Palác Syner v Liberci

Dům, architekt, lokalita

Palác Syner v Liberci

Dvacáté století rozvinulo do krásy velkolepý typ velkoměstského paláce. Ne paláce jako obytné stavby, ale paláce jako stavby otevřené pro veřejný život města. Paláce, v němž jsou obchody, kanceláře, také sály pro zábavu (ať kina, divadla, či sály taneční), restaurace, kavárny. Paláce, který je většinou otevřen pasážemi a který dává městu nové prostředí - je to určeno společenskému životu, je to otevřené a uzavřené zároveň... Zlatou dobou paláců byla především dvacátá a třicátá léta, která tak milovala vše nové, vše společenské. Pak ovšem přišla doba úpadku. Nejenže hotové stavby stagnovaly a postupně chátraly a omezovaly svůj provoz, ale především - tento stavební druh zmizel z rejstříku novostaveb. Stavby byly ryze jednoúčelové - buď to byl obchodní dům (či nákupní středisko), nebo kino (ne že by jich bylo tak moc), nebo administrativní budova. ... Přestaly vznikat nové pasáže, vše se uzavřelo do sebe.
Teprve návrat tržních vztahů do investorských aktivit znamenal také návrat staveb s více účely, staveb, které podle prostředí si činí nároky na zařazení do kategorie velkoměstských paláců. Patří k nim i palác Syner v Liberci. Stavba, která před několika lety jako projekt budila pochybnosti, zda tato míra velkorysosti je ještě únosná. A zda je pro ni Liberec vhodným městem. (A to byla prezentována modelem relativně malým.) Pak na velmi komplikovaném pozemku, na rušné křižovatce a mezi existujícími domy a v prudkém svahu se začalo stavět - od konce roku 98 Palác Syner, postavený podle projektu architekta Jiřího Suchomela ze SIAL, slouží a ukazuje, že typ velkoměstského paláce byl pro dané místo vhodně zvolený. Přitom je to stavba, která doplňuje uliční řadu, dlouhá léta rozbitou, děravou konečně je zacelena a město, které v této části dodnes nese stopy narušené urbanistické struktury, se zvolna vzpamatovává.
Syner je veliký. Přitom svou velikost dovedně tlumí rozdělením do různých částí vlastně jen málokdo a jen z mála míst ho může vnímat celý, jinak jen části; přispívá k tomu i to, že jeho hlavní průčelí se měkce zatáčí podle historické uliční křivky. (I když je pravda, že zrovna tam, kde bezprostředně navázal na měřítkově drobné staré měšťanské domy, se jeho velikost projevuje víc, než by bylo vhodné, jen málo členěná a ještě reklamám vymezená velká plocha stěny je spojujícím prvkem poněkud brutálním.) Palác je jakoby rozdělen do dvou částí, obě jsou v parteru obchodní, jedna část ovšem otevírá obchody výkladci do podloubí a nad tím už jsou očividně kancelářská podlaží; druhá lemuje chodník sice podloubím, ale je přece jen plnější, uzavřená nejen v parteru, ale i v dalších patrech. Obchody tady jsou uvnitř, v nákupních velkých prostorách, které jsou orientovány na ty, kdo do nich vstoupí. Ti, kdo vejdou a vyjedou po eskalátorech nahoru, kde procházejí vnitřní pasáží, mohou dojet až do patra, které zaplňuje z větší (veřejné) části restaurace, veliká, ale dělená do volně propojovaných místností s maximálním prosklením a s otevřenými výhledy ven, na terasy. Dá se tu vejít do fitness centra, které je také spíše uzavřeno do sebe, vyhlíží do teras, do průčelí i do dvora...
Vyhlíží do teras... Terasy lemují Palác Syner nad obchodní částí, za nimi objekt ustupuje a chová se už jako nějaký úplně odlišný dům. Komunikuje ne s ulicí, která mu úzká zůstala u nohou, ale se vzdálenějším městem, ví, že v kopcovitém Liberci je vidět z nejrůznějších míst a v nejrůznějších souvislostech a vstupuje do nich s tvarováním skoro rozmařilým. Nastavuje různě ke slunci balkóny, které různě spojuje schody mezi sebou, pracuje s vesele barevnými akcenty - palác je sice především okrově žlutý, ale v horní části se uplatňuje modrá a modrozelená v příjemných kombinacích. Měly tu být v jedné části původně byty, ale investor se rozhodl pro hotel, zůstala však příjemná obytnost, laskavost, která by bytům dobře slušela a hoteloví hosté ji jistě ocení.
Vnitřní uspořádání Syneru pro toho, kdo si chce stavbu prohlédnout jako celek, může působit nepřehledně - ale Syner není k takovému užívání určen, je dělen do různých částí a počítá jen s určitou mírou propojitelnosti. Tak každá část je sama pro sebe přehledná a uzavřená. Neplete se provoz kancelářské a hotelové haly s provozy obchodními a restauračními, a nejde jen o pletení se provozní, ale také výrazové.
Interiérům vévodí hala na celou výšku stavby, která odděluje část obchodní a kancelářskou, má plně prosklené člení stěny a kamenný obklad bočních stěn; jednu z nich zdobí vysoká kamenná fontána, a prostor oživují panoramatické výtahy jezdící volně prostorem mezi spojovacími galeriemi obou křídel. Halové či pasážové obchodní interié-ry mají potřebnou dávku neutrálnosti, která dovoluje, aby svou atmosféru si vytvářely jednotlivé prodejní stánky - tady se ovšem projevuje problém mnoha současných obchodních staveb, které jsou pronajímány. Výslednou podobu vlastně nemůže architekt nijak ovlivnit, a tak se někdy dostává do rozporu výraz stavby jako celku a výraz určitých prostor - tady se to stalo třeba v restauraci (kde to ovšem pomáhá vylepšit úroveň kuchyně).
Palác Syner je v novodobé tradici liberecké architektury svým způsobem výjimečný svou tvarovou i objemovou rozmanitostí. Stojí za pozornost.
Radomíra Sedláková
(autorka je kurátorkou sbírky architektury Národní galerie v Praze)