K prameni býčí krve

K prameni býčí krve

* Netřeba pro ni zajíždět do mytických krajin. Stačí navštívit hlavní sídlo hevízské župy v Maďarsku. Městečko Eger leží na stejnojmenné říčce a Egerská býčí krev (Egri Bikavér) je světoznámé víno, které se tady vyrábí.
Jméno Býčí krev pochází údajně z dob, kdy v Maďarsku bylo Turků jako vinných semínek. Jako muslimové prý mohli pít krev býků, ale vína se nedotkli. A místní vinaři usoudili, že když oni, co smějí pít, pojmenují místní červené Býčí krev, načerpají ještě více sil než synové Půlměsíce. Tak praví legenda.
Na pahorcích, mezi nimiž leží jako vejce v hnízdě město Eger, zrají plná a ohnivá vína. A léčivá. Dokáží zahnat i počínající chřipku. A což teprv cizáckého nájezdníka.
Právě tady, v podhůří Bukových hor, sídlili lidé už od doby kamenné. Není se čemu divit, vyhřáté místečko ve výšce pouhých 184 metrů nad mořem jim stálo za to, aby v něm vybudovali první hradiště.
Král Štěpán tu založil biskupství už počátkem 11. století. Pak přitáhli Mongolové a z města nezbyl kámen na kameni. Po roce 1241 se sem stěhovali přistěhovalci z Itálie, Francie, a dokonce i z Flander.
V době husitských válek byl Eger centrem odboje proti českým bratříkům. Egerský biskup dokonce přitáhl až ke slovenskému městu Lučenec, aby tam bratříky porazil. Těm však přišel na pomoc Jan Jiskra z Brandýsa. Biskup se vrátil do Egeru s nepořízenou. Optimisticky však prohlásil, že "není lepšího vína nad egerské". Alespoň jedno vítězství. Trvá dodnes, neboť zdejší vína, především rudá Býčí krev a bílá Egerská dívčina (Egri leányka) jsou oblíbena v celé Evropě. Chválí si je i v severských zemích, například ve Švédsku.
Možná za to opravdu mohlo zdejší silné víno - místní obyvatelé byli nesmírně stateční. Jen dva tisíce dobrovolníků ozbrojených tím, co měli zrovna po ruce, se nezaleklo ani vojska tureckého vezíra Ahmena.
Ten přiharcoval pod hradby města v roce 1552 a s velkou přesilou. Na 150 tisíc ozbrojených mužů tam tehdy rozbilo tábor a vztyčilo vlajku s půlměsícem. Třicet osm dnů se obránci drželi, mezi nimi i ženy vedené Katicou, manželkou jejich velitele Štěpána Dobóa. Co se však nepovedlo jednomu vezíru, dokončil druhý. V roce 1596 vjel do bran Egeru velký sultán Muhamad III.
V Egeru pobyli Osmané necelých sto let a za tu dobu mnohé vylepšili. Kromě nově postavených mešit a krytých bazarů to byly především lázně, bez nichž Turci nemohli být. Raritou města je nejsevernější dochovaný minaret v Evropě. Tyčí se do výšky 35 metrů a postaven byl v sedmnáctém století.
Léčivé horké prameny vyvěraly v Egeru už odedávna. Několik z nich napájí velký otevřený bazén, jiné krytý v původních tureckých lázních.
Dva nejznámější prameny - Turecký pramen a Pramen zázraků - se využívají i k samostatným koupelím. Celkem ve městě a jeho okolí vyvěrá na padesát dva minerálních pramenů, vesměs radioaktivních, o průměrné teplotě mezi 28 až 30 stupni Celsia, tedy přímo vhodných pro nejrůznější druhy koupelí a také pro rehabilitační cvičení a plavání. Léčí se tu revmatická, kloubní, svalová a také nervová onemocnění.
Architekti rádi tvrdí, že Eger je pokladnicí barokního umění. Napočítat tu lze 175 chráněných objektů (barokních a klasicistních). K nejvýznamnějším patří druhá největší církevní stavba v Maďarsku, klasicistní kostel z let 1831 až 1839. Když vejdete dovnitř, pocítíte nejen jeho rozměry (93 krát 53 metry), ale i výbornou akustiku. Na varhany se tu hrají díla starých mistrů, a to nejen maďarských.
Věže kostela jsou vysoké 54 metrů, vrchol kupole dosahuje čtyřiceti metrů. Stavba je impozantní i přesto, že vypadá dosti stroze a moderně. Však jsou také nejcennější relikvie uchovány v arcibiskupské pokladnici. Kuriózní je umístění vinárny přímo vedle kostela v podzemí.
V 18. století byl Eger opěrným bodem odboje Františka Rákocziho. Postupem času se město začalo rozvíjet i po stránce průmyslové, přesto těžištěm zdejší ekonomiky zůstává produkce vína. Asi jeden a půl kilometru od centra města v Údolí Krásné paní se nalézají rozsáhlé vinné sklepy vytesané ve skalách. Jsou přístupné veřejnosti a je možné se zúčastnit různých typů ochutnávek zdejších vín.