Za starými filmy do Ponrepa

Legendární pražské kino změnilo tvář i dramaturgii

Za starými filmy do Ponrepa

* Ponrepo uvádí českou i světovou filmovou klasiku. Pozornost obrací k mladým divákům. Seminář k adaptacím děl Franze Kafky se uskuteční v dubnu.
(lík)
F ilmovým fanouškům už po léta nabízí českou a světovou klasiku kino Ponrepo, promítací síň Národního filmového archívu. V současné době sídlí v nově zrekonstruované historické budově Konviktu v Praze v Bartolomějské ulici. Každý pracovní den uvádí dvě představení - od 17.00 a od 19.30 hodin - a každý den je to program jiný. Vedle českých a zahraničních hraných filmů vytvořených od vzniku kinematografie do roku 1980 jsou v programu zahrnuty také dokumenty a animované snímky. Filmy z němé éry doprovází klavírní hudba, zahraniční snímky, které nemají titulky, jsou simultánně překládány. Ponrepo má svůj okruh publika a cestu k filmovému umění pomohlo najít už několika generacím diváků.
"Od března loňského roku se dramaturgie kina změnila," říká Briana Čechová, dramaturgyně Ponrepa. "Vydáváme novou programovou brožuru, rozšířili jsme spolupráci s některými kulturními organizacemi a především se školami. Nová programová struktura má každý měsíc těžiště ve třech hlavních cyklech: profil významné filmové osobnosti, série titulů k určitému tématu a dvě představení v rámci celoročního cyklu k 100. výročí českého dokumentu. V rámci cyklu Jak se kdysi promítalo se vždy jednou za měsíc mohou diváci seznámit s podobou filmové projekce, jak vypadala v minulosti. Během takového představení uvádíme hraný dlouhometrážní film, grotesky a přírodopisný snímek."
Změna v dramaturgii přinesla už v loňském roce zajímavé výsledky. Díky snaze poskytnout divákům ucelenou představu o tvůrčím zrání konkrétních tvůrců mohli diváci vidět většinu filmů takových osobností jako například Ingmara Bergmana, Kendži Mizogučiho, René Claira nebo Friedricha Wilhelma Murnaua. Kromě toho Ponrepo připomnělo i řadu významných životních jubileí. Značný divácký ohlas měla přehlídka filmů, v nichž hraje významnou roli postava Fausta, anebo cyklus filmových adaptací děl F. M. Dostojevského. Ve snaze přiblížit jednotlivé kinematografie byly do programu zahrnuty i přehlídky filmů švýcarských, japonských a brazilských, a to ve spolupráci s Febiofestem, Česko-japonskou společností a brazilským velvyslanectvím. Zvláštní akce se konaly za přispění Rakouského kulturního střediska, nadace Film a sociologie a Lyry Pragensis.
Každého čtvrt roku se v Ponrepu konají projekce českých filmů s anglickými titulky pro čtenáře týdeníku The Prague Post a vybraná představení pro kameramany. Ponrepo navázalo spolupráci se studenty katedry filmové vědy na FFUK a s některými středními školami, pro které chystá speciální program.
Na otázku, co by divákům doporučila v nejbližší době, Briana Čechová odpovídá: "Únorový program se bude odehrávat ve znamení dvou výročí, díky nimž diváci zhlédnou většinu filmů nejvýznamnější české režisérky Věry Chytilové (nar. 1929) a klasika dánské kinematografie Carla Theodora Dreyera (1889 - 1968). Několika snímky si také připomeneme herectví rytíře francouzského filmu Jeana Maraise (1913 - 1998) a dámy francouzského filmu Edwige Feuillerové (1907 až 1998), jejichž bohatá kariéra se uzavřela na sklonku minulého roku. V březnu mohou naši diváci očekávat profil Františka Vláčila (nar. 1924), cyklus filmových adaptací děl Thomase, Heinricha a Klause Mannových a premiéry dvou filmů - Zavěste červené lucerny čínského tvůrce Čang I-mou z roku 1991 a Hluboká touha po božstvu japonského režiséra Šóhei Imamura z roku 1968, které Národní filmový archív zakoupil do fondu umělecky hodnotných děl. Ráda bych také upozornila na dubnový týdenní filmový seminář, který bude věnován adaptacím díla Franze Kafky."
Členem kina Ponrepo se může stát každý, kdo si zakoupí roční členskou legitimaci za 150 korun, vstupenka pak stojí 30 korun. Studenti a důchodci mají slevy (legitimace za 100 Kč a vstupenka za 25 Kč), právě tak jako rodinní příslušníci členů klubu, kteří za legitimaci zaplatí pouze 50 korun.