Co přivezli mořeplavci starému světu

Brambory, víno, čaj, tabák Evropané neokusili do té doby, než se naučili stavět karavely

Co přivezli mořeplavci starému světu

* Bartolomeu Dias obeplul mys Dobré naděje. Vasco da Gama našel cestu kolem Afriky do Indie. Fernao Magalhaes přeplavil celý svět. Ti tři muži se stali nejen portugalskými legendami, ale začali také novou etapu lidských dějin.
Do konce 15. století byla evropským civilizacím známa pouze čtvrtina naší planety. Kontakty mezi rozdílnými kulturami téměř neexistovaly, vše, co se nacházelo za horizontem bezprostřední reality života a přírody, bylo předmětem fantaskní obraznosti. To změnily až zámořské objevy, od kterých se datuje počátek novověku, období poznávání a otevírání se světu.
Prvním významným objevem portugalských mořeplavců bylo Azorské souostroví. Pro svou strategickou polohu se později stává důležitou základnou pro plavbu po Atlantiku. Lodě, které se vracejí z Afriky, Indie, Brazílie a Střední Ameriky, k němu vede příznivý vítr a možnost doplnění zásob. Zajímavé je, že východní část Azorského souostroví objevil pravděpodobně Diogo de Silves už v roce 1427, zatímco na nejzápadnějších ostrovech Flores a Corvo se vylodil Diogo de Teive až v roce 1452. Po vzoru Madeiry, kterou Portugalci začali osidlovat v roce 1425, se také na Azorách zřizoval systém kapitánií, opevněných osad pod vojenskou správou.
Objevování afrického pobřeží začíná cestou Gila Eanese 1434, který obeplul mys Bojador. Další Portugalci při pozdějších cestách zakládají na západním pobřeží faktorie, které spravuje na rozdíl od kapitánií civilní osoba, nejčastěji guvernér. Stejně jako kapitánie se věnují hlavně obchodu. Výchozím místem pro většinu karavel odplouvajících do Afriky je portugalský přístav Lagos, kde se soustřeďuje obchod s africkým zbožím, na které má portugalský král Jindřich od roku 1443 monopol. Za látky, obilí, předměty z mědi a mosazi, koně a sůl získávají Portugalci v Africe zlato, otroky, slonovinu, koření a další suroviny.
Král Jan II. podporuje na konci 15. století další průzkum afrického pobřeží jižně od rovníku s cílem najít spojení mezi Atlantikem a Indickým oceánem. Se třemi loďmi se roku 1487 vydává Bartolomeu Dias na cestu k jižnímu cípu Afriky, který se mu podaří obeplout. Podle kronikáře Joa De Barrose vděčí mys Dobré naděje za své jméno králi Janu II., kterému Diasova cesta přinesla naději na objevení cesty do Indie.
V roce 1497 pověřuje král Manuel šlechtice Vaska da Gamu úkolem objevit v čele válečné flotily, která čítala čtyři lodě a přibližně sto padesát mužů, námořní cestu do vzdálené Indie, bohaté na vzácné koření. Flotila vyplouvá 8. července, míjí Kanárské ostrovy, na Kapverdských ostrovech udělá krátkou zastávku a dne 22. lis topadu velkým obloukem obeplouvá mys Dobré naděje. Mezi Vánocemi 1497 a 24. dubnem 1498 prozkoumá flotila východní pobřeží Afriky a 18. května 1498 dorazí do Indie severně od Cananoru. Výpravě se sice nepodaří kvůli nepřátelskému postoji muslimských kupců navázat diplomatické a ekonomické kontakty se zamorímem z Kalikatu, přesto se otevírá námořní cesta do Indie a pro starý kontinent spojení s Orientem. Výprava se vrací zpět do Portugalska 10. července 1499.
Nové faktorie v Indii jsou základem vznikajícího portugalského obchodního impéria v Orientu. Politickou moc zde mají guvernéři - místokrálové. Velí vojsku, organizují obranu a obsazování strategických bodů, jmenují důstojníky a zástupce státní správy, řídí je a rozhodují o průzkumných expedicích a organizují hospodářské aktivity. Hlavním obchodním střediskem Portugalské Indie, jak se tamější faktorie společně označovaly, bylo město Goa. Stalo se také střediskem šíření křesťanství. Od roku 1533 je diecézí a sídlí tu i náboženské řády, od roku 1542 například Jezuité.
Od počátku 16. století se Portugalci snaží ovládnout obchodní trasy v Indickém oceánu, jihovýchodní Asii a v Perském zálivu, což se jim s výjimkou muslimských obchodních tras podaří. Roku 1507 donutí Alfonso de Albuquerque prosperující město Hormuz složit vazalský slib portugalskému králi a začíná zde budovat pevnost, která má sloužit jako ochrana portugalských lodí plujících za obchodem. Město Hormuz na ostrově u Perského zálivu bylo místem, kde se obchodovalo s arabskými a perskými koni, sametem, hedvábím, koberci a perlami. Ve městě se také razily mince xerifi, které byly v Indii velmi žádané.
Portugalci se dostali také do Japonska (asi 1543) a Číny, kde se jim podařilo navázat pouze nepravidelné obchodní kontakty. Při obchodování bylo mnoho Portugalců v Číně uvězněno. Podobný osud stihl také misi k čínskému panovníkovi, v jejímž čele byl lékárník Tomé Pires. V roce 1557 čínské úřady legalizovaly portugalskou přítomnost v malé osadě Macau, která se posléze stala velkým centrem obchodu s hedvábím a porcelánem.
Portugalští mořeplavci se vydávali také západním směrem od Azorských ostrovů. Flotila třinácti lodí pod vedením Pedra Álvarese Cabrala objevila v dubnu 1500 Brazílii. Jméno země získala podle tmavého dřeva pau-brasil, používaného pro barvířské účely, které se do té doby přiváželo do Evropy z Asie.
Za vlády krále Jana III. v 16. století ztěžují obchodní cestu do Indie francouzští pobřežní piráti. Proto se Portugalsko orientuje na kolonizaci Brazílie. Kolonisté, kteří vlastnili půdu, dobytek a cukrové plantáže, se brzy začali mísit s domorodci a africkými otroky, kteří sem byli dovlečeni z pobřeží Guiney a později z Konga a Angoly.
Zámořské cesty se mohly uskutečnit díky poznání moře a technik mořeplavby a také díky technickým dovednostem při konstruování karavel a menších galeon. Typická loď používaná v 16. století pro cesty do Indie měla tři stěžně, dva kulaté a jeden pro latinskou plachtu, kýl dlouhý dvacet až šedesát metrů a průměrný výtlak pěti set až šesti set tun.
Zámořské objevy přinesly kromě obrovského bohatství pro Evropu také změnu způsobu života v mimoevropských zemích. V Africe se začal pěstovat maniok, papája a ananas, které jsou původem z Brazílie. Do Afriky a Ameriky se dostal z Orientu kokos, banán a mango. Zároveň se do celého světa rozšířily plodiny jako kukuřice, brambory, víno, čaj a tabák.
K různým nově poznávaným náboženstvím se Evropané stavějí dvěma způsoby. Zatímco islám je přijímán jako protiklad křesťanství (maur je nepřítel, proti kterému je třeba bojovat), je animismus Afriky a Brazílie a také hinduismus a buddhismus považován za neutrální prostor otevřený přejímání křesťanství.