Případ s Morseovou abecedou

Tečka tečka čárka čárka

Případ s Morseovou abecedou

* Některé zámořské lodě přestaly užívat morseovky, což mnohé, kteří v užívání teček a čárek místo písmen spatřovali cosi blízkého zázraku, může přimět k pocitu nenávratné ztráty. Jakou nostalgii při zprávě o konci Morseovy abecedy pocítil patrně nejstarší píšící, či spíše mluvící, novinář, devadesátiletý (!) Alistair Cooke, který neúnavně, už od roku 1936, týden co týden posílá do britské rozhlasové stanice BBC svůj Dopis z Ameriky? Místo smutečního příběhu je to spíše detektivka:
(mp)
Je léto 1910 a malý zaoceánský parník brázdí Atlantik západním směrem. Míří do kanadského Québeku. Na jeho palubě jsou dva cestující, kteří vzbuzují obzvláštní zájem kapitána lodi, neboť dva dny poté, kdy vyplula z Antverp, dostal o těch dvou pasažérech bezdrátovou depeši.
Byli to mladistvě vyhlížející pan John Robinson, pohledný, ostýchavý a zdvořilý muž, jemuž byl vždy oddaně po boku Robinson mladší, menší postavy a takřka dívčího vzhledu.
Ta bezdrátová depeše, odeslaná z Londýna velitelem zaoceánské linky, kapitána lodi - řečeno mírně - fascinovala, ale zároveň ho mrazilo, neboť si uvědomoval pohromu, kdyby šlo o omyl anebo jednal příliš drsně.
Předtím než se kapitán odhodlal k činu, chtěl se zcela ujistit, že otec a syn Robinsonovi jsou skutečně ti, o nichž se depeše zmiňovala. Takže se s nimi častěji společensky stýkal - spolu poslouchali koncert, vyprávěli si příhody a vzpomínali na Ameriku. Pan Robinson byl americký lékař, který - jak se zdálo - žil dlouho v Anglii, takže jeho syn, pochopitelně, měl londýnský přízvuk.
Uplynulo šest sedm dní. Toho jasného dne, kdy se loď přiblížila ke Québeku a vanul ostrý vítr, stál kapitán na schodišti a díval se na promenádní palubu. Zahlédl tam otce a syna Robinsonovi, jak se zavěšeni do sebe procházejí. S větrem za zády kapitán zakřičel: Pane Robinsone. Ten se však neozval, vůbec na toto zvolání nikterak neodpověděl. Ti dva naopak pokračovali v procházce.
Kapitán to jméno zakřičel znovu, a teprve potřetí se pan Robinson otočil a omluvil se, že je trochu nahluchlý. A v té chvíli kapitán věděl, že je to ten "jeho muž". Zdánlivý otec byl podezřelý, že cílevědomě zavraždil a ještě zohavil svou manželku. A zdánlivý syn bylo vlastně děvče.
Než však došlo k zatčení, kapitán zvolal na malého lékaře, aby se ujistil, že se skutečně nemýlí, jeho pravé jméno: "Doktore Crippene!". A pan doktor se v mžiku k němu otočil. Po přistání byli oba zatčeni a vydáni zpět do Anglie.
Tato známá příhoda vešla do historie jako první případ dramatického využití bezdrátové telegrafie při stíhání zločince. A tu nás musí napadnout jméno muže, který se o rozvoj bezdrátové telegrafie zasloužil především - tečka tečka čárka čárka - Morseova abeceda.
Ve věku mikroprocesorů, kdy je možno mžiknutím oka poslat po celém světě encyklopedii informací, již Morseovu abecedu nepotřebujeme.
Samuel Finley Breese Morse, ostatně velmi zajímavý chlapík, byl Yankee. Narodil se koncem 18. století proslulému zeměpisci. Od svého dětství se Sam Morse oddával jediné vášni - a tou bylo malování. Při svých studiích na Yaleově univerzitě byl považován za velmi vrtkavého mladého muže, který využívá k malování miniaturních portrétů nejen svého volného, ale i studijního času. Velmi váhavě mu rodiče dovolili, aby se oddal kariéře podle svých představ, a zaplatili mu cestu do Anglie, kde měl studovat historické obrazy. V té době byla totiž v módě obrovitá plátna jako Bitva u Lepanta či Dobytí Yorktownu a tak dále.
A tak mladý Sam odjel do Londýna, aby studoval u uznávaného mistra Washingtona Allstona, který se proslavil kolosálními plátny Potopa nebo Zmrtvýchvstání muže, jehož kostí se dotkl prorok Eliáš. Mladý Morse však se svými vlastními historickými plátny po návratu domů neuspěl, a tak se vrátil zpět ke svým miniaturním portrétům. Dokonce se vrhnul na politiku. Kandidoval, neúspěšně, na starostu New Yorku. Zůstal však až do dne svého skonu jen a jen malířem. Dosud je uznáván jako jeden z nejlepších amerických romantických malířů počátku 19. století.
Ale co jeho telegraf? Morse byl ryzím dědicem obdivuhodné tradice 18. století - podle ní má být člověk profesionálem v jedné oblasti či povolání, ale tvořivým amatérem v jiných oblastech. Tehdejší mladí Američané si mysleli, že žádná vědomost není zbytečná. Prototypem nebo archetypem je v tomto směru Benjamin Franklin, státník, vědec, tiskař, zakladatel první veřejné knihovny, vynálezce hromosvodu, stáložárných kamen i bifokálních brýlí a dobrovolný hasič.
Když se čtyřicetiletý Morse vracel lodí ze své dlouhé cesty po Evropě, setkal se na palubě s mužem, který toho věděl hodně o tehdejší novince, elektromagnetu. Mezi malováním a učením na to Morse pořád myslel a po čtyřech letech úporné práce vyrobil první fungující elektrický telegraf.
Spojil se se dvěma podnikavými muži a v roce 1838 oznámil vynález telegrafu a Morseovy abecedy. Jak už je tomu často v případě převratných vynálezů, mnozí lidé - a zejména profesionálové - bývají skeptičtí. Nezapomeňme, že velitelství britského námořnictva, Admiralitě, trvalo šedesát let, než souhlasilo s Jamesem Lindem, že citrón je prostředkem proti onemocnění kurdějemi.
Morse ostřeloval Kongres sedm let, než konečně dostal povolení vybudovat telegrafní linku z Baltimoru do Washingtonu, a teprve o rok později mohl tento 57letý vousatý slavný americký malíř sednout k telegrafu a poslat překvapenému národu depeši o tom, co mu bůh nadělil.
Poté trávil dlouhé dny úpornými pokusy o překonání záplavy právních nároků jiných údajných vynálezců...
Teprve když mu bylo šedesát let, po jedenácti letech neúnavného úsilí, mu Nejvyšší soud přiznal jeho autorská práva. Několik evropských vlád ho vyznamenalo a vydělal i dost peněz. A pak se uchýlil do ústraní.
Morseova abeceda je nyní nahrazována satelitním systémem Mayday, a to na všech lodích o výtlaku přes 300 tun. A pokud jde o využití morseovky na parníku Montrose v červenci 1910, překvapilo mne, když jsem při svém náhodném průzkumu mezi čtyřmi přáteli kolem čtyřiceti zjistil, že ani jeden neslyšel o případu doktora Crippena. A přitom by vám ještě kolem roku 1950 většina anglicky mluvících lidí středního věku řekla, že to byl zločin století.
Ano, doktor Crippen byl americký lékař malé postavy, milý, nadmíru zdvořilý muž, který se přestěhoval do Londýna v roce 1900. Působil nejen jako lékař, ale také v laboratoři jedné farmaceutické společnosti. Dosti si vydělával a sdílel spořádaný život se svou milovanou, hezkou, trochu tělnatou ženou, která se chtěla stát operní hvězdou. Pravdou ovšem je, že nebyla dost dobrá ani pro nejposlednější music hall. Žila proto ponejvíce ve svých fantazijních představách. Když jednou dr. Crippen odcestoval obchodně do Ameriky, jeho žena se seznámila s mužem, který jí nosil dárky. Crippenovi se začali nenávidět, ale navenek nedávali nic najevo.
Doktor Crippen přešel k nové společnosti a tam se setkal s krásnou křehkou mladou sekretářkou moderního střihu. Vlastně to byla písařka. Zamiloval se do ní a brzy se s manželkou dohodl, že každý bude spát v jiné ložnici. Přes den se Crippen věnoval své mladé přítelkyni, která se jmenovala Ethel le Neuve.
Do onoho dne, kdy pan doktor koupil onen smrtelný jed, nikdo, snad i včetně jeho samého, si neuměl představit, že tento sladký, laskavý, pohostinný muž je vrah. Přesto však svou ženu otrávil, její tělo s anatomickou precizností rozřezal na díly a pohřbil je ve sklepě svého domu. Předstíral, že jeho žena odjela do Ameriky, a pak ohlásil, že tam zemřela na zápal plic. Nastěhoval k sobě slečnu Ethel le Neuve. A jednou při večerní hostině uviděl jeden z přátel rodiny Crippenových, že Ethel má na krku náhrdelník zmizelé paní Crippenové. A ten přítel šel rovnou do Scotland Yardu.
Návštěva inspektora nenechala na sebe dlouho čekat. Doktor Crippen se najednou při výslechu jako by zlomil a přiznal se, že lhal. Pravdou prý je, že jeho žena od něho odešla, pravděpodobně se svým milencem, a řekla mu, že ho už nikdy nechce vidět. Inspektor prohlédl dům a došel k závěru, že Crippenovo vysvětlení sedí.
Jenže dr. Crippen propadl panice a rozhodl se uprchnout do Québeku. Ethel si ostříhala vlasy a oblékla se jako hoch. Mysleli, že se jim v Kanadě podaří ztratit z dohledu.
Náhlé zmizení dr. Crippena však inspektora přimělo, aby se vrátil do jeho londýnského domu. A hned druhý den objevil ve sklepě pod cihlami zbytky těla paní Crippenové. Okamžitě poslal prostřednictvím telegrafu popis dr. Crippena listům, ale také do Amsterodamu, a tak se o dva dny později ocitla ona depeše i u kapitána parníku Montrose.
Inspektor později prohlásil, že Crippen se svým útěkem dopustil osudové chyby. Kdyby zůstal v Londýně, případ by byl uzavřen.
Doktor Crippen byl v listopadu 1910 ve věku 47 let popraven. A parník Montrose mohl morseovkou vyslat signál: Stop.