Březnové Idy 1939

Březnové Idy 1939

Adolf Hitler na Pražském hradě
Nedlouho poté, co československý prezident Emil Hácha podlehl v nové budově Říšského kancléřství v Berlíně hrubému nátlaku svých německých hostitelů a v 03.55 ráno 15. března 1939 podepsal proslulé prohlášení, jímž "svěřil osud českého národa do rukou vůdce Německé říše", vydal se Adolf Hitler k českým hranicím, aby byl svědkem dalšího nekrvavého triumfu nacistického wehrmachtu. Jeho zvláštní vlak zamířil z Berlína do České Lípy, Hitler však větší část cesty prospal. Vstal teprve k polednímu a při oblékání prohodil ke svému komorníkovi, že "musí být první v Praze". Podle svědectví pamětníků byl velmi vzrušen. Kolem 14.00 vjel Hitlerův vlak na českolipské nádraží, kde jej očekávali přestavitelé sudetské župy, gauleiter Konrad Henlein a jeho zástupce Karl Hermann Frank.
V České Lípě přesedl Hitler do automobilu a v doprovodu náčelníka vrchního velitelství wehrmachtu generála Wilhelma Keitla, říšského ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa, říšského vedoucího SS a velitele německé policie Heinricha Himmlera, Reinharda Heydricha a dalších nacistických pohlavárů vyrazil odpoledne s kolonou deseti vozidel k hranicím. Zde na ně čekal velitel vůdcova vojenského doprovodu, tehdy ještě neznámý plukovník Erwin Rommel. Eskorta vůdcovy tělesné gardy SS Leibstandarte Adolf Hitler nedorazila a Hitler řešil se svým doprovodem problém, co dělat. Velitel XVI. tankového sboru generál Erich Höpner tehdy prohlásil, že vůdce do Prahy jet musí, aby ukázal Čechům, kdo je teď v zemi pánem. Přestože se Himmler a Keitel strachovali o jeho bezpečnost, nechal se Hitler přesvědčit Rommelem, že wehrmacht na jeho ochranu stačí a autokolona se v 16.45 vydala na cestu ku Praze. Projela otevřenými hraničními závorami a brzy dohonila první německé vojáky pochodující do českého vnitrozemí v nevlídném počasí (padal sníh s deštěm) pěšky. Aby se jim vyhnula, odbočila z hlavní silnice a v čele s K. H. Frankem, sloužícím jako průvodce, dorazila v 19.00 na severní okraje Prahy.
První jednotky 3. armádní skupiny dorazily do Prahy toho dne již kolem 9.00 ráno a jejich velitel, generál Johannes Blaskowitz, zřídil své velitelství v hotelu Alcron. Pražský hrad patřil mezi objekty, které němečtí vojáci urychleně obsazovali jako první, a v 9.15 dorazil na Hradčany motocyklistický prapor divize generála Viktora von Schwedlera. Hitlerova kolona projela Prahou nepozorovaně za soumraku a na Pražský hrad, kde již zaujali své pozice esesáci z Leibstandarte Adolf Hitler, dorazila čelní obrněná auta Rommelovy eskorty v 19.15. Krátce poté přijel i Hitler, který byl ve skvělé náladě, o čemž svědčí také to, že se tento přísný vegetarián a abstinent neudržel, zobl si pražské šunky a lokl plzeňského piva. Potom začal spolu s dalšími plánovat uspořádání poměrů v nově získané zemi.
Vlak, kterým jel z Berlína do Prahy prezident Hácha, byl cestou Němci záměrně zdržován a dorazil na Wilsonovo nádraží teprve v 19.30. Háchu zde očekával německý velitel Prahy generál Eccard von Gablenz a další důstojníci wehrmachtu. Teprve během schůze vlády na Pražském hradě se prezident dověděl, že je tam i Hitler. Setkal se s ním však až druhý den odpoledne, kdy již vůdce podepsal svůj výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava a absolvoval projížďku Prahou. Na pražské pamětihodnosti stačila Hitlerovi necelá hodinka z oken jedoucího automobilu. Po zbytek dne pak na Pražském hradě lenošil a pozdě odpoledne odjel, aby pokračoval svým zvláštním vlakem do Vídně. Po cestě českými a moravskými městy tam dorazil 17. března navečer a usadil se v hotelu Imperial. Zde také příštího dne odpoledne jmenoval bývalého říšského ministra zahraničí Konstantina von Neuratha říšským protektorem a bývalého karlovarského knihkupce Karla Hermanna Franka státním tajemníkem nově ustaveného protektorátu Čechy a Morava. Moc měli od německé vojenské okupační správy převzít do měsíce.
(Idy - ve starořímském kalendáři 15. den v měsíci březnu, květnu, červenci a říjnu nebo 13. den v ostatních měsících)
Jaroslav Hrbek
(Autor je vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Článek přetiskujeme z programového čtvrtletníku Pražský hrad 1/99.