"Lazebník" a ruská duše

Nikita Michalkov si prý začíná vytvářet prostor pro sbírání politických bodů

"Lazebník" a ruská duše

* Nikita Michalkov zamířil do Kremlu. Zatím jen na premiéru svého nejnovějšího filmu.
A nadešel den M. Třetí únorová sobota. Zrak všech uměleckých a politických celebrit se v tu chvíli upřel na potomka významného ruského šlechtického rodu Nikitu Sergejeviče Michalkova a slavnostní premiéru jeho filmu Lazebník sibiřský. Do kremelského Sjezdového paláce se k této příležitosti sjelo na 4500 pozvaných hostů, včetně premiéra Jevgenie Primakova, vedení Jelcinovy prezidentské kanceláře a politiků, kteří před časem hýbali světem, Gorbačova, Černomyrdina a Kozyreva. Nával byl tak obrovský, že tlačenice před vchodem zdržela začátek představení o hodinu. To ale nevadilo. Čas se vyplnil ochutnáváním Michalkovem prezentované vodky Sibirskij cirulnik, zkoušením nové řady parfému Junkerskij, "koštováním blinů s kaviárem" a očekáváním představení, o kterém ruská média již dlouhé týdny předem psala jako o díle, v němž filmové umění "oživuje vynikající tradici epického filmu" a ve společnosti obrozuje "pocit jednoty, důstojnosti a vysoké duchovnosti".

Ruská národní idea

Sankt Petěrburg, 18. červen 1998. Chrám sv. Petra a Pavla. Hlahol zvonů. Postranním vchodem přichází Boris Jelcin, bývalý komunista a stranický "aparátčík", aby s ostatními představiteli ruské moci projevil pokání nad pozůstatky posledního ruského imperátora Mikuláše II, jehož nechal popravit Lenin. Přítomen byl i Nikita Michalkov, který později před kamerami ruské televizní stanice NTV uvedl: "Jsme svědky události století, srovnatelné s říjnovou revolucí, vítězstvím nad fašismem a letem Gagarina. Je mi však smutno na duši, když cítím, že tento akt nebyl využit jako možnost sjednocení demokratických ideálů, na nichž by se budovalo nové Rusko." Se svým životním optimismem se pak tento 53letý romantik svěřil redaktorovi listu Kommersant: "Trpce prožívám úpadek mravů. Není však potřeba odsuzovat dobu. Jsme zrozeni, abychom sami vytvářeli to lepší a spravedlivější. Jestli na vteřinu vypneme televizor a půjdeme se podívat do Treťjakovské galerie nebo do divadla, odhalíme, že život neumřel." A co ruská národní myšlenka, optal se Michalkova týdeník Argumenty a fakty. "Byl jsem v Paříži na finálovém utkání mezi Brazílií a Francií a zažil jsem tam pocit jednoty Francouzů ve chvíli vítězství. Až se fotbalová a filmová vítězství stanou naší národní hrdostí, můžeme se vážně zamýšlet nad tím, co vlastně je. Ruskou národní ideu nenajdeme v odpovědi na otázku "jak žít", ale v mnohem fundamentálnějším "proč žít". Pokud Rusové neodpoví na to, proč žít, nemá význam ani první otázka. V jistém smyslu se i můj film pokouší na tuto výzvu nalézt odpověď."

Co stříhá Lazebník sibiřský

V principu se "love story" může zasadit do jakéhokoliv historického rámce a situace. Výsledkem mohou být Kubánští kozáci, Moskva slzám nevěří nebo Titanic. Michalkov uchopil toto téma jako vzplanutí lásky mezi Američankou (Julie Ormondová, která se podle listu Segodnja projevila velmi sexuálně) a ruským kadetem (Oleg Menšikov), který je zčásti zatlačen do pozadí. "Hlavní roli hraje samo staré Rusko konce 19. století s velkými city, důstojnickou ctí a spoustou ruské duše." (Agentura DPA) Pozadí všemu obstarávají typicky ruské obrazy, zimní výroční jarmark s medvědy, Cikáni s vodkou, vojenská přehlídka v Kremlu (o níž se prý jeho nynější velitel domníval, že je skutečná), koňské spřežení na zasněženém Rudém náměstí, tajga a nekonečné dálavy. "Cizinec nepochopí, proč se 240 mužů svlékne do půl pasu a zápasí v mrazu, poté pijí vodku, pláčí a vzájemně se omlouvají," dodává k atmosféře Michalkov. "A když se zeptá, proč to dělají, rozhodíme rukama a řekneme: Old russian tradition."
Lazebník sibiřský je vlastně cizácký stroj, černé parní monstrum, které má kácet (střihat) rozlehlou zalesněnou tajgu. Někteří kritici v něm spatřují symbol Západu. Jelikož se vynálezci Mc Crackenovi (Richard Harris) nedostává peněz na dokončení díla, vysílá svou údajnou dceru, aby se vetřela do přízně ruského generála, který zasedá v příslušné komisi a o celém projektu může rozhodnout. Dcera se však úkolu zhostí mizerně, neboť se zamiluje do kadeta Andreje.
Samotný Michalkov si ve filmu zahrál cara Alexandra III., o němž tvrdí, že je neprávem opomíjen. "Copak to není důležitý jev, imperátor, za jehož vlády nedošlo k žádné válce." Jistěže ano, shodují se kritici a jednohlasně chválí snahu o duchovní obrodu. Ovšem na druhé straně se až příliš často ozývají hlasy, upozorňující na souvislost role cara a snahy dosáhnout skutečného nejvyššího úřadu v Rusku. Michalkov po skončení premiéry toto tvrzení na tiskové konferenci rezolutně odmítl, ale kdo ví.

Michalkov prezidentem?

Pozadím spekulací o politických ambicích Nikity Michalkova se stal jeho nedávný výrok pro Sunday Times: "Až pocítím, že mě můj národ skutečně potřebuje jako prezidenta, začnu o tom vážně uvažovat." Možná šlo o momentální vnuknutí, či reakce na dotěrný dotaz žurnalisty, který z něho při jedné příležitosti začal páčit pravdu, zda se chystá dobýt Kreml. "Jistě, do Kremlu se chystám, neboť je tam nejpříhodnější sál pro premiéru Lazebníka sibiřského," odvětil při jednom setkání s novináři Michalkov. Byl však umělec upřímný? Ještě loni v létě poslanec Státní dumy Vladimír Semago tvrdil, že myšlenka kandidovat na prezidenta pochází od "kumštýře" samého. Zrodila se prý v roce 1992. Deník Kommersant k tomu v minulých dnech napsal, že Michalkov v sobě nosí ducha prozřetelnosti. "Lze očekávat, že vše proběhne podle plánu. Michalkov je schopný přitáhnout velmocenské patrioty svou režisérskou slávou. Patrioti v Rusku jsou odkojeni tradicemi, vnímavěji uctívají moudrost, sílu intelektu a vznešenost cílů, neodporujících všeobecnému dobru. Otázkou zůstává rozměr této všeobecnosti, pod níž se rozvine prapor strany, hnutí a především finanční oligarchie, která by podpořila potenciálního kandidáta." Přístup Michalkova s jeho morálními dispozicemi a "lidskou tváří" je pro finanční magnáty mimořádně přitažlivý. "Svazek Nikity s Borisem Berezovským (šedou eminencí ruské politiky a miliardářem) může být dostatečně efektivním a efektním. Zda s tím Nikita bude souhlasit, ukáže nejbližší čas," dodává k těmto úvahám poslanec Semago a vlivná Litěraturnaja gazeta si neodpustila poznámku, že "Michalkov si začíná vytvářet prostor pro sbírání politických bodů". Ten se totiž se svým filmem vydá na pouť celým Ruskem. Od Vladivostoku do Kaliningradu. A bude oslovovat stávkující učitele a horníky, lidi bez výplat, bez chleba a léků, nezaměstnané a koneckonců všechny nespokojence s morálním úpadkem společnosti. Ale zpět k filmu.

Nejdražší projekt

Nikitu Michalkova někteří podezřívají, že kvůli svému filmu, nad jehož scénářem pracoval deset let a jehož natáčení dokončil již v loňském roce, vydrancoval Goskino. "Je to účelová lež," odmítl autor útoky. "Náklady představují 45 miliónů dolarů. Vláda Ruské federace přispěla částkou deseti miliónů, přičemž největší zásluhu má na dotaci expremiér (a jedna z důležitých osobností plynárenského gigantu Gasprom) Viktor Černomyrdin." A zbytek? Poskytl ho západní producent. Zhruba tříhodinový film se tak stal jednou z nejnákladnějších produkcí v historii ruské kinematografie. Byl natáčen na Sibiři, ve Francii, Itálii a v Praze. Některé masové scény vznikaly za účasti ruské armády, policie a dalších bezpečnostních struktur. Na přání režiséra byly poprvé od roku 1941 zhasnuty na jednu noc rubínové hvězdy na kremelských věžích. Kvůli nečekaně mírné zimě musely být do ulic Moskvy přivezeny tuny sněhu a uměle chlazen led na rybníce s těžkou jarmareční dekorací. Příslušný chladicí přístroj vyrobila ruská zbrojovka. Někteří kritici Michalkovovi vyčítají až přílišnou snahu získat Oscara, neboť převážná část dialogů probíhá v anglickém jazyce. "To nevadí," dodává ironicky list Segodnja. "Lid nechodí do kina hledat pravdu, ale za pohádkou. A průměrná ruská žena bude u Lazebníka vzdychat ještě srdcervoucněji než nad Titanikem."
Milan Mostýn