Euroland nebo Eurolande

Lingvistický spor, z něhož se radují zejména euroskeptici

Euroland nebo Eurolande

* Zdánlivě jen o koncové e jde v diskusi, která ovládla v uplynulých dnech Francii. Se zavedením jednotné evropské měny se tu rozproudila debata, jak jedním slovem označovat skupinu zemí, které euro přijaly. Spor je vlastně pokračováním letité války mezi velkými jazyky.
(čtk, im)
Nové salvy v odvěké francouzsko-britské válce slov vypálili počátkem ledna zanícení puristé francouzského jazyka. Vehementně se totiž postavili proti termínu Euroland, jímž je v angličtině označována zóna jedenácti evropských zemí, které zavedly společnou měnu.
Francouzům zní pojmenování Euroland příliš anglicky, a proto přišli s alternativou - Eurolande. Britským euroskeptikům tím však nemohli udělat větší radost.

Evropská pustina?

Výraz Eurolande zní zřejmě francouzskému uchu lahodněji než jeho anglický protějšek. Háček je však v tom, že ve francouzštině lande neznamená totéž, co land v angličtině - tedy země. Francouzský slovník definuje lande jako "vegetaci v mírném pásmu, v podstatě tvořenou vřesem, janovcem metlatým, hlodášovým keřem, což zpravidla vede k degeneraci lesního porostu".
Takže evropská pustina! vzkřikli vítězně britští euroskeptici v nelíčeném dojetí nad tím, jak sami Francouzi trefně pojmenovali měnovou unii. Ta totiž podle nedůvěřivých Britů není ničím jiným než cestou do pekel.
Britsko-francouzské půtky o čistotu jazyka nejsou ničím novým. Ke kompromisu s koncovým e se už muselo sáhnout v případě společného nadzvukového letounu. Britové chtěli mít Concord, ale tehdejší francouzský prezident Charles de Gaulle trval na tom, že to musí být Concorde, aby to neuráželo citlivé francouzské ucho. Navíc, idea letounu se původně zrodila ve Francii.
Pojem Euroland si ale vymyslely americké banky. Stále častěji se pak začal používat i ve francouzských novinách - jen někdy však s francouzským koncovým e, jak nasvědčuje žurnalistická praxe. List Libération nazval v pondělí 4. ledna svou přílohu o jednotné evropské měně Euroland: Průvodce.
Deník Le Figaro dal prostor k vyjádření svým čtenářům. Podle redakce měla anketa masový ohlas a čtenáři konzervativního listu jednohlasně odmítli Euroland. V debatě připomínající neúspěšné pokusy o jednoslovný název České republiky čtenáři navrhovali nejrůznější verze, v nichž převládala podpora pro Eurolande a zónu euro. Objevily se však také vynalézavější názvy jako Eurosphere, Eurolie, Europe-Unie (Spojená Evropa, po vzoru Spojených států), Eurogalaxie, Euroyaume (Evropské království), Eurocadie. Jeden německý čtenář dal k dobru Euroquie po vzoru Slovaquie (Slovensko).

Rozlehlá země pro euro

Pro největší jazykové radikály je Euroland slovo, které je třeba zakázat, ať e má nebo ne. Lingvista Alain Rey, který odpovídá za Etymologický slovník francouzštiny, soudí, že "bez (koncového) e to není absurdní (označení), ale je to anglicismus nebo germanismus".
Píše-li se slovo s e, jde podle Reye o "dvojnásobnou absurditu". Především proto, že by se mělo říkat lande euro. Rey soudí, že Euroland je chybně utvořený pojem, protože "budí zdání, že označuje všechny země evropské zóny", nikoli pouze země, jež se připojily k jednotné měně.
Lingvistka Hélene Florentová, která pro známé nakladatelství Larousse sleduje užívání neologismů, prohlásila, že je z celé záležitosti "perplex". Domnívá se však, že si slovo Eurolande získává půdu pod nohama. "Myslím si, že to slovo je dobře utvořené..., dobře definuje rozlehlou zemi jednotné měny euro." Rozhodně je ale stoupenkyní psaní s koncovým e a užívání v ženském rodě.
Tvrzení lingvisty Alaina Reye odmítly jak levicový list Libération, tak pravicový Le Figaro. Libération zdůraznil, že koncové e umožňuje nové slovo pofrancouzštit a odlišit ho tak od Disneylandu, a současně upozornil, že obdobně francouzština tvoří názvy zemí, jako je Thailande (Thajsko), Hollande (Holandsko) či Finlande (Finsko), které rozhodně nejsou vřesovišti.
Le Figaro otiskl názor lingvisty Hervého Lavenira de Buffon, který tuto argumentaci podpořil - odvolal se přitom na jazykovou bitvu, již svedl generál Charles de Gaulle o název letadla Concorde. Lingvista rovněž poznamenal, že část Evropy sice přijme jednotnou měnu, ale nebude mít společný dorozumívací jazyk, a může tudíž užívat různých forem Eurolandu.
Prestižní Le Monde ústy šéfa svých korektorů rovněž vyjádřil preferenci pro Eurolande. Navzdory debatě o němém e v Eurolandu přijaly však francouzské deníky novou měnu vstřícně a většina jich uvádí již svou cenu vedle franků i v euru.

Akademie prosazuje zónu

Do debaty na sklonku prvního týdne existence eura vstoupila také instance nejpovolanější - Francouzská akademie. Nedala za pravdu ani jednomu ze znesvářených táborů a doporučila variantu zóna euro.
Akademie ve svém komuniké odrazuje od užívání slova Euroland, neboť nejde o označení suverénního státu, ba ani konfederace, ale pouze o označení prostoru, kde platí určitá smlouva. Stejně tak se neužívá výrazu dolarland nebo sterlingland, ale zóna franku, dolaru nebo libry, uvedla instituce, jež dohlíží na normy francouzského jazyka. Výrazu "zóna euro" navíc již používá francouzská centrální banka a vláda, dodala ve svém komuniké akademie.

Buďte nacionalisty!

Angličtina již půl století plní roli dorozumívacího jazyka v globálním měřítku. Proměny světové ekonomiky v posledním desetiletí její postavení ještě zvýraznily. Ale není to jen svět hospodářství, který pociťuje potřebu společné "řeči". Podobnou potřebou se řídí i věda.
Francie pochopitelně těžce nese, že její jazyk je z mezinárodních kontaktů vytlačován. Spor dvou velkých jazyků ovšem má širší rozměr: "Odpovědí na expanzi jednoho jazyka může být jen mnohojazyčnost," říká francouzský lingvista Claude Hagége. "V praxi to znamená, že evropské děti by se měly učit hned několik cizích jazyků, a nikoli - jak je tomu v daném okamžiku - téměř výhradně angličtinu. Máme v Evropě šest nebo sedm jazyků mezinárodního významu a ještě další, jejichž užívání překračuje hranice jedné země: francouzštinu, španělštinu, němčinu, italštinu, portugalštinu a patrně ještě řečtinu. Nevidím důvod, proč by angličtina měla požívat zvláštních privilegií. Nejsou k tomu žádné důvody." Podle mínění Clauda Hagégea by v jazykovém smyslu měli být Evropané více nacionalisty.