Příjemný ramadán v Maroku

Příjemný ramadán v Maroku

(čtk/dpa)
Západní turista si v době muslimského postního měsíce často vyslechne rady jako: "Nejezdi do žádné islámské země v době svatého měsíce ramadánu. Nedají ti najíst, na ulicích je pusto a lidé jsou nevrlí, protože se postí." V případě Maroka jsou však podobné rady neopodstatněné, píše agentura DPA. Cestovat sem může být příjemné i v době ramadánu; návštěvník pozná jednu z tváří marocké společnosti, odlehčí své tělesné schránce, nikoli však peněžence, přičemž mu nikdo nebude bránit, aby se účastnil nočního hodokvasu.
Na hlavním náměstí severomarockého Šešávenu vypukne těsně před půl šestou večer ruch tak náhle, jako by někdo otočil neviditelným vypínačem. Berberské ženy v červenobíle pruhovaných sukních se slaměnými klobouky na hlavách a velkými nůšemi na zádech přidávají do kroku. Mnoho lidí nechá všeho a běží domů, starci v džallábíjích (tunikách) spěchají do mešity, kam jsou megafony věřící zváni k večerní modlitbě. Nadešel okamžik fatúru neboli jídla, kterým bude přerušen denní půst. Po 12hodinové abstinenci mohou muslimové zase pít a jíst.
Ramadán, který začal 19. prosince, je lunární měsíc, v němž se Prorokovi poprvé zjevil korán. Muslimové se v tomto období mají za denního světla zdržovat nejen jídla, pití, kouření a sexu, ale je záhodno vyvarovat se rovněž negativních myšlenek či pocitů. Lidé, kteří o ramadánu zavítali do Maroka, tvrdí, že se zde setkali s mimořádnou laskavostí a pohostinností.
Ve dne jsou pod jídlem se prohýbající stánky na tržištích obleženy ženami nakupujícími především krupici zvanou semolina, z níž se připravuje hlavní chod, tzv. kuskus. Vařit se však budou i jiné chody včetně medových koláčků. Ať ženy připravují dušenou zeleninu nebo voňavou polévku, nic při tom neochutnávají a spoléhají se pouze na soud dětí, které mají stejně jako staří lidé nebo nemocní povoleno jíst i v době půstu.
Jakmile nastane fatúr, restaurace a kavárny se v mžiku zaplní a návštěvníci se mohou přidat k rodinám zahajujícím večerní hostinu. To, co si lidé za dne odřekli, dohánějí plnou měrou po setmění, a brzy se tmavými ulicemi a uličkami nese uvolněný rozhovor nasycených dospělých a křik dětí.
Z ramadánu těží také chudí, protože almužny jsou v tuto dobu štědřejší než obvykle. Každý pouliční stánek s občerstvením nabídne misku s polévkou těm, kteří mají prázdné žaludky.
Ulice Šešávenu s přibývající nocí pomalu tichnou a ráno v pět bubny oznámí všem, že od této chvíle až do večera je jídlo zase zakázané. Nemuslimský návštěvník se může nasytit v hotelu a najdou se také průvodci, kteří se vnucují nabídkami typu: "Co takhle omeletku k snídani?"
I když se cizinci podaří najít ráno otevřenou kavárnu nebo restauraci, málokdy sebere odvahu nechat se obsluhovat postícím se personálem nebo se začít cpát před zraky hladových místních. Proto se západní turista domů vrací po ramadánu poněkud pohublý, zato však duševně obohacen.