodnot ve společnosti jednotlivců, musí být založeno na novém pojetí vědy."
Během století totiž také fyzika prošla obrovskou změnou, na mikroúrovni již nemáme pozorované předměty, ale pozorování, takže fyzikové jsou nyní téměř něco jako psychologové. "Na hluboké úrovni fyzika a psychologie splývají," vysvětluje Pribram. "Až budeme vědět, jak pracuje mozek, budeme mít chybějící článek spojující fyziku a psychologii."
V dnešní době je podle Pribrama vědecké úsilí zaměřeno především na redukci, tedy k pochopení jen jednotlivých částí. Tento přístup sice zplodil technickou dovednost a způsobil, že náš svět je nyní mnohem pohodlnější, zároveň ale mnohem nebezpečnější - techniku lze použít s katastrofálními důsledky, pokud se nepodaří provést i sociální a kulturní inovace. Naštěstí věda již začíná na tuto výzvu reagovat.
"V protikladu k nářkům, které se s blížícím novým tisíciletím stále více rozléhají, čelí biologové ponoření do studia mozkových procesů těmto sociálním problémům s nadějí, i když moc onoho zvláštního biologického orgánu, mozku, zvláště u člověka, se teprve začíná chápat," poukazuje Pribram, který se vskutku nekonvenčním způsobem zabývá základními otázkami poznávání, bytí a lidské existence.
Úmysl udělovat Ceny VIZE 97 vědcům můžeme označit za stejně odvážný krok, jakým se ubírají mnozí nekonformní badatelé. K prestiži vědy v České republice ale může jenom přispět. Odvaha se ostatně vždy stávala součástí hledání nových cest.

Šárka Speváková