Podmanivé dílo Roberta Benigniho dobývá svět
Život je krásný - příběh, který zasáhne srdce
Film Život je krásný vstoupil do celostátní premiéry včera. Poprvé však byl uveden v Praze v rámci Dnů evropského filmu. Tohoto představení se zúčastnil herec Sergio Bini Bustric, který ve filmu hraje Guidova přítele, básníka. Temperamentní komik o projektu a své účasti v něm řekl: "Když jsem se na film díval jako divák, vnímal jsem ho jako barevné představení, které se zlomí v obraz velmi chmurný. Natočit takový film to samo o sobě byl odvážný krok a já za to Benigniho obdivuji. Jsem rád, že jsem ve filmu mohl hrát. Moc jsem o roli stál, přestože po kamerových zkouškách mně Benigni zavolal a řekl, že nedopadly dobře. Pohrozil jsem sebevraždou a začal znovu kouřit. Po deseti dnech se Benigni ozval s tím, že se mu nelíbil nikdo a nabídl mi zkoušku znovu. Ta dopadla dobře a já roli dostal. Film je tak úspěšný, že nevěřím vlastním očím. Klíč k úspěchu je ve scénáři. Pro komika, jako je Benigni, je problém udržet pevný tvar filmu. Tenhle scénář však byl perfektní. Když komik režíruje, má to své limity. Dobrý komik však také těžko hledá režiséra. A když režíruje Benigni, má jasné představy." K ohlasům publika Sergio Bini Bustric řekl: "Film občas publikum rozděluje. Jsou lidé, kteří jsou z něj rozpačití, a pak ti, kteří ho přijímají bez výhrad. Pochybnost vyvolává především rozhodnutí vyprávět o koncentračním táboře optikou, kterou jsme zvolili. Někteří diváci se obávají, že zkreslujeme události tak, jak se staly. Ale já si myslím, že diskuse filmu neuškodí. Čím větší úspěch, tím větší riziko. Tak to chodí."
* Držitel dvou Oscarů dobývá kina i srdce diváků. Nádherný film , který ukazuje, že lidský duch ve spojení s humorem, citem a fantazií překoná i válečné hrůzy. Italský komik Roberto Benigni je považován za dnešního Chaplina.
(lík)
Hned dva Oscary - za nejlepší zahraniční film a za nejlepší mužský herecký výkon pro režiséra a představitele hlavní role Itala Roberta Benigniho - získal před několika dny film Život je krásný (distribuuje Intersonic). Už předtím si vydobyl v rámci mezinárodních přehlídek a soutěží čtyřicet cen - mezi nimi například Hlavní cenu poroty na MFF v Cannes a dvě Evropské filmové ceny za rok 1998 - a stal se tak jedním z nejúspěšnějších filmových děl posledních let. Ač snímek vyvolal přinejmenším rozpaky u určité části recenzentů, kteří mu vyčítají idealizovaný obraz holocaustu, s doslova fantastickou odezvou se setkal u diváků na celém světě - ještě před vyhlášením Oscarů vydělal neuvěřitelných 90 miliónů dolarů a jeho tvůrce, známý italský komik Roberto Benigni, začal být rázem přirovnáván k Chaplinovi.
Příběh filmu začíná v roce 1939, v době, kdy se Itálie dostala do vlivu fašistických a antisemitských politických proudů a kdy 8000 italských Židů bylo deportováno do koncentračních táborů. Na tomto pozadí se začíná rozvíjet milostný a zprvu humorný příběh židovského číšníka Guida a učitelky Dory, jejichž námluvy jsou plné náhodných setkání, komických situací a nezvládnutých trapasů. Poté, co se vezmou, narodí se jim krásný syn Giosue a Guidovi se splní letitý sen, otevře si knihkupectví. Po několika letech se jejich klidný a harmonický život změní v tragédii. Guido a Giosue jsou pro svůj původ deportováni do koncentračního tábora, kam je Dora dobrovolně následuje. Guido, který svého syna miluje víc než cokoliv na světě, se rozhodne uchránit ho za každou cenu od poznání válečných hrůz. Překoná vlastní strach i smrtelné vyčerpání a humorem, fantazií a hravostí překryje nelidskou realitu. Podaří se mu malého chlapce přesvědčit, že jde jen o složitou hru, do níž se dobrovolně přihlásili a kterou je třeba úspěšně dohrát do konce. Ač o to víc riskuje vlastní život, chrání Guida před fyzickými útrapami a psychickými traumaty, aby jeho syn i nadále mohl věřit, že "život je krásný".
Spojení citu, humoru, satiry, klaunské komiky, tragiky a surrealistického pohledu na svět vytváří neobyčejně působivý, skutečně nevšední příběh. Benigni, jehož hrdinové jsou trochu nešikovní a směšní, ale zároveň nesmírně lidští, je docela logicky přirovnáván k Chaplinovi nejen pro schopnost imaginace, ale i pro veliké umění spojit nadsázku a cit, komedii a smutek. I on dokáže vyprávět příběh tak, aby se za smíchem skrývaly slzy. Citovost filmu je nesmírná, nikdy však autor nesáhne po laciném sentimentu.
Benigni se zcela záměrně rozhodl pro styl imaginárního příběhu - ať už ve scénáři, vizuálním zpracování a hereckém pojetí, než pro realistický obraz fašistické Itálie. Proto také prostředí koncentračního tábora je stylizovaným obrazem zla, a nikoliv jeho realisticky věrným portrétem. Pohádkovost příběhu autorovi umožnila do většího kontrastu postavit dobro a zlo. Extrémní situace, v níž se hrdinové ocitnou, nechá naplno vyznít hloubku citu otce k synovi a ženě a z této konfrontace vyrůst i poselství tohoto neobyčejně dojímavého filmu, z něhož vyznívá víra v život a přesvědčení, že láska, rodina a fantazie dokážou překonat všechny útrapy, dokonce i hrůzy války.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist